Spustili jsme DISKUZNÍ FÓRUM! Zeptejte se na cokoliv, co vás zajímá.
03.01.2020 7 minut čtení

Bušidó - 400 let staré učení japonských samurajů, které byznysmeni hledající úspěch studují dodnes (2.)

Bušidó (česky Cesta válečníka nebo bojovníka) původně vůbec nemělo být tím, čím se nakonec stalo. Šlo o pouhý kodex pravidel a zásad pro samuraje. Postupně jej ale přebrala celá japonská společnost a byznysmeni jej používají dodnes. Čím tak zaujalo?

*Pokračování 1. dílu, který si můžete přečíst ZDE.

 

Respekt a úcta

Hned po rodině Bušidó nekompromisně prosazuje úctu k „pánovi/vladařovi“. My bychom to asi v dnešním kontextu nazvali respektem. Místy jde učení Bušidó až na hranici submisivity. V dobách samurajů to totiž fungovalo tak, že pokud si chtěl někdo od svého pána vysloužit respekt, musel mu prokazovat úctu a zasloužit si jej.

Odkud pramení dnešní západní lhostejnost, která z nás ve výsledku dělá nahé osobnosti bez jakýchkoliv pořádných životních hodnot? Především z nedostatku respektu a úcty. To z nějakého důvodu stále neumíme a pro jistotu nectíme vůbec nikoho. Chceme, aby nás všichni respektovali, ale sami necítíme potřebu respektovat nikoho.

Samuraj měl pro jistotu hned dvojí úctu. Tu vnější mu zajišťovala úcta k jeho panovníkovi (dnes šéfovi či mentorovi) a vnitřní zase úcta k sobě samému, tedy svědomí, což je dnes stejně jako povinnost nebo rodina velmi nepopulární slovíčko.

Velkou roli hraje v Bušidó také přátelství. Samurajové byli ochotni své přítele chránit víc než sami sebe. Nijak jim nepomáhali a ani je nevodili za ručičku, ale v případě nebezpečí byli prvními, kdo nastoupil a byl ochoten při ochraně svého přítele klidně i padnout, protože spolu třeba bojovali po boku v mnoha bitvách. A uprostřed bitevní vřavy vás nikdy neochrání desetitisíce jiných bojovníků na vaší straně, ale jeden přítel, který bojuje vedle vás.

Náš pohled na přátelství už se také úspěšně nakazil materialismem, a tak si dnes velmi často volíme přítele ne podle toho, kdo nám imponuje jako osobnost, ale podle toho, jak moc výhodné to pro nás takové přátelství je. Nejdříve hledáme, co nám z přátelství kápne, a až pak jsme ochotni do něj sami investovat. Byť se to přirozeně netýká všech, je to vždy o charakteru a povrchnosti každého z nás.

„Já“ až na posledním místě

Vladař, rodina, přítel, stát. Toto všechno bylo pro samuraje přednější než on sám. Jeho vlastní prospěch byl až na posledním místě. A aby toho nebylo málo, byl stoprocentně smířen se smrtí, což je možná jedna z těch žádaných odpovědí, které se okolo samurajů točí.

I japonští manažeři, kteří dnes studují učení samurajů a Bušidó, velmi často hledají recept na onu pověstnou samurajskou disciplínu. Jak někdo dokázal držet takto přísné hodnoty každý den celý život? Právě vztah ke smrti byl zřejmě tím největším motorem samurajů.

Když je totiž člověk připraven zemřít, nemá reálně vůbec co ztratit a může do každé sekundy svého života ze sebe dát naprosté maximum. Samurajští mistři měli pořekadlo, které říkalo, že v souboji zvítězí ten, kdo je ochoten zemřít. A naopak ten, který není ochoten položit svůj život, bude vždy poražen.

„Sebe samého ber s humorem, jiné však smrtelně vážně.“ Kodex Bušidó

Dnes bychom tuto myšlenku mohli interpretovat tak, že uspěje ten, který je ochoten obětovat víc, nebo klidně i vše. Pokud jej ale pořád někde vzadu v hlavě hlodá strach z toho, co bude, jestli by ještě neměl počkat a milion dalších věcí, neuspěje. Naopak když to prostě pustíte, nemá se pak strach ve vašem nitru vůbec čeho chytit. A odsud pramení schopnost jít až na úplný limit v čemkoliv, co děláte.

