Podle studie Výzkum potenciálu rozvoje umělé inteligence v České republice, jíž jste jedním ze spoluautorů, není Česká republika na příchod umělé inteligence optimálně připravená. V jakém smyslu?
Moderní technologie přicházejí a začínají ovlivňovat náš život, to je prostě fakt. Bohužel náš vzdělávací i sociální systém s touto novou situací stále neumí odpovídajícím způsobem pracovat a nerozvíjí se dostatečně rychle tím správným směrem. Navíc je důležité si uvědomit, jak si stojí náš průmysl, kde jsou buď malé české firmy, nebo velké zahraniční, které by měly jít v zavádění digitalizace příkladem. Ty velké jsou většinou závislé na svých matkách a my vlastně nevíme, jestli a kdy vůbec sem moderní technologie budou zavádět. Dalším problémem je podpora vědy a výzkumu, kdy sice existuje několik vládních programů typu Digitální Česko, jenže je složité je uvést do praxe.
Co tedy Česku bezprostředně hrozí?
V průmyslu je to otázka konkurenceschopnosti. Česká republika je zemí montoven a ty mohou být do budoucna relativně lehce nahraditelné. A musíme se zamyslet, co lidé z montoven budou dělat. Na tyto problémy je potřeba se dívat z hlediska sociologie, tedy přemýšlet o změně přístupu k práci, k jejímu charakteru, jak se budou rozdělovat zisky z průmyslu. A pokud tu máme zahraniční firmy, tak ty se nejspíš nebudou chtít dělit s bývalými pracovníky. Tito lidé se tak budou muset novému prostředí přizpůsobit, aby nadále dostávali výplatu za práci. Společnost na technologie musí umět reagovat, a vyřešit tak celou řadu otázek, které se nás dříve či později budou týkat.
Které profese budou možná v blízké době nahrazeny umělou inteligencí?
Existují různé pohledy i studie. Ty všechny ale ukazují, že se něco děje a je potřeba nějak reagovat. Některé profese v průběhu historie lidstva zanikají, vznikají nebo se proměňují. To se děje a bude dít pořád. Jenže současné změny jsou rychlejší a skutečně ohroženy jsou především rutinní činnosti lidí, a to nejen ty manuální, u pásů, co montují a dělají sériovou výrobu, ale i rutinní činnosti v oblasti znalostní, jako jsou řadoví účetní nebo právníci. Týká se to spíše těch řadových pracovníků, co vykonávají monotónní práci podle předpisu, o které ani není potřeba příliš přemýšlet. Naopak těžko nahraditelné jsou zatím kreativní práce, kde je potřeba něco vymýšlet, případně manuální kusová řemesla, která jsou jedinečná. Můžeme zmínit restaurátorství. Prostě se jedná o ty profese, kde se vytváří nějaký jedinečný produkt.
Ohroženi mohou být obuvníci nebo švadleny, naopak filozofy nebo biology nahradit nepůjde
Co bude dál? Nejspíše do budoucna mohou být nahrazeny nejen ty repetitivní činnosti…
Z naší studie vyplynulo, že do pěti let technologie dokážou nahradit především manuální povolání, ale například i prodavače, pokladní, archiváře nebo knihovníky, do 15 let mohou být ohroženi třeba obuvníci, švadleny, nástrojáři a další řemeslní pracovníci. Do 30 let mohou lidé přestat pracovat jako doplňovači zboží, pěstitelé a chovatelé, skláři, brusiči nebo pracovníci ostrahy.
Naopak které práce by měly nadále zůstat zachovány a měli by se jim věnovat lidé?
Pokud vyjdu z naší studie, tak do pěti let se žádných změn nemusí bát zubaři, veterináři, hasiči nebo architekti, do 15 let nebudou umělou inteligencí nahrazeni ani soudci, řídicí pracovníci v reklamě a PR nebo hutní inženýři, do 30 let by lidé měli stále zastávat práci filozofů, politologů, biologů, antropologů nebo pilotů. Samozřejmě vše je nutné brát s rezervou. Jsou to určité predikce dalšího technologického rozvoje, které se mohou, ale také nemusí naplnit.
Více na orobotice.cz.