Ta událost šokovala nejen sportovní veřejnost. Teroristický čin se stal totiž přímo v dějišti největší sportovní události, kterou jsou olympijské hry. Nic přitom nenasvědčovalo tomu, že k masakru izraelských sportovců dojde. Letní olympijské hry začaly 26. srpna 1972 v Mnichově a sportovci celého světa se do německého města sjeli proto, aby zápolili o ty největší mety. Mnichov tak měl symbolicky odčinit olympiádu v Berlíně 1936, kterou zneužili propagandisticky nacisté.
Úspěšný scénář únosu
Ještě před samotnou olympiádou však osnovali členové palestinské skupiny Černé září svůj plán, který měl být odpovědí na rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru, který zakázal, aby na olympiádě startoval vlastní palestinský tým. Členové Černého září v čele Júsuf Nazzálem (zvaný Tony) a L. Afífou (zvaný Ísa) tak připravovali odvetu. Využili přitom nedostatečných bezpečnostních opatření, která panovala v olympijské vesnici, na což si stěžoval i vedoucí izraelské výpravy. Nic netušící izraelští sportovci den stačili den před samotnou osudovou událostí zhlédnout divadelní představení a 5. září 1972 šli těsně po půlnoci spát. Palestinští teroristé se zmocnili klíčů od apartmánů, které obývali izraelští sportovci, kteří mezitím spali. Před pátou hodinou ráno vnikli teroristé dovnitř, přičemž Josef Guttfreund se pokusil zabránit, aby se teroristé dobyli dovnitř. Bylo však jasné, že ,,obránci" nemají proti Palestincům šanci. Ti izraelské sportovce zajali, spoutali a přemístili do prvního patra. Začalo se pomalu schylovat k tragédii.
Každou hodinu zabijeme jednoho
Poté, co se o události dozvěděla policie, začala s teroristy vyjednávat. Teroristé požadovali propuštění asi 230 palestinských a arabských vězňů v Izraeli, dále propuštění Ulrike Meinhofové a Andrease Baadera z ultralevicové teroristické skupiny Frakce Rudé armády. Pokud by se tak nestalo do do devíti hodin, hrozili teroristé, že každou hodinu zabijí jednoho člena izraelské olympijské výpravy. Zhruba v osm hodin byli Palestinci informováni, že německá vláda nemá prostředky k tomu, aby zajistila požadovaná propuštění z vězení. Došlo na prodloužení ultimáta ze strany teroristů, ale to už začala atmosféra houstnout, i z toho důvodu, že německá policie zatím neměla žádný akční plán na osvobození rukojmí.
Jeden z vůdců teroristické skupiny pak požadoval, aby německá policie nechala odletět teroristy i s rukojmími do Egypta či Maroka. To však německá strana odmítla. Potom, co se němečtí vyjednavači zeptali izraelských rukojmí, zda chtějí se svými únosci odletět pryč, a bylo jim odpovězeno kladně, byly přistaveny palestinským teroristům dva vrtulníky, které je měl dopravit na Fürstenfeldbrucké vojenské letiště. Odtud měli Palestinci se svými zajatci odletět letadlem do některé arabské země.
Tragické rozuzlení
Na druhé straně bylo jasné, že německá policie a ozbrojené složky nemohou dovolit, aby letadlo opravdu odletělo, takže se mezitím začala připravovat akce, která měla teroristy zlikvidovat. Hodinu a půl před půlnocí vyběhli z vrtulníků vůdci teroristů, aby zkontrolovali přistavený Boeing 727. Vyděšení izraelští sportovci byli mezitím natěsnáni ve dvou vrtulnících. Tím se otevřela šance pro policejní odstřelovače. Asi o deset minut později (22:40) zahájili palbu na vracející se Palestince a jednoho zneškodnili, Nazzál byl zraněn do nohy. Začala přestřelka mezi komandem a Palestinci.
Na letišti se začaly shromažďovat obrněné vozy a bylo jasné, že Palestinci nemohou v tomto střetu vyhrát a zřejmě všichni zemřou. Jeden z nich se tedy rozhodl, že s nimi ,,půjdou" i zajatí sportovci. Hodil do vrtulníku granát, který usmrtil její osádku. Krátce nato chladnokrevně postřílel další z únosců osádku druhé vrtulníku. Při následném pokusu o útěk byli zabiti Nazzál i Afífa, tři další únosci, kteří přestřelku přežili, byli zadrženi policií. Ti u výslechu policistům řekli, že nechtěli rukojmí zabít, jednali tak pouze v sebeobraně. V ,,sebeobraně" však zabili všech 11 rukojmí...
Mnichovský masakr tak zůstává nejtragičtější událostí v historii olympijských her. Krví nasátá olympiáda pokračovala dál, ale logicky poznamenala i ostatní sportovce.
Více článků o historii, komerční bezpečnosti a obranném průmyslu najdete na securitymagazin.cz