„Já“ na posledním místě rovněž znamená, že i ten nejúspěšnější vítěz musí vždycky respektovat fakt, že to není jenom jeho vítězství a jenom jeho úspěch, ale také úspěch všech těch, kdo mu na jeho cestě pomohli, podpořili ho, poradili mu a tak dále. Ale to se zase vracíme zpět výše, protože jde o respekt a úctu.

Skutečný um před filozofií

Na závěr je ještě potřeba zdůraznit jeden klíčový aspekt Bušidó, který možná až doposud nebyl zřetelný. I když bychom Bušidó mohli z určitého pohledu považovat za filozofii, samotné učení tohoto životního stylu dává veškerou teorii vždy až za praxi. Samurajové ve všech svých činnostech vždy kladli důraz na konání a až poté na duchovní rozjímání a teoretizování.

Stručně řečeno, samuraj nejdříve vzal do ruky katanu, ťal a až poté se svého mistra ptal na to, co by měl zlepšit. Každé ráno začínalo fyzickým tréninkem a pilováním techniky boje s mečem, lukem nebo dalšími zbraněmi. A až poté následovalo vzdělávání v teorii boje, čtení japonské poezie či filozofických spisů.

Bušidó totiž nevidí důvod v tom učit někoho teorii a strategii boje, když daný člověk ani neumí uchopit do ruky zbraň a zacházet s ní. Nevidí důvod učit ho duchovní podstatu, pokud jedinec není pořádně vycvičen v disciplíně. Tady opět narážíme na velký rozpor s naší kulturou. Západní kultura má potřebu nejdříve člověka mnoho let vychovávat a zahrnovat jej pouze teorií, než mu dovolí okusit praxi.

Samurajové naopak věřili tomu, že člověk přichází na tento svět vybaven vším potřebným pro to, aby si dokázal sám osvojit všechny důležité schopnosti od chůze až po boj. Věřili, že lidská mysl, smysly a intuice jsou účinnějším a lepším učitelem než kniha, které jim má být pouze dobrým pomocníkem, nikoli absolutním pánem.

Navíc si moc dobře uvědomovali, že myšlenka je v reálném světě bezcenná. Co vzniká v hlavě, tam zůstává navždy uvězněno, dokud to není přetaveno ve skutečnost. A myšlení či představy jsou zpravidla mnohem jednodušší než opravdové konání. Bušidó proto učí, že když jsme v myšlenkách, můžeme klidně létat, ale ať se nám to líbí, nebo ne, v realitě stále zůstáváme stát nohama pevně na zemi.

A až když si samuraj osvojil praktické schopnosti, byl připraven k tomu, aby se v nich mohl začít zdokonalovat i po teoretické či duchovní stránce. Neboli se učil to, co už prakticky uměl, na teoretické úrovni pojmenovávat. Efektivita tohoto přístupu je nezpochybnitelná a ověřená stovkami let historie.

Naopak efektivita západního způsobu vzdělávání, který dělá z nových generací od začátku ty neschopné, kterým musí být nejdříve všechno polopaticky vysvětleno, než si to mohou reálně zkusit, viditelně pokulhává. Už jen proto, že když se něco učíte pouze teoreticky, je první kontakt s realitou většinou doprovázen frustrací, protože velmi rychle zjistíte, že vám ta teorie, kterou jste léta pracně studovali, absolutně nefunguje a nevychází.

Doporučená četba

Pokud vás myšlenka a principy Bušidó zaujaly, určitě sáhněte po některé z těchto dvou knih, které svého času o Cestě bojovníka napsali sami samurajové:

Mijamoto Musaši – Kniha pěti kruhů

Taira Šigesuke – Bušidó: Cesta samuraje

Cunetomo Jamamoto – Hagakure: Kniha samuraje

#osobnirozvoj #busido #samuraj #japonsko #cestabojovnika #hodnoty #zasady #mistrovstvi #zdokonalovani#disciplina #rodina #tradice #predci #moudrost #cestajecil

Hodnocení: +16
Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.
Doporučené příspěvky