Pokud navíc budou převažovat rychlonabíječky, může se Česko v elektromobilitě výrazně posunout. Momentálně totiž za průměrem Evropské unie výrazně zaostává.
Je zcela logické, že rozvoj elektromobility je do značné míry závislý na dostupnosti potřebné infrastruktury. Stejně jako se automobily začaly rozšiřovat ruku v ruce s houstnoucí sítí čerpacích stanic, v případě rostoucího počtu elektromobilů na silnicích je to zcela stejné. Dokazují to data Evropské asociace výrobců automobilů. Vyplývá z nich totiž jednoznačná korelace mezi hustotou dobíjecí infrastruktury a podílem elektricky poháněných vozidel (elektromobily a plug-in hybridy) na nově prodaných vozech.
70 procent ze všech dobíjecích stanic, které jsou v Evropské unii k dispozici, je umístěno jen ve třech zemích: Nizozemsku, Francii a Německu. Stejně tak platí, že tento trojlístek figuruje mezi zeměmi s nejvyšším podílem elektromobilů v rámci nových registrací aut. A stejně tak je možné pozorovat i opačný konec žebříčku, kde se s dalšími vesměs středo- a východoevropskými státy nachází Česká republika.
Z hlediska absolutního počtu dobíjecích stanic si Česko nevede nejhůře. Se svými 1200 nabíječek pro elektromobily jí patří 14. místo v rámci evropské sedmadvacítky. Z postsocialistických zemí je před ním jen Polsko (1291 nabíječek) a Maďarsko (1691). Pokud ale zohledníme počet nabíječek pro elektromobily a počet obyvatel, pro Českou republiku z toho nevyplývá příliš pozitivní výsledek.
Česko je se svými 11,21 dobíjecími místo pro elektromobily v přepočtu na 100 tisíc obyvatel až sedmé od konce v rámci Evropské unie. Celounijní průměr pak činí rovných 50 nabíječek na 100 tisíc obyvatel, Česko tak disponuje jen zhruba pětinou tohoto průměru. Navíc výrazně zaostává za těmi nejlepšími.
Suverénem je Nizozemsko s více než 380 dobíjecími stanicemi na 100 tisíc obyvatel, Česko se však z uctivé vzdálenosti dívá i na řadu zemí bývalého východního bloku. Vůbec nejlepším stavem dobíjecí infrastruktury z postsocialistických států se může chlubit Estonsko (30 stanic na 100 tisíc obyvatel), následuje Slovinsko (28,92) a Slovensko (16,92). Česku mezi těmito zeměmi patří až sedmá pozice.
Na druhé straně je ale třeba zdůraznit, že Česká republika má šanci svou ztrátu za západní Evropou poměrně rychle dohánět. Ještě před výměnou vládní garnitury (v říjnu 2021) totiž ministerstvo průmyslu a obchodu podepsalo Memorandum spolupráci v rozvoji elektromobility v České republice se společnostmi ČEZ, Škoda Auto a správci infrastruktury. Na základě dokumentu má do roku 2025 vzniknout 3000 dobíjecích míst pro elektromobily.
A rozvoji elektromobility by nemusela bránit ani vláda nová. V jejím programovém prohlášení dokonce najdeme příslib, že kabinet Petra Fialy hodlá podpořit „významný rozvoj infrastruktury pro elektromobilitu a další čisté alternativní pohony vozidel“, čímž chce vláda přispět „ke zlepšení kvality ovzduší ve městech“. Vláda navíc hodlá podporovat rozvoj fotovoltaiky, ovšem s důrazem na instalaci solárních panelů na střechy budov. To může výrazně zvýšit možnosti každé jednotlivé domácnosti pro dobíjení elektromobilů pod vlastní střechou.
Že Česká republika začíná stahovat náskok západní Evropy v počtu dobíjecích stanic až nyní, může být paradoxně výhodou. Začíná totiž u nás převažovat podíl rychlonabíječek na celkovém počtu dobíjecích stanic. V tomto ukazateli Česku patří dokonce třetí nejlepší pozice v rámci Evropské unie. Podíl rychlonabíječek u nás činí téměř 51 procent. Nejlépe v EU na tom je Lotyšsko, kde čtyři z pěti dobíjecích stanic tvoří rychlonabíječky. V Nizozemsku je to jen 3,6 procenta.
Je však jisté, že ani další státy Evropské unie nebudou v budování dobíjecí infrastruktury otálet. Podle aktuálního plánu Evropské unie pro rozvoj elektromobility musí do roku 2030 vzniknout v EU až 6,8 milionu nových dobíjecích míst, aby bylo možné naplnit cíl snížení emisí CO2 o 55 procent. Znamená to, že bude muset napříč EU vzniknout 14 tisíc nabíječek týdně, dnes jsou to pouhé dva tisíce.