Jedním z těchto instrumentů je právo spotřebitele odstoupit bez udání důvodu od kupní smlouvy, kterou uzavřel distančním způsobem (§ 1829 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „občanský zákoník“), tedy nikoli v obchodních prostorách podnikatele. Tedy v situaci, kdy spotřebitel nemá před uzavřením smlouvy možnost si kupované zboží prohlédnout. Lhůta pro odstoupení od kupní smlouvy činí 14 dní, a běží od převzetí zboží. Typicky se bude jednat o koupi zboží prostřednictvím e-shopu.
Spotřebiteli je tedy zákonem dána přiměřená lhůta pro to, aby se se zbožím seznámil, prohlédnul si ho a rozhodl se, zda si ho chce ponechat. Pokud spotřebitel práva odstoupit od smlouvy využije, smlouva se od počátku ruší a on má právo na vrácení kupní ceny. Spotřebitel však dle § 1833 občanského zákoníku odpovídá podnikateli pouze za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti. Pokud tedy spotřebitel zboží nevhodným zacházením poškodí, nebude mít právo na vrácení plné kupní ceny. Jeho právo bude poníženo o částku odpovídající snížení hodnoty zboží.
Podnikatel je v souladu s § 1820 písm. f) povinen spotřebitele o právu odstoupit od smlouvy poučit, a to vč. lhůty a postupu pro uplatnění tohoto práva. Porušení této povinnosti s sebou nese negativní důsledky pro podnikatele, což opětovně připomněl také Ústavní soud ve svém aktuálním rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2778/19 ze dne 5. 11. 2019. Jedním z těchto důsledků je to, že spotřebitel, který nebyl poučen o právu odstoupit od smlouvy, nenese odpovědnost za snížení hodnoty zboží ani v případě, že s ním nakládal jiným způsobem, než jaký byl nezbytný k seznámení se s tímto zbožím. Podnikatel bude i v tomto případě povinen uhradit spotřebiteli plnou kupní cenu.
Mgr. Sabina Čamdžičová