Jobsův životopisec Walter Isaacson o tomto zvyku neměl ponětí, když zakladatele společnosti Apple poprvé potkal, ale brzy si všiml, že Jobs preferoval, když mohl se svými protějšky vést seriózní konverzaci během dlouhých procházek.
Stejný poznatek vypozoroval novinář Brent Schlender, který o Jobsovi psal 25 let pro časopis Fortune a list The Wall Street Journal. Ve své knize Becoming Steve Jobs Schlender popsal, jak ho Jobs vždycky pozval k sobě domů "na procházku", když měl zájem něco konkrétního s ním probrat.
To samé platilo o práci. Jobs a vedoucí návrhář Apple Jonathan Ive (jež stál za produkty jako iPod, iPhone, iPad či MacBook Air/Pro) byli často viděni, jak si dopřávají "brainstormingové procházky" po kampusu společnosti. Stejné svědectví Schlenderovi podali zaměstnanci Pixaru, kteří tvrdili, že Jobs "vždycky velmi rád chodil s lidmi na procházky".
A stejně jako v případě zacházení se svou myslí, v čemž byl dle neurovědy o celé dekády popředu, nejnovější výzkumy ukazují, že i v případě procházek byla Jobsova intuice správná. Chůze totiž opravdu dokáže probudit naši kreativitu.
Autoři Olivia Fox Cabana a Judah Pollack ve své knize The Net and the Butterfly citují současné neurologické studie, které ukazují, že převratné myšlenky a nápady se v mozku rodí, pokud se v něm aktivita přepne z "konající části" do "nekonající části". Zatímco konající část mozku je zaměřena na úkoly, cíle a jejich plnění, nekonající část je domovem naší potenciální geniality. Místem, kde nám klikatící se myšlenky umožňují brainstorming.
Obě tyto části spolupracují. Konající část si stanoví cíl nebo identifikuje problém a přesouvá se k další činnosti, nekonající část mezitím pracuje na tom, aby přišla s kreativním řešením.
Dle onoho citovaného výzkumu je procházení se nejlepším způsobem, jak spustit spolupráci těchto dvou mozkových částí, což následně umožňuje vytváření těch nejkreativnějších nápadů. "Pokud bychom vám museli poradit jednu jedinou bezmyšlenkovitou aktivitu, byla by to chůze," shodují se v knize Cabana a Pollack.
Stanfordská studie zabývající se tímto tématem zjistila, že chůze posílila u účastníků jejich kreativní produktivitu o 60 %. Těm byl předložen test zaměřený na divergentní myšlení, který měří míru kreativity, a požádáni, aby pro konkrétní předměty zkusili během 4 minut vymyslet různá alternativní využití. Vědci kromě množství využití sledovali i počet těch neotřelých, na která nikdo jiný ze skupiny nepřišel.
Kreativita byla u účastníků měřena ve dvou rozdílných stavech. Při chůzi a v sedě. Většina testovaných lidí vykazovala výrazně vyšší kreativní schopnosti, když chodili. A klíčovým aspektem tohoto rozdílu se ukázal být opravdu pohyb. "Samotná chůze, nikoliv prostředí, ve kterém probíhala, byla hlavním faktorem," píše se ve studii.
Pro neurovědce, kteří se zabývají studiem našich předků, nejsou výsledky studií zkoumajících dopad chůze na kreativitu překvapující, protože naši dávní praotcové a pradědové se svého času hýbali - a to opravdu hodně. Biolog John Meidna z University of Washington ke vztahu mozku a pohybu říká: "z evoluční perspektivy se lidský mozek vyvíjel během pohybu a fyzické námahy, přičemž denně v průměru ušel více než 19 kilometrů... a dnes po tomto zážitku stále touží".
Dle jiné studie z Yale má chůze blahodárné účinky nejen na naše zdraví, ale i na naši mysl právě proto, že se náš mozek po tisíciletí vyvíjel právě za chůze. "Takže se hýbejte, ideálně co nejčastěji, jelikož se zdá, že potřeba pohybu je pevně zabudována do našich kostí, srdcí i samotné podstaty bytí," píše se v ní.
Pokud jste až doteď měli pocit, že těch důvodů pro vstávání ze židle přece jen stále není dost, tohle už by vás od stolu zvednout mohlo ne? Co když v nekonající části vašeho mozku leží převratný nápad, který jen čeká na to, až se zajdete projít?
