Není jasné, jestli má Stuart dobrou karmu, nebo zkusil nějaký speciální rituál, ale na začátku září si koupil za 25 dolarů obyčejný stírací los a vyhrál z něj 100 tisíc dolarů (2,36 milionu Kč). Normálně by šlo o důvod k obrovské radosti. Jenže muž už v květnu z jiného stíracího losu loterijní společnosti Maine Lottery, rovněž za 25 dolarů, vyhrál absolutní #jackpot v hodnotě 1 milionu dolarů (23,6 milionu Kč).
Když za 5 měsíců jen tak zbohatnete o 1,1 milionu dolarů, jeden by očekával, že se něco málo ve vašem životě změní. Ale traktorista Robert v rozhovoru pro The Boston Globe suše konstatoval, že i když má teď na kontě sedmicifernou částku, nic zásadního se pro něj vlastně nezměnilo.
"Všechno je víceméně stejné," řekl Stuart, který i přes pohádkovou výhru stále žije ve svém "stárnoucím přívěsu" v malém městečku Kennebunkport ve státě Maine.
Nevykašlal se ani na svou dosavadní práci, a tak milionář i nadále chodí na 11hodinové šichty do místní betonářské firmy, kde řídí nákladní traktor. Když v květnu vyhrál zmíněný milion dolarů, nepřihlásil se k výhře dokonce celý měsíc. Ne proto, že by potřeboval čas výhru ve své hlavě strávit... kvůli práci si zkrátka dříve nenašel čas, aby dojel do sídla Maine Lottery, které je od jeho domova vzdáleno 1,5 hodiny jízdy.
Stuart rovněž odmítl nabídky různých právníků a účetních, kteří mu nabízeli pomoc se správnou nově nabytého majetku. Kdepak, žádní experti, žádní analytici, žádní správci portfolia. Místo toho se zašel na případné možnosti jen optat finančního poradce do své banky. "Proč bych měl těmhle lidem platit?" zdůvodnil svou zajímavou volbu.
Jeden nadstandard si ale za svou výhru přece jen dopřál - nechal si na přívěsu vyměnit okna. Nejen proto, že už to bylo potřeba, ale taky proto, že mu kamarád jeho syna nabídl jejich výměnu za dobrou cenu. Jo a občas si místo svého tradičního burgeru nebo hot dogu v místním bistru, kde většinou po práci večeři, objedná humří rolku. Opět nejen kvůli chuti, ale proto, že "stojí jen $10.99 i s hranolky a je celkem velká."
Stuart byl sice ze svých výher nadšený, ale jak tisku řekli jeho příbuzní, je šťastný a spokojený se svým aktuálním životem. A i když se dle svých vlastních slov nad prvním výherním losem "rozklepal", odmítá se například i přestěhovat z přívěsu, protože je tam zkrátka zvyklý a "kromě pár oprav mu nic nechybí". Část své výhry rozdal svým třem dětem a zbytek si šetří, zatímco dál chodí do práce.
Na jednu stranu by se člověk s finanční gramotností a s mnoha jasnými plány na expanzi svého bohatství, které má propracované do detailů, ale potřebný kapitál mu chybí, chytl za hlavu a lamentoval nad tím, jak tento starý pán promrhává šanci posunout svůj život na stará kolena na novou úroveň a třeba peníze dále rozmnožovat.
Na druhou stranu je potřeba smeknout klobouk před tím, že Robert svou výhru přijal se stejným klidem, jako by se vlastně vůbec nic nestalo. Příběhy náhlého zbohatnutí, které vzápětí končí neslavně a v lepším případě dluzích, v horším i tragicky, chtě nechtě nad těmi šťastnými vysoce převažují. A tak lze každého, kdo se z nečekaného přívalu peněz lidově řečeno neposadí na zadek, jen a pouze obdivovat. Navíc jde o další důkaz toho, že pocit štěstí a spokojenosti je zcela individuální a nestojí na penězích ani majetku.