Snaha dostat domácí kuchyň za hranice
„Osud národů,“ napsal Jean Anthelme Brillat-Savarin, francouzský gastronom z 18. století, „záleží na tom, čím se živí.“ Dnešní postavení zemí závisí také na tom, jak dobře zvládnou „živit“ zbytek světa. Důkazem toho je vzestup kulinářské diplomacie.
V roce 2012 americké ministerstvo zahraničí založilo „kulinářský sbor“, jehož úkolem je propagace americké kuchyně v zahraničí. Thajská vláda posílá kuchaře do zámořských oblastí, aby protlačili Pad Thai a masamanské curry prostřednictvím Globálního Thajského programu. Jižní Korea přišla se svou vlastní značkou „kimchi diplomacie“.
Jak se to dá změřit?
Ale kuchyně jaké země je na vrcholu světového potravního řetězce? Nová studie amerického ekonoma Joela Waldfogela z Minnesotské univerzity zná odpověď. Za použití informací z TripAdvisoru, recenzního serveru restauračních zařízení a prodejních statistik od Euromonitoru vytvořil Waldfogel přibližnou hodnotu trhu světových kuchyní v 52 zemích.
Zatímco klasicky se trh se měří v závislosti na hodnotě zboží a služeb, které překročí hranici státu, Waldfogel založil svůj odhad na hodnotě jídla, které se v jednotlivých zemích nachází na stolech restaurací.
Konzumace cizí kuchyně v dané zemi je považovaná za import a konzumace kuchyně dané země v zahraničí zase za export. Rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami určuje, jaké země mají největší vliv na talíře všude ve světě.
Trump by radost neměl
Výsledky by pravděpodobně nepotěšily amerického prezidenta, který miluje McDonald's a clo. Amerika je největším importérem cizí kuchyně. Za jídla z ostatních zemí utratí o 55 miliard dolarů víc, než zbytek světa utratí za americké dobroty (když vynecháme fast food, ten činí 134 miliard dolarů).
Čína je za Amerikou v těsném závěsu, má deficit ve výši 52 miliard dolarů; Brazílie a Británie mají schodky v hodnotě kolem 30 miliard dolarů. Itálie se naopak řadí mezi největší světové vývozce jídla. Světová poptávka po těstovinách a pizze a relativní lhostejnost Italů k ostatním kuchyním světa se zařídily o to, že je Itálie 168 miliard dolarů v plusu. Japonsko, Turecko a Mexiko se také mohou pochlubit slušnými přebytky (viz graf).
Kronut ani Tex-Mex se nepočítal
Waldfogel ve studii nezohledňuje kulinářské hybridy, jako je kronut – kříženec mezi croissantem a donutem – nebo Tex-Mex. Nebere vpotaz ani autenticitu; jen málo Neapolitanů by zašlo do řetězce Domino's Pizza, aby si připomněli chuť domova.
Navzdory tomu mají některé kuchyně zjevně větší celosvětový vliv než jiné. Když si dáváme jarní závitky v San Franciscu nebo cheeseburgery v Chongqingu, měli bychom vzdát díky globalizaci. Pokud by se všechny státy rozhodly pro politiku kulinářského merkantilismu, mohlo by nám večeření v restauracích poměrně rychle zevšednět.