Česká národní banka využívá obojího, byť v posledních měsících je výrazně aktivnější v ovlivňování kursu koruny vůči euru. Utrácí při tom ale velké objemy devizových rezerv, a tak se nabízí otázka, jak dlouho ještě bude schopna korunu před oslabením bránit.
Kurs koruny prošel v dosavadním průběhu letošního roku poměrně bouřlivým vývojem. Nejprve ji k výrazně slabším hodnotám posunul vpád ruských vojsk na území Ukrajiny, v květnu pak informace, že se novým guvernérem České národní banky stane Aleš Michl. Česku ale věrohodnost kazí především závislost na dovozu ruského plynu, energeticky náročná ekonomika a množství průmyslu produkujícího nízkou přidanou hodnotu - dobře známé neduhy, jejichž negativní vliv se však válkou značně prohloubil. Tlak trhu tak přiměl bankovní radu ČNB k rozhodnutí bránit korunu intervencemi na devizovém trhu.
Nejvyšší intenzity intervence dosáhly během letních měsíců, od konce února do konce září se devizové rezervy ČNB snížily o téměř 40 miliard dolarů, což představuje už 23 % devizových rezerv. Nejvyšší hodnotu přitom měly na konci letošního ledna, kdy přesáhly 174 miliard dolarů.
Kdyby ČNB snižovala rezervy stejným tempem dále, k rozpuštění nastřádaných rezerv by tak zbýval přibližně rok. Jenže intervenční aktivita ČNB v září zeslábla, a navíc je pravděpodobné, že korunu už nebude ochotna držet na současných úrovních kolem 24,60 za euro. Česká národní banka totiž v prognóze počítá s průměrným kursem koruny vůči euru v příštím roce kolem 25,70 a v roce 2024 kolem 25,50 koruny za euro. To už samo o sobě ukazuje, že ČNB nechá korunu zeslábnout.
Oslabování koruny bude navíc podporovat zmenšování úrokového diferenciálu mezi eurozónou a Českem. Zatímco ČNB zřejmě na nějakou dobu nechá úrokové sazby bez hnutí, Evropská centrální banka je teprve na začátku svého úrokového „hikování“. Koruna se tak stane vůči euru pro investory dále méně atraktivní. ČNB pak bude muset opět volit mezi vysokými úroky a vysokou inflací. Ani jedna z variant nepůsobí zrovna optimisticky.
Anna Kühnová
OX Czechia