Světová ekonomika dosáhla v rámci aktuálního hospodářského cyklu vrcholu na konci roku 2017 a od začátku roku 2018 postupně mírně zpomaluje. Aktuální dynamika a výhled světové ekonomiky jsou tak spíše slabší. Současný růst světové ekonomiky je stále ještě relativně slušný, nicméně postupné zpomalování dynamiky jednoznačně pokračuje, byť měkké indikátory sentimentu začaly v posledních týdnech naznačovat, že dno zpomalení může být na dohled. Nicméně například globální průmyslový sektor je na tom stále ještě dosti špatně a platí to především o Německu.
Aktuální konsenzus ekonomů na růst světové ekonomiky v roce 2020 činí dle Focus Economics 2,7 %, takže to velice pravděpodobně žádná hrůza nebude, nicméně rizika prognóz jsou jednoznačně vychýlena směrem dolů, což konec konců na svých posledních zasedáních potvrdily také ECB a Fed. Světovou hospodářskou recesi ekonomové zatím rozhodně nepředpokládají, mírné zpomalování bude nicméně velice pravděpodobně pokračovat. Hlavními tahouny globálního růstu přitom budou i nadále rozvíjející se ekonomiky v Asii v čele s Čínou a Indií. Česká ekonomika byla doposud vůči tomuto globálním a německému trendu docela imunní, výraznější zpomalení přijde nicméně i k nám, s pravděpodobností téměř 100 %. Uvidíme, jak na to zareaguje Česká národní banka, která se prozatím tváří tak, že se nic moc neděje a že úrokové sazby zůstanou stabilní ještě poměrně dlouho.
Inflace je v USA a především v eurozóně o něco slabší, než by se centrálním bankéřům líbilo. Proto celkově inflační vývoj pro globální finanční trhy, a zejména dluhopisy, stále nepředstavuje zásadní problém. Inflace by se měla i nadále pohybovat mírně pod nebo na 2% inflačních cílech. Zásadní nárůst inflace, zdá se, rozhodně není na pořadu dne.
Co se týče klíčových centrálních bank, ECB a Fed v prosinci nastavení velice uvolněné měnové politiky nezměnily. Také u japonské centrální banky jsme se v posledním období žádné změny nedočkali. Bank of Japan bude i nadále udržovat nulové sazby a nákupy vládních dluhopisů po ještě velice dlouhou dobu, neboť míra inflace se v Japonsku stále pohybuje velice hluboko pod 2% inflačním cílem. Přitom platí, že zejména v eurozóně se v souvislosti s pravděpodobně slabou účinností měnové politiky začalo hovořit o tom, že k podpoře ekonomického růstu by měly být použity masivní fiskální stimuly. Mimo jiné se takto vyjádřila nová prezidentka Christine Lagargeová.
Co se globálního akciového výhledu týče, globální akciové trhy za celý rok 2019 posílily dle indexu MSCI All Country World o masivních 24 % silnější. Výrazná změna rétoriky Fedu a ECB v polovině loňského roku pro ně představovala velice silný pozitivní impuls. Domníváme se také, že riziko dalšího zpomalování růstu světové ekonomiky je již v cenách akcií zaceněno. Platí to i pro klíčový faktor pro následující období, tedy obchodní válku mezi USA a Čínou, která bude velice pravděpodobně pokračovat ještě dlouho, byť podpis první fáze obchodní dohody je na spadnutí. Myslíme si nicméně, že tento faktor lze z dlouhodobého pohledu jen stěží predikovat. V dalším období očekáváme mírný akciový růst až stagnaci, neboť valuace jsou celkově již mírně nadprůměrné, navíc dynamika růstu korporátních zisků je stále v mínusu, byť by se měla podle tržních odhadů v letošním roce dostat zpátky do kladných hodnot.
Z hlediska regionální akciové alokace stále silně preferujeme rozvíjející se trhy (emerging markets) v čele s rozvíjející se Asií a střední a východní Evropou oproti USA. Tento postoj vychází zejména z valuačního hlediska, kdy se domníváme, že americké akcie jsou momentálně silně předražené, přibližně 34 % nad dlouhodobými průměry dle valuačních indikátorů jako P/E, P/B či P/S. Naopak rozvíjející se trhy se obchodují na valuacích přibližně na úrovni dlouhodobých průměrů nebo jen velice mírně nad nimi.
Na trh českých vládních dluhopisů máme i nadále poměrně opatrný výhled, neboť výnosy do doby splatnosti jsou z historického srovnání stále poměrně hodně nízko, resp. ceny vysoko. Co se týče korporátních dluhopisů investičního i neinvestičního stupně, domníváme se, že po velice výrazném cenovém růstu od začátku roku již pravděpodobně mají to nejlepší za sebou. Klíčový indikátor atraktivity korporátních dluhopisů, kreditní marže, se totiž nyní pohybují na historických minimech.
Když si náš investiční výhled shrneme, tak vzhledem k tomu, že se kvůli enormnímu růstu v roce 2019 dostaly valuace akcií i dluhopisů výrazně výše, je třeba do letošního roku optimismus tlumit. S největší pravděpodobností se v roce 2020 rekordní rok 2019 opakovat nebude. Valuace akcií jsou momentálně mírně nad dlouhodobými průměry, takže bychom od nich pro příští rok neměli očekávat vyšší zhodnocení než 7 % včetně dividend.
U dluhopisů je očekávaný výnos otázkou prosté aritmetiky. Vzhledem k průměrnému globálnímu dluhopisovému výnosu do doby splatnosti na úrovni pouhého 1,4 % bychom rozhodně neměli očekávat vyšší zhodnocení než je tato hodnota. Tudíž velice pravděpodobně budou v příštím roce reálné výnosy z dluhopisů mírně záporné, pokud budeme počítat průměrnou inflaci okolo 2% inflačních cílů centrálních bank.
Valuace neboli ocenění globálních finančních trhů se v roce 2019 prostě a jednoduše dostalz výrazně výše a u průměrného portfolia 50/50, tedy 50 % akcií a 50 % dluhopisů, bychom neměli počítat s vyšším očekávaným výnosem než 4 % a to před manažerskými poplatky (4 % = 0,5 * 7% akcie + 0,5 * 1,4 % dluhopisy).
V každém případě musíme i nadále počítat se zvýšenou krátkodobou volatilitou neboli kolísavostí tržní cen všech rizikových aktiv v čele s akciemi. Mezi aktuální klíčová rizika našeho opatrně pozitivního základního scénáře očekávaného vývoje globálních finančních trhů patří další zásadní vyostření situace v mezinárodním obchodě ve vztahu mezi USA a Čínou, případně EU, a rychlejší než aktuálně očekávané postupné zpomalování globální ekonomiky v čele s Čínou.
Michal Stupavský, investiční stratég Conseq Investment Management a.s.