Chcete pořádnou investiční show? Sledujte nás na Instagramu!
09.11.2019 3 minuty čtení

Tančík vz.33 nikdo nechtěl. Nalezl ale "diplomatické" uplatnění

Ne všechny tančíky v československé armádě znamenaly úspěch. Jedním z nepovedených kousků, který nenašel uplatnění, je i tančík vz. 33.

Na úvod musíme konstatovat, že tančík vz. 33 nebyl zdaleka tak úspěšným jako například AH-IV. O něj posléze brzy projevila zájem řada států. Tančík vz. 33 měl být dalším úspěšným malým obrněným vozidlem  30. let, leč nakonec se tak nestalo.

Československá armáda poptávala na přelomu 20. a 30. let tehdy ,,módní tančíky", nicméně britský stroj Carden-Loyd Tankette Mk.VI, ani jeho česká licence Praga-Carden-Loyd nesplňovaly požadavky armády. Bylo tak nutno přistoupit ke konstrukční přestavbě s použitím domácích komponentů. Za přestavbou vozidla stála společnost Praga a po její realizaci vznikl tančík, který byl označován jako P-I. Ten byl posléze ještě dále upravován, dostal například zesílené pancéřování, i tak však bylo ve srovnání s dalšími vozidly slabé (4-12 mm).

V roce 1933 se rozhodla československá armáda zavést P-I zavést do výzbroje nyní již jako tančík vz. 33. Posádku tančíku tvořili dva lidé - řidič a velitel/střelec, délka vozidla činila 2,7 m, šířka 1,75 m a výška 1,45 m. Pohonnou jednotku tvořil čtyřválec Praga ANH o ,,skromném" výkonu 31 koní, tančík mohl vyvinout rychlost 35 km/h. Dojezd činil 100 km. Pokud se zaměříme na výzbroj tančíku, vozidlo bylo vybaveno dvěma kulomety ZB 26 ráže 7,92 mm jakožto hlavní zbraní a sekundární zbraní.

Představitelé armády chtěli lepší výzbroj, z ní však nakonec sešlo. Nápad osadit tančík leteckým kulometem vz. 30 nebyl nakonec realizován, protože se zbraň poměrně rychle přehřívala. Těžký kulomet ZB-32 se pak nevešel do střílny, a tak tančíku ,,zbyly" tyto dva kulomety. Co do počtu se sice považovaly za dostatečnou výzbroj, realita se  však později ukázala jiná.

Celkem bylo vyrobeno 70 kusů tančíků včetně 4 prototypů. Tančík nicméně nesplnil představy armády, protože jednak měl poměrně slabé pancéřování (i přes jeho zesílení), jednak disponoval omezenější palebnou silou. A brzy se přidaly další praktické problémy - především nízká průchodnost terénem i omezený výhled z tanku nebo nadměrná hlučnost motoru. Proto bylo rozhodnuto v polovině 30. let nabídnout tančíky k exportu. Ovšem tato snaha se minula účinkem, protože řada zemí - Argentina, Brazílie, Švédsko či Čína neprojevily o vozidlo zájem. Jediný kus nakonec ,,čestně" připadl perskému šáhovi jako dar.

 

Více článků o historii, komerční bezpečnosti, BOZP a obranném průmyslu najdete na securitymagazin.cz

 

Hodnocení: +6
Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.