Pokud byste nepatřili mezi fanoušky vzdělávání, zřejmě byste vůbec nebyli na Warengo ani si nečetli tento text. To dá rozum. A když se zamyslíte nad tím, co byste jako rodič chtěli pro svého (skutečného či hypotetického) potomka, nepochybně by se v žebříčku hned za zdravím umístila co nejlepší šance prožít spokojený a nezávislý život.
Všichni víme, že čím je člověk vzdělanější, tím vyšší je jeho šance, že bude moci žít spokojený život. Protože vysokoškolsky vzdělaný člověk v průměru vydělává výrazně více než někdo, kdo skončí po maturitě. Může za to především skutečnost, že s růstem vzdělání roste i hypotetické platové dno, které reálně daný člověk může na trhu práce posléze obdržet.
Tím to ale nekončí, vyšší vzdělání se v dalším životě odráží i v nižší nezaměstnanosti, lepším zdraví a delším životě. Nezní toto všechno jako věci, které by pro své dítě chtěl každý rodič při smyslech?
Doktorské studium zpravidla snižuje variabilitu
Má to však háček, o kterém se tolik nemluví. S rostoucím vzděláním zároveň klesá variabilita. Platové dno tak sice s větší vzdělaností roste, ale zároveň se nahoře objeví strop, který zároveň klesá a který limituje, kolik si takto vysoce vzdělaný člověk může za svou kariéru vydělat.
Paradoxním výsledkem je, že čím více vzdělání absolvujete, tím nižší bude váš relativní platový strop ve srovnání s někým, kdo je méně vzdělaný. Proto seznamy světových miliardářů ani žebříčky těch nejznámějších a nejzvučnějších jmen, jako jsou Larry Ellison, Bill Gates či Mark Zuckerberg, zrovna dvakrát neoplývají tituly Ph.D. Jak to?
Cesta do těch nejvyšších pater vzdělání má totiž svou cenu. Postupem času se stanete někým, kdo je vysoce specializovaný. Ať už se angažujete v medicíně, inženýrství nebo IT, čím více času strávíte v knihách a na přednáškách, tím se vaše zorné pole zužuje. A když pak tito vysoce vzdělaní lidé s titulem Ph.D. v ruce vyrazí hledat práci, často se poohlížejí po možnostech vyučovat, nebo pracovat jakožto špičkový vědec někde v laboratoři.
Taková zaměstnání jsou často velmi dobře a nadstandardně ohodnocena, ale v žádném případě z vás neudělají miliardáře. Možná díky studiu zvednete svůj nejhorší možný platový scénář do tak komfortní výše, že se už nikdy nebudete muset nízkého, ba i průměrného, platu bát. Zároveň jste tím ale velkou měrou snížili svou šanci, že budete schopni napodobit příjmy někoho, kdo například založí společnost.
Nižší dno, ale vyšší strop
Ti z nás, kteří svou pouť vzdělávacím systémem ukončí dříve, mají přirozeně platové ohodnocení položené poněkud níže. Na trhu práce na ně na rozdíl od studovaných doktorů zpravidla čeká práce placená od hodiny, a když se jim bude dařit, dotáhnou to na konci své dlouhé kariéry někam do středního managementu. Což upřímně řečeno nezní jako špatný recept na spokojený život.
Zajímavým faktem ale je, že tito lidé mají ve srovnání se vzdělanými nositeli Ph.D. mimo nižší platové dno zároveň i mnohem výše posazený teoreticky platový strop. A důvod je jednoduchý - absence dostatečně vysokého minimálního dosažitelného platu znamená, že tito lidé jsou zpravidla mnohem podnikavější a raději se obrátí na jinou cestu (například cestu OSVČ), která z nich časem může udělat zakladatele společnosti, případně milionáře a z těch šťastnějších dokonce i miliardáře.
Jaká z toho plyne lekce? Když za vámi ratolesti přijdou s tím, že odchází z vysoké školy a chtějí začít podnikat, není tou správnou reakcí začít vyšilovat a hádat se s nimi o tom, že jsou mladí, hloupí a bez řečí půjdou zpět do třídy. Možná (opravdu jen možná) mají ten správný nápad a chtějí vstoupit na trh, který jejich ideu dokáže uživit. A možná (opravdu jen možná) je jejich rozhodnutí a činy v dalších letech dostanou do stavu, který by jim žádná škola nikdy nemohla nabídnout. Možná se vám jejich nápad, za který jste je původně chtěli málem vydědit, zalíbí tak, že se peníze odložené na jejich studia rozhodnete do jejich byznysu investovat.
Jinými slovy, možná se jim právě povedlo najít cestu, jak své potenciální příjmy dostat na zcela novou úroveň.
