Bohužel pro všechny inteligentní jedince existuje celá řada studií, které ukazují, že intelekt nejde s pocitem štěstí zrovna dvakrát dohromady.
Lepší vzdělání, větší bohatství ani široká paleta užitečných schopností vás bohužel nijak nepředurčují k nekonečnému pocitu štěstí. Skutečnost je většinou spíš přesným opakem - tedy čím komplexnější osobností jste, tím menší je pravděpodobnost, že se svým životem budete spokojeni.
Profesor Raj Raghunathan působící na University of Texas v Austinu na toto téma vydal v roce 2016 knihu s názvem "If You're So Smart, Why Aren't You Happy?" V ní vysvětluje, že chytří lidé si pocit mizérie a nespokojenosti vlastně způsobují sami, když si laťku, s kterou sami sebe poměřují, nastavují bez ohledu na aktuální úspěch stále výš a výš.
Raghunathan tento nekonečný koloběh, jež se pocitu štěstí úspěšně vyhýbá, popsal následovně:
"Když vám tento měsíc v práci zásadním způsobem navýší plat, budete možná měsíc, možná dva nebo šest měsíců šťastní. Poté si ale zvyknete a začnete toužit po dalším velkém zvýšení svého příjmu. A pak další a další a další, abyste si dokázali udržet svou úroveň štěstí. U většiny lidí ale můžete jasně pozorovat, že nejde o příliš vhodný zdroj štěstí."
Chytří lidé jsou zpravidla silně orientovaní na své cíle, což chtě nechtě způsobí, že svůj pocit štěstí spojí s "vítězstvím" neboli dosažením těchto cílů. Proto jsou zároveň poměrně náchylní vůči pocitům deprese a mizérie, když se jim zrovna vůbec nedaří.
Konkrétně u podnikatelů je tento problém ještě vážnější, jelikož pro ně pocity deprese a úzkosti nejsou ničím cizím. Nezapomínejme, že i když dnes podnikatele typu Marka Zuckerberga či Elona Muska vynášíme do nebe a stavíme na piedestal ideálního podnikatelského úspěchu, často zapomínáme zmínit, jakou psychickou cenu za tento svůj úspěch museli zaplatit. A že si celá řada podnikatelů, které nyní považujeme za své vzory, ještě před svým úspěchem často prošla těžkými momenty, kdy je zoufalství a úzkost dostaly téměř až na dno a v jediném rozhodném okamžiku mohli přijít o všechno. Jim se to nakonec podařilo, ale kolik dalších přišlo o vše?
Problém deprese je navíc ten, že když jí opravdu trpíte, neudělá vás šťastným ani žádné velké profesní či osobní vítězství. Zato velká prohra nebo pokračující problémy a komplikace vás velmi snadno budou po klesající spirále tlačit stále níže a níže.
Jinými slovy řečeno, chytří lidé si velmi často frustraci způsobují zcela sami díky tomu, že se příliš upínají na své cíle. Naproti tomu lidé, pro které jejich cíle neznamenají vše, budou se svými životy i sebou samými mnohem pravděpodobněji spokojeni.
Je pochopitelné, že žádná inteligentní osobnost nemá zájem být povrchní a prázdná, ale na druhou stranu je potřeba se ptát, zda je na místě být neustále posedlý externími budoucími úspěchy a snahou jich dosáhnout. Nebylo by smysluplnější být raději místo toho občas v přítomném okamžiku? Zvlášť když zrovna děláte něco, co vás opravdu baví a co si užíváte?
Na závěr jedna drobnost k zamyšlení. V oscarovém filmu Annie Hall je scéna, ve které Woodie Allen na ulici zahlédne šťastný pár, a tak k němu přistoupí a zeptá se, jak to, že jsou tak šťastní. Jejich odpověď nemá chybu:
Ano, můžete se této dvojici smát a ukazovat si na ni. Myšlenka vyprázdněné mysli, která je například jedním z elementárních základů taoismu, však v sobě nepochybně skrývá nedoceněnou moudrost.
#osobnirozvoj #inteligence #stesti #cile #uspech #deprese #uzkost
