V době, kdy inflace postupně klesá, ale reálné úrokové sazby se blíží nule, drží Češi na bankovních účtech rekordní objem hotovosti – podle dat České národní banky přes 3,5 bilionu korun. Většina z těchto peněz leží na běžných účtech bez zhodnocení, případně na spořicích účtech, které sotva pokrývají inflaci.
Přestože finanční trhy jsou dnes dostupnější než kdy dřív, počet aktivních investorů v Česku se stále pohybuje v jednotkách procent populace.
Proč se Češi – navzdory vzdělání, informacím i technologickým možnostem – investování vyhýbají?
Odpověď neleží jen v ekonomických datech. Hlavní roli hraje psychologie – hluboce zakořeněná nedůvěra k finančním institucím, trauma z minulých krizí a především averze k riziku, která je u českých domácností jednou z nejvyšších v Evropě.
Odkud se bere český strach z investování
Mentalita českých domácností má hluboké historické kořeny. Po dekádách plánované ekonomiky, měnových reformách a privatizačních aférách 90. let se vytvořil vzorec chování založený na nedůvěře – vůči trhu, institucím i finančním poradcům.
Generace, která zažila kuponovou privatizaci, si často pamatuje ztráty, nikoli výnosy. A tato zkušenost se přenáší dál – do postojů jejich dětí. Místo přemýšlení v termínech „výnos vs. riziko“ přemýšlíme v termínech „ztráta vs. jistota“.
Behaviorální ekonomové tento jev nazývají averzí ke ztrátě (loss aversion). Lidé vnímají ztrátu dvakrát silněji než stejně velký zisk. Jinými slovy: ztratit 10 000 Kč bolí víc, než potěší vydělat 10 000 Kč.
Efekt „bezpečné chudoby“
Držení hotovosti na účtu dává falešný pocit bezpečí. Reálně však znamená jistotu ztráty kupní síly. Když inflace činí 3 % a spořicí účet nese 2 %, investor každý rok přichází o 1 % své reálné hodnoty.
Uloženo 500 000 Kč dnes → za 10 let při stejné inflaci má reálnou hodnotu jen cca 370 000 Kč. Přesto většina lidí tento fakt podvědomě ignoruje, protože „nejde o ztrátu, kterou vidí“, ale o pomalé ukrajování v čase.
Tento fenomén ekonomové nazývají money illusion – iluze, že nominální hodnota peněz znamená stabilitu.
Proč Češi přeceňují hotovost
- Kognitivní zkreslení: preferujeme okamžitou jistotu před dlouhodobým ziskem.
- Nedůvěra v instituce: zkušenost s pády fondů, tunelováním a měnovými reformami.
- Nízká finanční gramotnost: většina lidí nezná rozdíl mezi úrokem, výnosem a reálnou hodnotou.
- Kultura skromnosti: v českém prostředí je riskování často vnímáno jako nezodpovědnost.
Jak trefně poznamenal americký ekonom Daniel Kahneman:
„Lidé se rozhodují podle toho, jak se cítí, ne podle toho, co je pro ně výhodné.“
Chování českého investora v praxi
Data ukazují, že český investor:
- vstupuje na trh pozdě (až po růstu cen),
- prodává v panice (při propadech),
- drží příliš hotovosti i v růstové fázi ekonomiky,
- a investuje spíše krátkodobě než strategicky.
To vše snižuje jeho celkovou výkonnost.
Podle analýzy Amundi by český investor, který pravidelně investoval do akciového ETF od roku 2003, dnes dosáhl zhodnocení přes 400 %. Ten, kdo čekal „na lepší dobu“, má stále jen inflací znehodnocenou hotovost.
Jak překonat strach z investování
1. Začněte s malou částkou
Investování není o bohatství, ale o návyku.
Už pár stovek měsíčně do ETF nebo dividendových akcií pomůže překonat psychologickou bariéru.
2. Vytvořte si plán a pravidla
Stanovte si cíl, horizont a limity. Když víte, proč investujete, méně propadáte emocím.
3. Sledujte data, ne titulky
Krátkodobé propady patří k investování. Historicky ale akciové trhy rostly v 70 % případů.
Vyplatí se sledovat analytické platformy jako Bulios.com, kde můžete průběžně vyhodnocovat férovou hodnotu akcií a dlouhodobé trendy.
4. Automatizujte rozhodnutí
Pravidelné investování (DCA) odstraňuje emoce z procesu – investujete stále stejnou částku, bez ohledu na tržní náladu.
5. Přemýšlejte v reálných hodnotách
Neřešte, kolik „máte na účtu“, ale co si za to za deset let koupíte.
Závěr
Češi mají výjimečnou schopnost spořit, ale zároveň mimořádný strach investovat.
Tento paradox způsobuje, že zatímco jiné národy využívají kapitálové trhy ke zhodnocení majetku, my jen chráníme jeho nominální hodnotu – a ztrácíme v reálné.
Psychologie investora je stejně důležitá jako výběr akcií či fondů. Teprve až přijmeme riziko jako přirozenou součást cesty za výnosem, přestaneme být „spořicím národem“ a staneme se skutečnými investory.
#investice #psychologie #osobnífinance #finančnígramotnost #českýinvestor
