Stroje nahrazují lidského dělníka, pomocného kuchaře nebo pošťáka, technologické společnosti vyvíjejí také umělé „včelaře", „novináře", „právníky" a dlouho bychom mohli pokračovat dalšími profesemi. Jako by člověka měli brzy vytlačit roboti. Ale překročme hranice pracovního trhu a vnímejme svoji lidskou existenci komplexně. Zjistíme, že kromě omezené fyzické síly a mentální kapacity disponujeme minimálně jednou unikátní vlastností, kterou stroje (zatím) neznají.
Nejvyspělejšího robota duplikovat lze, Vás nikoli
V nejchytřejších továrnách současnosti má každá strojírenská jednotka svoje digitální dvojče – virtuálního dvojníka, takže lze teoreticky simulovat různé scénáře budoucího vývoje, a tak odhalit hrozící defekty. S vysokou pravděpodobností například víme, jak na určité situace a podněty zareagují různí roboti, jejich kooperaci nebo konflikty tedy stačí dopočítat...
Lidskou společnost však takto (zatím) namodelovat nelze, protože člověk jakožto jedinec zůstává příliš komplexní, autonomní a do značné míry tajemnou bytostí, než aby jeho chování bylo vysoce předvídatelné. Prostřednictvím naší digitální stopy (chování na internetu) lze poměrně přesně zjistit, jaké máme preference, ale cílené reklamy přesto dosahují menšinové úspěšnosti. Jsme totiž svobodnými bytostmi, máme takřka nekonečné možnosti, a proto musíme velkou většinu odmítnout.
Více o nejchytřejších technologických systémech, které ovšem slouží člověku, jsme napsali ve článku pro tištěný časopis Automa.