Byť jsou politické i ekonomické zákony a nařízení již celé dekády tvořeny na základě myšlenky zajistit, aby se novým generacím dařilo lépe než jejich rodičům, většina zemí v tom dle Světového ekonomického fóra (WEF) stále selhává.
Každoroční Global Social Mobility Index, který bývá v rámci pořádání WEF publikován, ukazuje, že některé nerovnosti historického původu, jež lidem zabraňují využít naplno jejich potenciál stále existují a limitují jejich životní příležitosti.
Jen několik vlád - specificky těch ve Skandinávii - doposud dokázalo úspěšně položit základy pro větší sociální mobilitu a úspěšnější budoucnost svých občanů.
Mimochodem, pod pojmem sociální mobilita se skrývá schopnost jednotlivých členů společnosti, rodin či domácností postupovat napříč různými socio-ekonomickými vrstvami této společnosti.
Jde o termín dlouhodobě používaný pro hodnocení socio-ekonomického pokroku a porovnávání jeho jednotlivých aspektů, jako jsou příjmy lidí ve srovnání s jejich rodiči. Nová zpráva WEF se však místo toho zaměřuje na konkrétní zákony a praktiky institucí v rámci jednotlivých společností.
Dánsko, Norsko, Finsko, Švédsko a Island - prvních pět sociálně nejmobilnějších zemí letošního roku. Jde mimochodem zároveň o země, jejichž obyvatelé patří k těm nejšťastnějším na světě. Na vrchol žebříčku životních příležitostí je vynesly nejen smysluplné a podporující školské, ale i zaměstnanecké systémy.
Řada významných globálních ekonomik, jako Velká Británie (21.), Spojené státy (27.), Čína (45.) nebo Indie (76.), se přitom nedokázala dostat ani do první dvacítky. Nás může těšit, že Česká republika skončila na 19. místě a všechny tyto země tak překonala.
Jak tento žebříček vznikl? WEF v něm porovnávala celkem 82 zemí na základě 10 základních pilířů považovaných za klíčové pro kultivaci sociální mobility. Ty zahrnovaly zdravotní péči, možnosti vzdělávání, přístup k technologiím, pracovní příležitosti, pracovní podmínky, spravedlivé mzdy, sociální ochranu a instituce zabývající se inkluzí.
Většina zemí, jež nedosáhly na vrchol, má podle tvůrců indexu rezervy především ve čtyřech konkrétních oblastech: spravedlivé mzdy, sociální ochrana, pracovní podmínky a celoživotní učení.
Míra sociální mobility - či její nedostatek - má zásadní dopad nejen na jednotlivce, ale i na společnosti, v nichž žijí. Zakladatel a prezident Světového ekonomického fóra Klaus Schwab ve svém komentáři k výsledkům letošního indexu Globální sociální mobility podotkl, že byť některé země provádí aktivní kroky ve snaze vybudovat inkluzivnější systémy, čeká celý svět ještě mnoho práce, než se podaří jejich základy vystavět skutečně dobře.
"Sociální a ekonomické dopady nerovnosti jsou hluboké a dalekosáhlé: rostoucí pocit nespravedlnosti, nejistota, vnímání ztráty identity a důstojnosti, oslabení společenské struktury, narušení důvěry ve státní instituce, rozčarování z politických kauz a procesů a eroze společenské smlouvy," dodal Schwab.
#aktuality #wef #svetoveekonomickeforum #index #prilezitosti #socialnimobilita