Ta žena se jmenovala Mary Ford a ta firma Walt Disney Productions. Zamítací dopis zněl takto:
Milá slečno Fordová,
Ženy u nás nevykonávají žádnou z kreativních činností spojených s přípravou animovaných filmů, protože tuto práci zastávají výhradně mladí muži. Z tohoto důvodu nejsou přihlášky dívek školícím centrem brány v potaz.
Jedinou prací vhodnou pro ženy je obkreslování postav černým inkoustem přes průhledné celuloidové papíry a vyplňování obrysů z druhé strany potiskem podle pokynů.
Ten, kdo chce žádat o místo „kreslíř“ nebo „malíř“, se musí dostavit do studia a přinést ukázky práce perem, inkoustem a vodovými barvami. S ohledem na výše uvedené informace vám nedoporučujeme, abyste se do Hollywoodu s ukázkami prací dostavovala, protože ve srovnání s počtem přihlášených dívek existuje opravdu jen velmi málo volných pracovních pozic.
Na tomto dopise je udivujících hned několik věcí. První z nich je, že byl napsán, podepsán a odeslán jinou ženou – Mary Cleane. Ať už s politikou Disney souhlasila, nebo ne, je to připomínka toho, že muži nebyli jediní zodpovědní za zničené ženské sny a odrazování žen od jejich ambicí (i těch menších).
Poté je tady neskutečná lhostejnost. Autorka dopisu se ani neobtěžuje přijít s nějakými fundamentalistickými genderovými nesmysly, kterými by vysvětlila dělbu práce ve společnosti.
Ve Walt Disney Productions ani necítili potřebu ospravedlnit se, když zabraňovali ženám ve vykonávání „mužské práce“, protože... Nejspíš... By ženy jejich mateřská role mohla učinit příliš sentimentálními, než aby dokázaly tvořit pro mladé lidi autentické příběhy. Jsou prostě odmítnuty, jako by to bylo rozhodnutí tak racionální, že ani nevyžaduje vysvětlení.
Ale jakkoliv depresivní dojem ve vás může tenhle dopis na první přečtení zanechat, je tu záblesk naděje. „... Protože ve srovnání s počtem přihlášených dívek existuje opravdu jen velmi málo volných pracovních pozic.“ Tato věta poukazuje na fakt, že se ambiciózní dívky na druhořadou pozici ve studiu beztak hlásily, ačkoliv před ně byla stavěna jedna překážka za druhou.
Ale co je na tom nejlepší? To, že když čtete tento dopis, ať už jste žena nebo muž, vás (snad) zaskočil a pobouřil. Ale to by neměl. Měli byste z něj mít radost. Proč? Právě proto. Protože už očividně není rok 1938. V dnešní době už by si něco takového žádná firma nemohla dovolit.
V roce 2018 bylo v Americe 12,3 milionů podniků vlastněných ženami. Ve srovnání se 402 tisíci v roce 1972 je to slušný nárůst. A jen od roku 2007 se toto číslo zvýšilo o 58 %. Dnes je jeden ze čtyř podnikatelů v Americe ženského pohlaví. A mezi lidmi, kteří si v současnosti zakládají nové firmy, je o trochu víc žen než mužů.
A v Česku můžeme sledovat úplně stejný trend. Za posledních sedm let byl absolutní nárůst počtu žen podnikatelek desetkrát větší než mužů podnikatelů. To jsou sice skvělé zprávy, ale ještě je před námi dlouhá cesta.
Ačkoliv ženy dnes podle průzkumu McKinsey & Company and LeanIn.Org. zastávají zhruba 38 % všech manažerských pozic v amerických korporátech (V EU je to zhruba 28 %), stále se dvakrát častěji setkávají s tím, že někdo automaticky předpokládá, že zastávají juniorní pozici a čelí obtěžování, diskriminaci (platové i jiné) a nedostatku příležitostí k profesnímu růstu.
Co z toho tedy vyplývá? Od roku 1938 jsme ušli velký kus cesty a další kus máme ještě před sebou. Možná, že se změny nedějí tak rychle, jak bychom si to přáli, ale dějí se.
A jestli vás to nějak uklidní, ty muže, kteří zabírali v roce 1938 ženám místo animátorů u Disneyho, už dávno nahradily počítače!