Podle článku Caroline Webb z Harvard Business Review jsou naše mozky naprogramované, aby odkládaly úkoly. Webb nám předkládá výzkum univerzity, který dokazuje, že krátkodobý benefit (například v podobě odložení budíku nebo sledování seriálu) téměř vždy překoná vidinu budoucí odměny. A když si může mozek vybrat mezi konkrétní a abstraktní ideou, přirozeně tíhne ke hmatatelným představám.
Ale jen proto, že naše mozky pracují proti nám, ještě nemusíme boj s prokrastinací vzdávat. Namísto toho by nás to mělo motivovat k ještě většímu úsilí. Prokrastinace není vaše osobní pochybení, ale je to přirozené nastavení člověka, se kterým se dá bojovat.
Bez dalšího úvodu se teď podíváme na oněch 6 tipů, které vám s prokrastinací podle harvardské studie pomohou.
1. Najděte si parťáka
Když své cíle s někým sdílíme, vytváří to na nás sociální tlak. Na rozdíl od tlaku, kterému jsme čelili například na střední škole, nás tento typ tlaku může dovést k úspěchu.
Když si najdete parťáka v boji s prokrastinací a podaří se vám vytvořit systém podpory a motivace, bude pro vás tento člověk živoucí připomínkou toho, že byste neměli odkládat úkoly na potom.
Podle výzkumu, který Webb sdílí v článku, experti zjistili, že máme přirozenou touhu po respektu a díky této motivaci je větší šance, že dosáhneme svých cílů.
Pokud tedy máte úkol, který chcete dokončit, oznamte někomu, kdy ho plánujete mít hotový. Díky tomu bude váš mozek cítit větší povinnost skutečně věc dokončit.
2. Snižte náročnost prvního kroku
Identifikujte první krok k úspěšnému splnění cíle. Někdy nás prostě úkol, který před námi stojí, děsí. Možná, že máme na to-do listu něco jako „naučit se francouzsky“. Ale kdo by tohle stihl za jedno odpoledne?
Caroline Webb říká, že klíčové je rozdělit velké plány na menší úkoly. Když před sebou máte takovýto velký cíl, jehož výsledek uvidíte až za velmi dlouhou dobu, pro váš mozek to zkrátka není dostatečně motivující.
Místo „naučit se francouzsky“ se tedy soustřeďte na něco jako „sehnat si lektora francouzštiny“ nebo „naučit se 30 nových slovíček“. Dosáhněte tohoto malého cíle a hned se budete cítit motivovanější a bude se vám v úsilí chtít pokračovat.
3. Odměňte se už při vykonávání činnosti
Náročnost prvního kroku můžeme snížit ještě víc, když si ho spojíme s něčím, co máme rádi a na co se těšíme. Jinými slovy, spojte úkol, do kterého se vám nechce s něčím příjemným. Můžete například spojit běhání na běžícím pásu se sledováním vašeho oblíbeného seriálu.
Díky tomu se totiž pozornost vašeho mozku přesune z „nepříjemného pocitu při cvičení“ na seriál. Stejně tak je mnohem pravděpodobnější, že se rychle pustíte do úkolu, při jehož vykonávání si dopřejete svůj oblíbený nápoj.
4. Odhalte skryté bloky
Někdy se přistihneme, jak se vyhýbáme úkolu a zkrátka odmítáme začít. Slyšíme v hlavě hlas, který říká: „Jo, dobrý nápad, ale...“ V tu chvíli se musíme toho hlasu zeptat, co nám na činnosti tolik vadí. Proč nás tak odpuzuje. Často je problémem zkrátka jen nedostatek motivace.
5. Věřte si a začnete (hned teď)
Jakmile zjistíte, co vám brání a co vás od úkolu odrazuje, je čas tento blok překonat. Studie ukazuje že jsme mnohem lepší ve zvažování různých technik a způsobů provedení nových úkolů, než v přehodnocování metod, které používáme na úkoly známé. To nám zabraňuje dělat něco lépe, protože bychom to museli dělat jinak.
Zbavte se tohoto strachu tím, že budete používat vojenské pravidlo 70 %. Jakmile máte 70 % informací a zdrojů, udělejte rozhodnutí. Pokud máte 70% jistotu, že uspějete, jste připraveni začít. Za tímto číslem stojí myšlenka, že nikdy není možné být na něco připraven na 100 %. Zkrátka si věřte a začněte.
6. Soustřeďte se na negativa – ano, negativa
Mark Twain jednou řekl: „Nikdy neodkládej na zítra to, co můžeš udělat pozítří.“ Neposlouchejte ho!
Raději se zaměřte na to, co by se stalo, kdybyste to odložili na poslední chvíli. Mohli byste narazit na nečekanou překážku, která by zapříčinila, že to nakonec vůbec nestihnete. Výsledek může poškodit vaše studijní výsledky, vaši profesní reputaci... je toho hodně.
Když se budete soustředit na negativní následky odkládání úkolů, budete cítit větší motivaci, abyste se jim vyhnuli. Psychologové tomu říkají „zaměření na prevenci“. Většina lidí je jednoduše řečeno motivovaná možnými negativními následky ještě víc než případnými pozitivy. Tento mindset vás udrží v běhu, i když zrovna chcete práci odložit nebo s ní přestat.
Přijměte fakt, že prokrastinace je vaší přirozenou součástí, ale stejně jako je to u všeho ostatního, máte sílu ji překonat. Řiďte se slovy L.M. Herouxe: „Přestaňte mluvit, začněte konat!“