Tyto atributy signalizují obecnou náchylnost dané země k událostem systematického sociálního rizika, které by mohly mít zásadní dopad na politiku či na tvorbu
a přijímání strategických, obchodních a investičních rozhodnutí. Letos byl hodnotící rámec indexu ISR rozšířen na 185 ekonomik (oproti 102 z analýzy z předchozího roku).
V roce 2021 se systematické sociální riziko v zemích s rozvinutými ekonomikami celkově snížilo. Tomuto poklesu vévodí severské země společně se Švýcarskem. Náleží jim pět prvních pozic žebříčku indexu ISR. V příznivém trendu pozitivního hodnocení míry sociálního rizika rozvinutých ekonomik však tvoří výjimku Francie, Spojené státy, Portugalsko a Řecko jako čtveřice zemí, jejichž skóre ISR zaznamenalo pokles. Naopak mezi ekonomikami, které se rozvíjejí a mezi které studie řadí i Českou republiku, celkově index sociálního rizika vzrostl, přičemž nejlepší umístění patří Estonsku (na 16. pozici), Česku (na 19. pozici) a Slovinsku (na 20. pozici). Česká republika si dokonce v žebříčku polepšila, dokázala se posunout o 14 pozic vzhůru a rovněž její skóre indexu IRS vzrostlo na +7,5 (tabulka 1 níže na konci textu). Na opačném konci pořadí s nejvyšším indexem IRS se naopak nachází Demokratická republika Kongo, Súdán, Afghánistán, Nigérie a Zimbabwe. Společně s Myanmarem a Peru zaznamenaly v žebříčku nejvýraznější propad za poslední rok a půl Afghánistán a Demokratická republika Kongo.
Detailnější analýza reakcí jednotlivých ekonomických strategií pro boj s covidem-19 naznačuje, že snižování trendu sociálního rizika se projevilo hlavně ve státech se silnou fiskální reakcí a/nebo v zemích, které udržely pod kontrolou nezaměstnanost. „České republice pomohlo k celkovému umístění v indexu ISR relativně vysoká fiskální odpověď na koronavirovou pandemii – přibližně 25 % HDP. I pracovnímu trhu se poměrně dařilo – do srpna 2021 nezaměstnanost vzrostla pouze o 1,1 procentního bodu od začátku pandemie,“ říká Iva Palusková, Country manažerka Euler Hermes pro ČR.
Při bližším pohledu se proto zdá, že pokud byly strategie na zvládnutí covidu-19 na pracovním trhu realizovány převážně prostřednictvím ekonomické podpory firem (jak činila většina nízkopříjmových či nižších středních ekonomik), tak lze jakoukoli podstatnou změnu v úrovni sociálního rizika přisuzovat výběru ekonomických intervencí pro boj s covidem-19. V tomto kontextu se proto neprojevila jako účinná strategie, kterou zvolily Ukrajina, Filipíny a Srí Lanka.
Pokud však strategie pro boj s pandemií zahrnovaly významné kroky vedoucí k přímé ochraně pracovních pozic a hotovostních převodů (jak bylo možné pozorovat u vyšších středních a vysokopříjmových ekonomik), zdá se, že veškeré významné změny ovlivňující úroveň sociálního rizika souvisí spíše s hlavními silnými či slabými místy jednotlivých ekonomik než s reakcemi na covid-19. V této souvislosti tedy země jako Bělorusko, Libanon a Peru mají zcela jasně ve svém hospodaření zranitelná místa, která kompenzují jakýkoli pozitivní efekt proticovidových strategií.
Zatímco vlády jednotlivých států pracují v reakci na pandemickou krizi na budování silnějších institucí, byly za účelem minimalizace sociálního rizika do budoucna definovány 3 prioritní oblasti zájmu: potravinová bezpečnost, genderová nerovnost a nerovnost v příjmech. Globální ceny potravin vzrostly od začátku pandemie o 43 % a odhaduje se, že potravinové deprivaci během krize bylo vystaveno
o 70 – 161 milionů lidí navíc. „Je evidentní, že významná změna v globální potravinové výrobě
a zemědělství je tedy nezbytná, pokud bude nutné uživit část populace, která je již dnes ohrožena hladem, a dvě miliardy dalších lidí, které na světě přibydou do roku 2050. Avšak v kontextu ČR potravinová bezpečnost nepředstavuje výrazný problém – s konečným skórem 88,3 ČR přeskočila mezi zeměmi hodnocenými v indexu průměrnou hodnotu 61. Poměrně nízko je navíc i úroveň populace, která v Česku žije pod mezinárodním měřítkem extrémní chudoby – jedná se o 0,01 %,“ podotýká Iva Palusková.
Covid-19 negativně zasáhl také do problematiky genderové nerovnosti – se vzrůstající mírou násilí páchaného na ženách a dívkách po celém světě se v kontextu vzrůstající chudoby rozšiřovala i propast v sociální ochraně, což daleko významněji ovlivňuje zranitelnost žen než mužů. V této souvislosti by programy obnovy měly zohledňovat genderové důsledky, odstraňovat právní bariéry vůči ženám a posilovat snahy o jejich ochranu před násilím. „S výsledkem 0,14 si ČR vedla v indexu poměrně dobře i z hlediska genderové nerovnosti – tento údaj byl měřen prostřednictvím škály od 0 do 1, přičemž jednička značí vysokou nerovnost mezi pohlavími,“ dodává Palusková.
Řešení třetí prioritní oblasti, příjmové nerovnosti, je aktuální v rozvojových i v rozvinutých zemích současně. Předběžné průzkumy Eurostatu totiž ukázaly, že i rozvinuté státy jako Rakousko, Bulharsko, Řecko, Irsko, Itálie, Portugalsko, Španělsko a Švédsko se potýkají se zvýšenými počty dospělých v produktivní věku, kteří jsou ohroženi chudobou.