17.01.2020 10 minut čtení

Získaná paradigmata jsou někde cennější než natěžené zlato!

Rozhodl jsem se přiblížit příběh posledních čtyř až pěti let, který mě dovedl do dnešního momentu a impuls k tomu začít žít ekotolerantní životní běh!

Anno domini 2015 se jeden přestárlý celoživotní student, avšak aktivista mladý duchem, dostává po delší době k vážné známosti. Poznává skromnou, ale inspirativní slečnu Zdeňku, se kterou zažívá dlouhý osobní, intimní vztah založený i na subjektivní intimitě sdílení i společných statků. Tato láska mi mnoho dala. Hodně dobrých zkušeností i lekcí zároveň. S fázi seznamování a namlouvání vztah trval téměř 3 roky. To jsem ještě netušil, že převažovala jeho skrytá kreativně-negativní hodnota. Propadl jsem dívce smyslné a romantické, díky níž mám dodnes hřejivé vzpomínky (a nešlo se rozloučit ve zlém). Pomáhal jsem jí krůček po krůčku dostat se z patologické fáze života její rodiny. 

Vzhledem k poměrům (a minulosti) v této rodině mi bylo někde uprostřed známosti již jasné, že to není láska na celý život. Mnohem důležitější byla totiž slečna, kterou jsem poznal později. Ona brunetka od koní (Zdeňka) byla pro mě nastavením paradigmatu, kterého si vážím dodnes. Vložila mi do srdce hodně bolesti, ale i lásky plodící satisfakci. Díky stovkám drobných úkonů její FAMILY EXIT končil tím, že se celá rodina stěhovala od otce, který je systematicky ponižoval a bil. Jak je to dnes s její psychikou a životem? Nevím. Dle občasného kontaktu jsem dospěl k tomu, že mé snažení nebylo marné a že nyní alespoň ví, že žije. 

Tato tříletá zkušenost, která mě stála hodně bolesti, energie a peněz, byla známost spíše patologická a otevřela mi cestu k tomu, jak lidé uvažují. Po rozchodu jsem se nezlomil, i když jsem k tomu neměl daleko. Přeci jen, když už máte zakoupený prstýnek, který s sebou nosíte pět měsíců a v lednu vám slečna poví: "jděme od sebe" máte pocit, že se zastavil celý svět. 

Skrze svou ex-partnerku jsem poznal tři různé rodiny - tři domácnosti. Pronikl jsem do jejich uvažování a stylu nakupování. Již krátce po rozchodu 16. března 2018 jsem poznal mladičkou studentku obchodní akademie. Kdekdo by si řekl, jak mohu mít něco společného s člověkem, který je ode mě 14 let mladší? V tu chvíli jsem to neřešil! 

 

Předurčení často míří k frustraci a stagnaci

Celá moje rodina mě vždy směřovala do tradičního modelu dlouhého namlouvání, nejlépe s věřící partnerkou a směřování ke svatbě. Z toho jsem neustoupil a myslím si, že to je stále to nejlepší řešení pro život. Pochopil jsem ale, že to není pro úplně pro každého. Lidé se nacházejí v různých životních situacích a nemohu druhým nutit svou variantu. Tak, jako ani rodiče mně nemohou nutit něco, co právě díky tomu, jaké vytvářejí klima, není ani možné. 

Navíc jsem si ve specializovaném středisku v Ostravě potvrdil svou předtuchu a 04.03.2017 jsem absolvoval vyšetření, kdy mi lékař potvrdil, že má plodnost se blíží k 0.00001 mizině a s narůstajícími migrénami, věkem a různými zdravotními obtíži, které byly především na psychosomatickém základě. Byl to i důsledek toho, že má rodina nepřijala tehdejší partnerku. Ta to cítila, což bylo i jedním z důvodů našeho konce. Narůstal i můj vzdor a TOUHA PO ZMĚNĚ

Posunu-li se k srpnu 2017 splnil jsem si tehdy se svým kamarádem Honzou drobný sen a založili jsme na půl kancelář a tím i redakci našeho neziskového časopisu KAPKA SMÍCHU. Za 4 měsíce jsme se již stěhovali do větší místnosti, protože byť jsme se posouvali ztuha, začínalo se nám dařit. Po celou existenci fyzického sídla naší redakce jsme již sbíral informace a své dojmy do svého deníku v PC. Pomohla mi má současná láska Lucie. 

