Zařízení, místo nebo subjekt, který slouží k uložení či ochraně majetku, nazýváme depozitář. Nejčastěji se jedná o organizaci, banku nebo instituci. Ať už depozitář nabývá jakékoliv zmíněné formy, jeho účel je totožný. Do depozitáře jsou přijímány od klientů vklady. Ty mohou být v podobě peněz, cenných papírů, umění, vzácných písemností a dalších aktiv vysoké hodnoty.
Depozitář úzce souvisí s Wealth Managementem. V rámci depozitáře je jmění nadále spravováno, ať již se jedná o jeho další navyšování, obchodování nebo ochranu. Depozitářem držená aktiva velmi často bývají uložená na tzv. depozitních účtech, takovým příkladem mohou být cenné papíry. Cenné papíry jsou tedy uloženy na depozitních účtech, obdobně jako finance na účtech bankovních. Mezi hlavní výhody depozitáře patří mj. poskytování bezpečnosti a likvidity na trhu. Depozitáře musí disponovat licencí od České národní banky.
Typy depozitáře cenných papírů
U depozitáře cenných papírů rozlišujeme primárně 3 následující typy:
Družstevní záložna
Družstevní záložnu můžeme znát také pod lidovým pojmem kampelička. Jde o organizaci, jež zhodnocuje vklady, poskytuje úvěry a případně zprostředkovává další finanční služby. Družstevní záložna poskytuje služby pouze svým členům, kteří za členství obvykle hradí poplatek. Členové družstva jej zároveň řídí. Družstvo tak neposkytuje své služby veřejnosti. Je alternativou bankovních institucí. Po zpřísnění regulací v posledních letech mnoho družstevních záložen zkracovalo nebo přišlo o licenci ČNB.
Spořitelna
Oproti družstevní záložně jde o organizaci ziskovou, která se primárně zaměřuje na spotřebitelské hypoteční úvěry. Nabízí také kreditní karty a komerční úvěry. Zákazníci ukládají peníze na účet, který poté kupuje akcie ve společnosti. Spořitelna může během jednoho fiskálního roku schválit až 71 000 hypotečních úvěrů, 714 úvěrů na nemovitosti či 340 000 kreditních karet a zároveň všechny tyto produkty úročí.
Komerční banky
U komerční banky jde rovněž o ziskovou organizaci, která je současně nejčastějším typem depozitáře. Komerční banky nabízejí svým zákazníkům řadu služeb, jako např. vedení běžného účtu, spotřebitelské a komerční půjčky, kreditní karty i investiční produkty.
Proč zvážit depozitář
- Depozitář při provádění obchodu zprostředkovává převod vlastnictví akcií z účtu jednoho investora na jiný účet a usnadňuje tak administrativní procesy. To umožňuje urychlení celého převodního procesu.
- Depozitář eliminuje rizika z držení fyzických aktiv vlastníkem, mezi která může patřit krádež, ztráta, podvod či poškození.
- Depozitář poskytuje likviditu trhu a ochraňuje uložený majetek. Zákazník, který si sjedná depozitář, očekává, že daná společnost bude jeho vložené finance držet a vrátí je v momentě, kdy je bude chtít zákazník zpátky. Tyto instituce přijímají peníze od zákazníků a platí úroky z jejich vkladů. Také však z uložených peněz půjčují ostatním formou hypotečních či podnikatelských úvěrů.
Jaké jsou hlavní úkoly depozitáře
Úkoly depozitáře jsou různé podle toho, o jaký typ se jedná. Proto se redakce zaměřila na nejčastější formu - banku.
Hlavním úkolem banky, jakožto depozitáře, je průběžně kontrolovat hospodaření podílového nebo jiného fondu, např. fondu kvalifikovaných investorů. Povinností správce daného fondu je sdělovat všechny finanční operace této bance a předkládat účetní uzávěrky. Depozitář funguje na základě depozitářské smlouvy, kterou uzavírá banka a fond. Nad depozitáři má dohled Česká národní banka, která zároveň uděluje depozitářům licence. Depozitář poté pečuje o majetek fondu, ochraňuje jej, zřizuje a vede jeho peněžní účet, zaznamenává pohyby peněžních prostředků a kontroluje, jestli se nákup, prodej a stanovení hodnoty cenných papírů shoduje se statutem fondu a se zákony. Povinností depozitáře je také pozastavit jakoukoliv operaci, která by mohla poškodit podílníky fondu, pokud objeví nějaký rozpor a současně tento rozpor nahlásit ČNB. Pokud by došlo k pochybení ze strany depozitáře, je nucen způsobenou škodu nahradit.
Kdo je správcem depozitáře
Kdo je správcem depozitáře a co takový správce dělá si ukážeme na příkladu z oblasti uměleckých sbírek. Mezi hlavní náplň práce může patřit správa víceoborového depozitáře uměleckých sbírek. Správce také pečuje o systematické ukládání sbírkových předmětů, inventarizaci těchto předmětů, jejich evidenci a ochranu. Provádí jejich fotodokumentaci a může docházet k příležitostné komunikaci s badateli.
V případě cenných papírů je to obdobné - správce má přehled o akiva uložená v depozitáři, hlídá a eviduje jejich pohyby, spravuje je a obchoduje s nimi.
Kde se nejčastěji setkáme s depozitářem
Pokud bychom uvažovali o uložení cenných papírů, může nám posloužit Centrální depozitář cenných papírů (CDCP). Tento subjekt je pod záštitou ČNB a je zřizován dle evropského nařízení o činnosti centrálních depozitářů. Základní činností subjektu je vedení centrální evidence zaknihovaných cenných papírů a vypořádání obchodů s investičními nástroji. Mezi další činnosti CDCP patří také zajišťování finančního vypořádání burzovních i mimoburzovních obchodů s cennými papíry uzavřených na Burze cenných papírů Praha. Jeho roli můžeme pozorovat i na Ministerstvu financí ČR, kde technicky podporuje vedení samostatné evidence.
Depozitář však není jen pro cenné papíry. Můžete se s ním setkat např v oblasti umění (např. využít depozitář pro uložení a ochranu umělecké sbírky), písemnictví, nebo dokonce astronomie. Depozitáře jsou využívány také úřady pro uchování, ochranu a evidenci dat, církví a dalšími institucemi. A může nabývat i různé podoby, nejen místnosti. Např. v případě písemnictví může být depozitářem i budova. Památník národního písemnictví získal v roce 2010 prostory pro vybudování Centrálního depozitáře. Můžeme v něm najít moderní depozitní technologie, kompaktní regály a specializované místnosti pro uložení nestabilních materiálů, jako je fotoarchiv nebo audio-video archiv. V těchto prostorách se však nachází také restaurátorské pracoviště či badatelna.
#depository #wealthmanagement #investment
Autor: Redakce Wealth Magazínu - www.wmag.cz
Foto zdroj: 3dfoto, 123rf.com