Cílem Green Dealu je dosažení uhlíkové neutrality Evropské unie do poloviny tohoto století. K jeho dosažení je třeba transformovat evropskou ekonomiku do takové podoby, kdy výroba a spotřeba energie nebude znamenat zátěž pro klima. Zatímco skeptici vidí v Zelené dohodě jen uspěchanou snahu ve stylu „poručíme větru, dešti“, podporovatelé Green Dealu hovoří o příležitostech. Co by měla Česká republika především udělat, aby se pro ni Green Deal stal rovněž příležitostí a nikoli hrozbou? Podívejme se na pět výzev speciálně pro Česko, které shrnula společnost Wonderinterest Trading.
1. Zelené právo
Zintenzivněme přípravy na závazky plynoucí z Green Dealu v právní oblasti. Efektivní legislativní ukotvení stimulů je podmínkou čerpání nezanedbatelných prostředků z rozpočtu EU.
Zatímco soukromý sektor se bude přirozeně, z konkurenčních důvodů, přesouvat do efektivnější nízkouhlíkové ekonomiky, pro veřejnoprávní instituce či státem řízené nebo vlastněné organizace je třeba stanovit závazky. Jde o stanovení základních povinností zejména v oblasti dopravy, stavebnictví a hospodaření s energiemi. Úspory musí být vynucovány tam, kde není přirozený tržní stimul.
2. Nový potenciál pro obnovitelné zdroje
Z řad kritiků Green Dealu často slyšíme argument, že Česká republika nedisponuje vhodnými podmínkami pro využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE). Že u nás zkrátka málo fouká, málo svítí slunce nebo že naše řeky nejsou tak prudké jako třeba v Rakousku. Jenže technologie pro získávání obnovitelné energie se mění, a tak je dnes možné obnovitelné zdroje využívat mnohem lepším způsobem než před dvaceti či třiceti lety. Rovněž potenciál pro využití OZE je dnes daleko lépe zmapovaný či zmapovatelný než dříve. Zásadní výzvou však je přestat OZE komplikovat existenci a zrovnoprávnit soutěž při zohlednění negativních externalit tradičních zdrojů.
3. Aktualizujme Státní energetickou koncepci
Ač je to k nevíře, nejnovější verze Státní energetické koncepce už je stará více než šest let. Respektive sedm, protože vláda Bohuslava Sobotky schválila v srpnu 2015 dokument zpracovaný už v roce předchozím. Ne že by bylo nutné šest let starou koncepci kompletně nahradit, ale je třeba ji aktualizovat. Už jen s ohledem na nejnovější plán Evropské komise přestat k vytápění (či chlazení) budov používat fosilní zdroje do roku 2040. Stále platná Státní energetická koncepce však počítá, že do roku 2040 bude ropa a zemní plyn hrát nezanedbatelnou úlohu v tuzemském energetickém mixu.
4. Vybudujme infrastrukturu pro elektromobilitu
Jestliže chce Česká republika zelenou transformací provést také odvětví dopravy, neobejde se bez vybudování odpovídající infrastruktury pro elektromobilitu. Nejde však jen o zvýšení počtu nabíječek, v němž Česko výrazně zaostává za západní částí Evropy, ale například i o síť čerpacích stanic pro vodík. Právě tento plyn bude v příštích letech a desetiletích sehrávat stále větší úlohu nejen v dopravě.
5. Zachovejme energetickou dostupnost a sociální smír
Česká republika by však v každém ohledu měla přistupovat k zelené transformaci vyváženě. Žádná opatření či kroky směrem k uhlíkové neutralitě by neměly být činěny jen ve prospěch úzké skupiny lidí, aniž by byl brán ohled na dopady na celou společnost. Je zřejmé, že se po určité období nevyhneme éře zdražování energií, což může zásadně ovlivnit její dostupnost pro širokou masu obyvatel. Pro tyto případy je třeba připravit jakousi energetickou záchrannou síť, respektive trampolínu, která by dokázala zajistit, aby se lidé nepropadali do stále hlubší energetické chudoby.
Roman Vykouřil, Hlavní analytik společnosti Wonderinterest trading s.r.o