 

Lucie, kousavý a něžný andílek a první pasivní ekotolerantička

Díky mé současné partnerce Lucce jsem mnohé pochopil a pospojoval si souvislosti. Dozrál ve mně i předchozí vztah. Komu není známo, již dlouho působím jako prodavač v obchodním domě. Má předchozí praxe i s maloobchodem a dva poslední vztahy mi ukázaly desítky příkladů toho, jak lidé nakupují, jak přistupují k penězům a jaké dělají chyby. 

Moje mladá krásná Lucka, která sama ještě nemá všechny životní vize jasné, měla přinejmenším jasné FUNDAMENTY. Život ji naučil přežít, šetřit a nevzdávat se toho, co už funguje jen pro nějaké emoční výkyvy. Díky ní jsem napsal celou jednu kapitolu ve své avizované knize o ekotolerantismu. 

Vše, co jsem o sobě a svých možnostech zjistil mě naplnilo frustrací a stagnací. Tlak rodiny na cíle, které jsem nechtěl, nebo nemohl uskutečnit, "protože oni si to tak přáli". Můj zdravotní stav, kdy mi invalidní důchod doslova utekl o malou % kvótu a byl jsem prý zcela zdráv. Tehdy jsem si vzpomněl na příběh, který říkal P. Štěpánek, vysoký manažer Amway Czech Republic v rámci svého vzdělávací e-learningu o muži, který ztratil nohy a i navzdory svému handicapu začal pracovat ve společnosti multi-level marketingu. 

 

Nebyl čas na sebelítost !!!

Uvědomil jsem si, že čas nestojí a věčně mi nebude 33 let. Rodinu pravděpodobně mít nebudu, a pokud, tak jinou cestou než standardní. Zdravý úplně také nebudu, ale to není důvod stát na místě! V druhé polovině loňského roku jsme si pronajal garsonku, která navazovala na původní existenci mé kanceláře a redakce KAPKY SMÍCHU. Zvedl jsem se doslova ze dna půjčil si překlenovacích 10.000 Kč, které jsem rychle po fázích později umořil a s výbavou a drobnými opravami mi pomohl kamarád hodinový manžel za poloviční režii. Zmobilizoval jsem hodně bývalých i současných kamarádů, sponzorů mého klubu, kolegů z mé práce, virtuální i faktickou sílu a do 14 dní zbudoval garsonku, která dnes funguje jako mé bydlení i pracoviště zároveň. 

Dnes jsem ke svému hlavnímu počítači opravil svůj starý původní, dokoupil jeden zánovní za 1000,- Kč a začal vehementně těžit dva kryptoměnové tituly, zapojil se do různých drobných příležitostných brigád po internetu a svůj příjem ze své civilní práce jsem dle příkladu ekotolerantistického životního stylu rozdělil - půl na živobytí a půl na úspory a investice. Snížil jsem náklady na minimum a prohluboval vše, co již znám. 

Jednalo se převážně o studování zahraničních blogů různých minimalistů, frugalistů a ekonomů zabývajících se alternativními aktivy a kryptonadšenci. Samozřejmě jsem si založil i jedno standardní spoření. 

 

Poslední fáze - poločas

Se svou přítelkyní a partnerkou jsme se v posledních měsících transformovali z partnerů a milenců spíš na přátele a spolupracovníky. Tato fáze odcizení a střídavě zhoršujícího a zlepšujícího se zdravotního stavu mě donutila zamyslet se. Nakonec stejně, jako tělo vám vyvolá migrénu nebo jinou bolest, protože vás upozorňuje: "Běž si odpočinout a už mě netrap!", došlo ke stejné eventualitě i v mém osobním životě a vztahu. Jelikož má velká múza má nyní před maturitou a veškeré její snažení se upíná k závěrečným zkouškám a práci doma, využil jsem toto období pro sebe. 

