Chcete pořádnou investiční show? Sledujte nás na Instagramu!
26.10.2019 6 minut čtení

Zamyšlení nad vztahy aneb jak zabránit tomu, aby soutěživost a monogamie potopila váš byznys 1/2

Jak vlastně naše společnost funguje a kam směrujeme?

Nedávno proběhla na Twitteru diskuze na téma "ženy jako sexuální objekt" a pár dalších dílčích diskuzí na téma "muži vs ženy, resp. feministky". To vše mě vedlo k tomu napsat tento dvoudílný článek.

Jak vlastně naše společnost funguje?

Jsme jen ta nejprogresivnější zvířátka, kdy samci soutěží o přízeň samiček, které si vybírají dle svých priorit, anebo je zde mnohem více?

Dle mého názoru všichni můžeme být (a mnohdy i jsme) sexuálním objektem někoho jiného. Ženy by si na to měly zvyknout a muži to brát tak, že i oni jsou v hledáčku. A krom jiného, dámy by si měly sáhnout do svého svědomí a přiznat si, jak se ve svém kolektivu dívají či baví o mužích.

Nicméně strategie se různí a zatímco muž se převážně dívá zdali dotyčná má potenciál "vrhnout" geneticky zdravé potomstvo a snaží se rozesít kde to jen jde, tak ženy krom genetiky koukají i na to kdo má možnost je a potomstvo zabezpečit, což v naší společnosti znamená, že se dívají chtě nechtě na společenský status, schopnosti, osobnost a psychickou odolnost. Tedy jak se již lidově říká "sexy mozek". Ona bude 9 měsíců nosit dítě, ona k němu bude převážně vstávat a někdo je (rodinu) musí nakrmit. Nicméně toto chtě nechtě vytváří ve společnosti prostor pro soutěž.

Z pohledu muže je toto prostředí velmi soutěživé. Mohu zde uvést můj osobní příklad, kdy mi má nyní již bývala partnerka řekla něco ve stylu: kolegyně a spolužačky mají chlapy - jezdí na dovolené, mají auto a já mám tebe... je to vytržené z kontextu, nicméně zpráva je jasná. 

Pro mě toto byl jeden ze zásadních impulzů na změnu kariéry a myšlení o životě. Protože když mám vzít na sebe roli živitele rodiny, musím dělat práci, která mě naplňuje a zároveň mi poskytuje dostatek finančního zajištění a časového prostoru. Nehledě na to, jak mám vychovávat někoho jiného, když si nejsem jist sám sebou. Chtěl jsem vědět, jestli mi za to stojí, jestli se mnou vydrží...nevydržela, resp. definitivně jsem to utnul já, nemam rád, když mi někdo vyhrožuje a dává ultimata.

Když vezmeme v premisu to, že jeden muž je schopen oplodnit vlastně všechny ženy na planetě, je přirozeně hnán do soutěže. Z nějakého důvodu muži milují hierarchii, poměřování ******, aut, lepší dovolenou, větší bicepsy či počet milenek atd. atd. 

Monogamie je (stále ještě) trendy

Současně s tím však zde máme křesťanský monogamní model rodiny - něco jako můj harém, můj hrad - v monogamním provedení. Společensky muž může mít milenky, ale pokud má žena milence je *****. Naštěstí se tento model začíná bořit. Tato hra s těmito pravidly má však za následek určitou frustraci nejen některých chlapců a mužů, ale i žen. imho i důvod proč mnohem více mužů má inklinaci k drogám. 

Nicméně tato soutěživost je i jedním z motorů naší civilizace, otázka však je: Jedeme správným směrem?

Máme zde poměrně zdařilou liberální demokracii, a díky internetu si zvládáme vyměňovat zkušenosti, informace, pocity... Každý z nás v EU si může vybrat co chce dělat, jak se chce prezentovat, koho si pustí do života a co s kým bude dělat a ostatním je po tom/mělo by být, pokud se to jich netýká na přímo, úplně jedno. 

Na základě mých osobních zkušeností, pozorování společnosti, různých výzkumů rozvodovosti a nevěry jsem již cca v 16 letech dospěl k závěru, že monogamní vztahy nejsou pro mě - s ohledem na to, že pro výchovu dětí a nové generace je potřeba více než rodina o dvou "dospělých" členech. Měl jsem možnost na vlastní oči vidět, jak tito dva jedinci mohou mnohdy být naprosto nedostačující a navzájem si nedokáží naplnit všechny potřeby, což následně vedlo k rozpadu monogamnich vztahů v mém okolí. Presto jsem šel do svatby a pokusil jsem se žít "standardní" život, tohle u mě ale nefunguje.  

Naše společnost pěstuje takzvanou sériovou monogamii, která určitě někomu vyhovuje, ale můj model to není. Trvalo mi cca dalších 15 let, než jsem se dopracoval k pro mě fungujícímu konceptu vztahů, nějakému pochopení žen a celkově společnosti. Vyrůstal jsem jako hodný nerd, který vždycky někde narazil na nějakého blbce - a to i z řad dospělých. "Bude to takto protože jsem řekl, protože jsem silnější, bla bla bla." Většinou to byly kecy, nicméně společnost se mě pokusila formovat do hodného kluka. Myslím, že se to úplně nepovedlo podle představ..

Podle mě je problém zakopaný právě ve společnosti. Díky rozvoji internetu, IT a přenosu informací se v určitých ohledech a kruzích naše společnost vyvíjí rychleji než obecná společnost a než politici stíhají reagovat.

Jsou zde různé základy, na kterých je naše společnost postavena, nicméně díky tomu, že ve společnosti na jejich různých úrovních probíhá překotný vývoj, je potřeba některá základní témata znovu/poprvé otevřít a vést diskuzi o tom, kdo jsme, co chceme, jaká je naše společnost, zvyky a chování..  

Dneska mám open/anarcho relationships a nehodlám na tom něco měnit. Jsou zde lidi, které mám rád a je jedno, jakého pohlaví jsou. Jsou zde lidi, se kterými souložím, vařím, bydlím, sdílím věci a i lidi, se kterými si dokážu představit rodinu. Nicméně státní, tedy společenský konsensus, mi/nám brání v tuto chvíli uzavřít podobný kontrakt jako manželství, jen pro více lidí. Co když skončím v nemocnici, komu lékaři dají informace? Dle zákona nikomu, správně (podle mě) by měli všem mým partnerům/kám.

Pokračování příště.

#zivot #vztahy #osobnirozvoj #psychologie #spolecnost #sociologie

Hodnocení: +12
Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.