Být advokátem není otázkou vlastního rozhodnutí, advokátem se musíte narodit. Věřím, že je to i můj případ, celý svůj profesionální život totiž nedělám nic jiného. I doma, když mě manželka občas vytýká: „Nemusíš ho/ji pořád obhajovat, nejsi v kanceláři“, to beru spíše za pochvalu.
Tahle práce mě baví. Je každý den jiná. Vyžaduje schopnost vidět jasný příběh z odlišného úhlu, pochopit člověka, který je v tu chvíli mým klientem. Uvěřit mu, protože jsem mnohdy jediný, kdo mu věří. A brzy zapomenout, pokud se ukáže, že neříká pravdu. Nic z toho se nedá naučit. Buď to máte, nebo ne. Teprve k tomu lze přidat odborné znalosti a nabyté zkušenosti a poskytnout právní radu, pro kterou klient přišel a za níž je ochoten zaplatit.
Když tady na webu používáme hesla jako „odbornost“, „mlčenlivost“, „loajalita“ či „důvěryhodnost“, pak to jsou podle mého názoru vlastnosti, které z právníka dělají advokáta.