Své nashromážděné materiály z pozice maloobchodního prodavače, sledování řady domácností a porovnání životních postojů mé slečny, ale i mé rodiny mi vytvořilo jistou komplexní analýzu. Měl jsem už dostatek informací k tomu zjistit, co v našich životech nejvíce zaměstnává naše peněženky a na čem takový průměrný občan nejvíce utrácí. Pochopil jsem, o co go a jako v někdejším oblíbeném pořadu české televize Krotitelé dluhů jsem si i já dal bílý papír na stůl a poškrtal výdaje, o nichž si myslím, že jsou zbytečné. 

 

Cryptogarsónka a změny

Z mé rodiny jsem byl navyklý na určité tradice a dávání dárku, což má partnerka neznala, jelikož podobné rituály si v její rodině koordinují dle potřeby nebo momentálních dispozic. V mé rodině muselo být na dárky a určité výhody, i kdyby na chleba nebylo. A to jsem pochopil, že je také zásadní chyba. Proto jsem učinil kompromis: oslavy a nákupy dárků jsem omezil čistě jen na mé rodiče a mou partnerku. Vše ostatní jsem vyhodil z života. Spolužáky, různé strýčky, známé, dokonce i příspěvky na dárky do práce jsem vyřešil nejmenší možnou částkou. 

Začal jsem prostě škrtat všude, kde je to možné a někde neuplatňoval kompromisy, ale rovnou rušil celé položky.

Jedním příkladem byly třeba kuchyňské utěrky a bílý toaletní papír. Tento návyk jsem si přinesl z domácnosti mých rodičů, kdy otec při mytí nádobí spotřeboval jednu úzkou roli kuchyňských utěrek za 1-2 dny, což je asi 15,- Kč za 3-4 dny. To samo o sobě dělá minimálně 150,- Kč měsíčně. Postupně jsem v domácnosti našel 19 podobných zbytečných položek. Proč nakupovat aviváž a prášek zároveň, když mohu koupit tekutou emulzi již namíchanou, a to v akci a ve větším množství. Proč mít topení zapnuté každý den, když co druhý den je teplá zima? Proč nakupovat luxusní produkty pro svůj osobní pocit, když stejně dobře poslouží i ty obyčejné. 

Když jsem si udělal svou malou rešerši a zpětné nastavení rozpočtu, došel jsem k tomu, že i na své malé garsonce dokážu ušetřit 1500-2000,- měsíčně! Internetové připojení jsem z necelých 500,- Kč srazil na 299,- u jiného poskytovatele.... atd. atd. Udělal jsem desítky drobných opatření. Všechna moje opatření jsem si zapsal a některé věci začal i vyrábět. Každý den večer věnuji jednu hodinu tomu sedět před počítačem a uvažovat nad tím, jak vydělat nějaké malé peníze bokem a dodat k ním své ušetřené peníze. Na konci měsíce jsem si stanovil jedno konkrétní datum, které nezasahuje do splatnosti žádných jiných pravidelných plateb a ve kterém se rozhoduji, jak své úspory re-investuji do svých již běžících aktiv, případně jak vytvořit aktiva nová.

Dnes jsem v kondici, kdy mám cca 1700,- kč vedlejšího příjmu, z čehož je valná část soubor několika drobných pasivních příjmů. O tom, jak to vypadá, na čem všem jsem ušetřil a co generuje tyto peníze, odpoví právě můj seriál "5 minut pro svobodu", který již zanedlouho bude publikován. 

#osobnirozvoj #5minutprosvobodu #ekotolerantika #ekotolerantismus #minimalismus #frugality #zivotnistyl #financnigramotnost #vztahy

Hodnocení: +15
Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.