Investiční prostředí je plodnou oblastí, kde lze identifikovat a pochopit negativní důsledky nadměrné sebedůvěry. U mnoha investorů se projevuje například tím, že vytvářejí ekonomické prognózy nebo se snaží časovat vstupy do obchodů (abychom jmenovali pouze dva příklady), protože je považují za klíčové pilíře své snahy i přes omezené důkazy o jejich účinnosti.
Ve světě investic je přehnaná sebedůvěra typickou charakteristikou všech neúspěšných investorů. V prostředí definovaném nejistotou si žádáme jistotu, přesvědčení a důvěru, zatímco obezřetnost, aplikace pravděpodobnosti a kritické myšlení jsou často považované za nedostatek znalostí nebo odbornosti.
Ačkoliv se o přílišném sebevědomí často diskutuje, zůstávají zde nejasnosti, co skutečně znamená. Výzkum z roku 2007, který provedli Don Moore a Paul Healy, usiloval o jasné rozlišení odlišných typů nadměrné sebedůvěry a definoval je jako přeceňování, nadhodnocování a nadměrná přesnost úsudku. Pojďme si tyto tři typy nadměrné sebedůvěry rozebrat blíže.
Přeceňování
Jedná se o příliš optimistický pohled na naše schopnosti nebo výkonnost. Zpravidla takto zveličujeme úspěch našich investičních rozhodnutí. Jak zdůrazňuje Don Moore ve své další studii zpracované v kooperaci s Derekem Shatzem z roku 2017, zdá se, že existuje vzorec, kdy jednotlivci nadhodnocují své schopnosti v případě náročných úkolů, a naopak podceňují v případě úkolů snadných. Investování by jistě spadlo do té první kategorie.
Pokud jsou investoři přehnaně sebevědomí v otázce vlastní úrovně výkonnosti pak jejich investiční aktivity samozřejmě trpí. Co je však příčinou vzniku takového sebeklamu? Je pravděpodobné, že nám přeceňování pomáhá zvládnout potenciální kognitivní disonance mezi přesvědčením, že jsme inteligentní a schopný investor a skutečným stavem věci, kdy nám naše investiční rozhodování nepřináší příliš velkou užitnou hodnotu.
Věnovat se kariéře a žít s vědomím, že zaostáváme za průměrem, pravděpodobně není extra naplňující. Takové přeceňování pak nemusí být ani vnímáno jako podvod na sebe samého, ale spíš snaha prezentovat se ostatním (klientům a kolegům) v co možná nejlepším světle.
Nadhodnocování
Jedná se o klasický pohled „jsem lepší než průměr“. Navzdory dostatku důkazů o tomto jevu Moore a Schazt zdůrazňují některá omezení výzkumu této oblasti – ukázalo se, že i přes normálové rozdělení schopností populace se většina z jedinců ve zkoumaném vzorku považuje za nadprůměrné.
Obor investování je nanejvýš konkurenčním prostředím, které zahrnuje spoustu osob, které se zdánlivě zabývají stejnými úkoly. My většinou sami sebe řadíme mezi ty lepší a schopnější jedince, ačkoliv je nesmysl, aby tato pravda platila pro každého.
Nadměrná přesnost úsudku
Jedná se o přehánění povědomí o našich znalostech pravdy a je typicky testováno pomocí kalibračních studií odpověďmi na výběr otázek (např.: Odhadněte délku Amazonky) při použití 90procentního intervalu spolehlivosti. Míra úspěchu je obvykle daleko nižší než právě předepsaná úroveň spolehlivosti.
Zdá se, že nadměrná přesnost úsudku je nejrozšířenější a nejhorší formou přehnané důvěry ve vlastní schopnosti, co se týče oblasti investic. Přes naprosto nepředvídatelnou povahu finančních trhů se stále přehnaně spoléháme na bodové prognózy, odvážné předpovědi a diverzifikaci portfolia. Využívání subjektivních pravděpodobností ohledně potenciálních výsledků obchodů také rozhodně není vzácností.
Slovo závěrem
Zvládnutí psychiky je jedním z klíčových úkolů úspěšného investora. Problém přehnané sebedůvěry pak patří mezi nejčastější důvody neúspěchu jednotlivců na finančních trzích. Zamyslete se nad svými výkony a porovnejte je objektivně s exaktními čísly. Skutečně vaše obchodní výsledky odpovídají pocitům? Považujete se oprávněně za nadprůměrného investora? Pokud zní odpověď na obě otázky „ano“ pak mi nezbývá než vám pogratulovat. V opačném případě se zkuste zamyslet, zda skutečně netrpíte problémem přehnané sebedůvěry a nebude pro vás lepší přesunout své investice do rukou odborníků.