Úplatkem se dle § 334 odst. 1 trestního zákoníku rozumí „neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok“. Judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 5 Tdo 66/2015) však potvrzuje, že se může jednat i o výhodu jiného druhu, např. protislužbu, přičemž není rozhodující výše úplatku. Zákon nestanoví žádnou hodnotovou hranici (výši úplatku je třeba hodnotit v souvislosti s dalšími okolnostmi, které určují společenskou škodlivost tohoto činu). Úplatkem mohou být též věcné dary nebo služby (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 6 Tdo 244/2019), sponzorský dar (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 81/2011) či zápůjčka částky v řádech několika tisíc korun s výrazně dlouhou dobou splatnosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 7 Tdo 659/2014).
Trestní zákoník upravuje úplatkářské trestné činy v § 331 (přijetí úplatku), § 332 (podplacení) a § 333 (nepřímé úplatkářství). Poskytnutí úplatku však může v některých zvláštních situacích představovat i jiný trestný čin (např. porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže ve formě podplácení dle § 248, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 či pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži § 257).
Podplácení přitom nemusí být řešeno pouze trestněprávními prostředky, neboť představuje jednu ze skutkových podstat nekalé soutěže dle § 2976 odst. 2 písm. e) občanského zákoníku. Ustanovení § 2983 chápe (nekalosoutěžní) podplácení jako jednání, jímž „(a) soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele nebo je v pracovním poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži, anebo (b) osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch.“
Pokud tedy např. zaměstnanci obchodní společnosti nabídne její konkurent určitou finanční částku či jinou výhodu výměnou za poškození svého zaměstnavatele, může se dopustit nekalosoutěžního jednání, které je postižitelné podle občanského zákoníku. Pokud tím způsobí ve větším rozsahu újmu (tedy nejméně 50 000 Kč, přičemž se může jednat i o újmu nemajetkovou, např. poškození dobré pověsti) jiným soutěžitelům (včetně dotčené společnosti) nebo spotřebitelům nebo tím opatří sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody, může se již jednat o trestný čin dle výše zmíněného § 248 trestního zákoníku. Trestný je přitom již pokus takového trestného činu. Navíc v případě, že je zmíněným konkurentem např. obchodní společnost, může jednání jejího konkrétního zaměstnance (který jednal se zaměstnancem dotčené společnosti) založit trestní odpovědnost nejen jeho (fyzické osoby), ale i této společnosti samotné (právnické osoby). Tato (konkureční) společnost má však možnost usilovat o zproštění se této trestní odpovědnosti např. prokázáním existence účinného criminal compliance programu.