Sovětský ponorkový zabiják měl napadat americké letadlové lodě

Třída Alfa (Projekt 705) měla sovětskému námořnictvu v časech studené války dodat velmi rychlé moderní ponorky. Plavidla však trpěla řadou technických nedostatků, z nichž zásadní byl nespolehlivý a poruchový pohonný systém.

V představě Sovětů měla třída Alfa (Projekt 705) dodat námořnictvu velmi rychlé ponorky, které by se pohybovaly rychle i pod hladinou. Cílem vybudování nové třídy takto rychlých ponorek s vysokým stupněm automatizace pak bylo kromě likvidace nepřátelských ponorek a svazů i napadání amerických letadlových lodí.

Nápad na stavbu nové třídy ponorek se zrodil ne přelomu 50. a 60. let, kdy se studená válka stávala ,,horkou". Na prototypu ponorky třídy Alfa se začalo pracovat v polovině 60. let, zkoušky plavidla pak byly zahájeny v roce 1970. Mezi klíčové požadavky nejvyšších sovětských míst patřila rychlost alespoň 40 uzlů, kterou měla ponorka vyvinout pod hladinou.

Trup ponorky byl zhotoven ze slitiny titanu a právě tento materiál se ukázal v konečném důsledku jako výhodný, protože měl pozitivní účinky na rychlost plavidla. Ponorky o délce 81,4 m měly výtlak 2 310 t na hladině, 3 120 t pod ní, rychlost činila na hladině 14 uzlů, pod ní dokonce 41 uzlů, čímž byl již zmíněný požadavek na rychlost splněn. Hloubka ponoru činila podle dostupných informací až 900 metrů. Výzbroj plavidel byla složena z 6 torpédometů ráže 533 mm, ze kterých byla odpalována torpéda a protiponorkové či protilodní střely RPK-2 Viyuga. Místo torpéd  mohla být ponorka alternativně vybavena 24 minami.

Ponorky však trpěly poměrně zásadním technickým neduhem, kterým byl jím pohonný systém. Ten tvořil jeden jaderný reaktor chlazený kapalnými kovy – olovem a bismutem, dvě parní turbíny a jeden výstupní hřídel se sedmilistým lodním šroubem. Konstruktéři ponorek  opomněli na jednu podstatnou věc - odhlučnit pohonné ústrojí. Při vysokých rychlostech totiž ponorka vydávala poměrně velký hluk. Samotný jaderný reaktor se ukázal být nespolehlivým a jeho provoz provázely havárie. To samé pak platilo i o často poruchových senzorech ponorek.

Technické nedostatky, které srážely celkový výkon superrychlých ponorek, posléze vedly k tomu, že sedm jednotek třídy Alfa muselo být nakonec odstaveno. První jednotku třídy Alfa K-64 vyřadili již v roce 1974, druhá jednotka třídy Alfa, K-123, sice prošla v letech 1983-1992 rozsáhlými opravami, kdy byl mimo jiné vyměněn prostor jaderného reaktoru, přesto byla tato ponorka v roce 1996 vyřazena ze služby. Zbývajících 5 jednotek pak čekal stejný osud na počátku 90. let.

Sovětský ponorkový triumf nad Američany ve studené válce se tak nekonal, i když se jevil na začátku poměrně nadějně.

 

Více článků o historii, komerční bezpečnosti a obranném průmyslu najdete na securitymagazin.cz

Warengo vám pomáha uspět ve všech byznysových i životních výzvách

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.