Že lhát se nemá nám všem zřejmě bylo do hlavy vtloukáno už od malička, že ano? Existují ale opravdu případy, kdy má lež své opodstatnění a dokonce byste se ji vědomě dopustit měli, abyste dostali to, o co máte zájem? Autor a speaker Simon Sinek věří, že ano a svůj názor rovnou podpořil konkrétním případem z praxe, ve kterém figuruje i jeho kamarád Michael, striktní vegetarián.
Sinek jednou s kamarádem vyrazil na další z jejich oblíbených společných večeří, při kterých se pořádně nadlábnou a proberou všechno nové. Určitě to znáte. Zřejmě ale netušil, že mu toho večera Michael ukáže malý trik, kterým se ujišťuje, že zůstane vegetariánem i tehdy, když si zrovna sám nevaří a nemá přesný přehled o tom, co se v pokrmu nachází.
Po krátkém brouzdání jídelním lístkem se Michael rozhodl objednat si polévku a pro jistotu se servírky zeptal, zda jde o zeleninový či kuřecí vývar. S úsměvem ho ujistila, že jde o vývar zeleninový.
Když polévku donesla, Michael se jí podruhé zeptal, jestli je to opravdu zeleninový vývar a přesvědčivě dodal: "Protože já jsem silně alergický na kuřecí a pokud je uvnitř jakékoliv kuře, dostanu záchvat."
Ještě před chvíli jistá servírka náhle znejistěla a poprosila hosta, aby chvíli vydržel, že se zajde ještě jednou zeptat někoho dalšího do kuchyně. Během minuty byla zpět, omluvila se, popadla misku s polévkou stojící před Michaelem a odnesla ji. Ukázalo se, že v ní byl kuřecí vývar.
Nádherný paradox
Tento příběh nemá ukázat, že někdy musíme lhát, aby o nás bylo adekvátně postaráno. Ve skutečnosti je to mnohem pozitivnější. Jakmile Michael přesunul zodpovědnost přímo na servírku, byla náhle mnohem ochotnější investovat více času i úsilí jeho potřebám.
Sinek se příhodou nesnaží naznačit, že lhaní je akceptovatelným způsobem, jak za sebou zamést stopy, když uděláte chybu. Nic takového. Jde ale o krásný argument pro to dávat ostatním v práci zodpovědnost tak často, jak je to jen možné. Když je někdo zodpovědný za něco konkrétního, co pro něj potenciálně může mít negativní následky, zpravidla se velmi rychle začne snažit, aby to tak nedopadlo.
Když někomu dáme zodpovědnost, ale pak mu neustále stojíme za zády a veškerou práci po něm dvakrát kontrolujeme, než ji odešleme klientovi, ve skutečnosti zodpovědný není - to my jsme. Ale čím více osobní zodpovědnosti někomu dáme, tím ochotněji budou akceptovat i pomoc druhých, aby se ujistili, že vše dopadne dobře. Věděla to i servírka z našeho příběhu.
Podobnou metodu ostatně používají i vědci, když provádějí psychologické experimenty a studie. Velmi často je nutné účastníky nejprve zmást, protože pokud by dostali všechny informace, velmi pravděpodobně by to změnilo způsob, jakým na své konání nahlížejí, jak přemýšlejí, co udělají a co budou říkat. V důsledku by výsledky takové studie byly méně kvalitní a jejich výpovědní hodnota výrazně snížena.
Pamatujete na Batmana?
A ještě jeden příklad za všechny z jednoho z nejlepších filmů, jaký jsem kdy viděl - Temného rytíře (2008) od Christophera Nolana .
***!SPOILER ALERT!***
Pamatujete, jak na konci filmu Batman a komisař James Gordon zalžou o vraždách okresního návladního Harveyho Denta, které spáchal krátce před svou smrtí?
Gotham považoval Denta za svého hrdinského "rytíře na bílém koni". A tak - ve snaze zachovat otřesenou víru obyvatel v policii a společenský řád - Batman vezme vinu za vraždy na sebe. A později komisaři Gordonovi řekne: "Někdy pravda není dost dobrá. Někdy si lidé zaslouží víc."
V principu jde o stejný příběh jako v případě naší vegetariánské polévky. Můžete tomu říkat lež, můžete tomu říkat manipulace, můžete to považovat za špatné - ale někdy může taková lež druhým umožnit podat ten nejlepší výkon, jakého jsou schopni. A kdo by neměl o něco takového zájem?
#osobnirozvoj #lez #zodpovednost #chovani #simonsinek #milosrdnalez