Recenze knihy: Umění uměřenosti

Ačkoli se jedná o dílo psychologa a univerzitního profesora, není to žádné náročné čtení. Naopak, je to spíše taková klasická "metro kniha", kterou jste schopni vstřebat během pár jízd do kanceláře. Opravdu pár, protože kniha se svými sto stránkami nezabere více než tři hodiny. To však v tomto případě neberu jako výhodu, naopak.

Osobně si myslím, a i proto jsem si knihu pořídil, že právě téma uměřenosti je v dnešní společnosti velmi důležité. Jak sám autor mnohokrát zmiňuje, náš život v západním světě se stal zdrojem téměř neomezených možností, což nás vede do klasického krysího závodu, ve kterém se honíme za neustále novými cíli. A v konečném součtu vede nejenom nás, ale v podstatě celou společnost do propasti.

Brinkmann si získal mé sympatie, když si zlehka rýpnul do všech těch moderních guru úspěšného a šťastného života. Za všechny jmenoval Tonyho Robbinse, který ve svých knihách a na seminářích hlásá, jak můžeme žít jakkoli, kdekoli a kdykoli a že život je plný skvělých možností, tak bychom je všechny měli využít. Je to naprostý opak uměřenosti a jeho jediným výsledkem jsou tisíce, ne-li miliony lidí v depresích.

Ne snít o tom, co všechno bychom mohli mít, zažít, jíst nebo vyzkoušet, ale naopak být spokojeni s tím, co máme, to je pravá cesta k vnitřnímu štěstí a spokojenosti. Pokud žijete v některé z rozvinutých zemí (pokud tohle čtete, tak nepochybně ano), jistě nemáte problém s bydlením, stravou, šatstvem či třeba vzděláním. Najděte si jednu pro vás i společnost dobrou věc a té věnujte svou energii. Nebuďte však nenasytní a pokud do vašeho života vstoupí něco nového, buďte za to vděční.

Svým pojetím kniha v podstatě kopíruje učení stoiků, římských a řeckých filozofů, kteří hlásali uměřenost, rozumnost, spravedlnost a statečnost, to vše v souladu s přírodou. Cílem života každého člověka je podle stoiků vyrovnání se se skutečností a zbavení se všech životních vášní, čímž dosáhne duševního klidu, neochvějnosti a nenáruživosti. Celou nauku nám jedním citátem dokonale shrne Epiktétos:

"Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen."

To mě vede k závěrečnému hodnocení. Přestože se kniha dobře čte a téma v ní je více než důležité pro dnešní společnost, v konečném součtu bych řekl, že knihy od stoiků jako Marcus Aurelius či Seneca jsou o něco užitečnější, přestože jejich pojetí je spíše filozofické, nežli striktně psychologické. Pokud už jste však jejich díla četli, neváhejte svou knihovnu doplnit také o tento kousek, určitě se tam neztratí.