- Ve hře je řada různých faktorů, od uzávěr způsobených covid-19 až po klimatické podmínky.
- Velký nesoulad mezi nabídkou a poptávkou.
- Ceny komodit a dopravní náklady prudce rostou.
- Zatímco některá odvětví, jako například automobilový průmysl nebo stavebnictví, touto situací trpí, jiná prosperují (např. polovodiče).
Globální dodavatelské řetězce pod tlakem
Když pandemie covid-19 ochromila mezinárodní obchod a doslova zmrazila dodavatelské řetězce, předpokládalo se, že jejich narušení v globálním měřítku bude dočasné. V mnoha odvětvích však i nadále panuje zmatek. Potíže vyplývají z kombinace řady nejrůznějších faktorů.
Spotřebitelská poptávka je tu….
Se znovuotevřením ekonomik se globální poptávka rychle zotavila. Částečně je to způsobeno úsporami nahromaděnými během pandemie, akomodační fiskální a měnovou politikou a obrovskými plány na obnovu, které se objevily po celém světě s cílem zaměřit se zejména na ekologickou transformaci. Ta je náročnější na spotřebu kovů, dřeva a energie (především z plynu, méně z uhlí). Pokud jde o spotřebitele, řada údajů zdůrazňuje nedávný nárůst spotřebitelské poptávky, například vysoký počet prodaných vozidel ve Spojených státech v dubnu 2021 (což zvyšuje nároky na spotřebu hliníku a oceli). Podle amerického Bureau of Economic Analysis nebyly prodeje na tak vysoké úrovni od roku 2005. Také prodeje nových domů v USA trhají rekordy a byly nejvyšší za posledních 14 let. Mimo jiné se tak zvýšila spotřeba dřeva a cementu. Zatímco poptávka je silná, nabídka se s ní marně snaží držet krok.
…ale nabídka ji jen stěží dohání
Obrovský nárůst poptávky má v kombinaci s omezenou nabídkou mnoho důsledků a mimo jiné ovlivňuje i ceny komodit. Jak ukazuje graf 1, cena velkého množství komodit v důsledku nesouladu mezi nabídkou a poptávkou od začátku roku prudce vzrostla. K růstu cen přispělo i počasí a přírodní katastrofy, narušení způsobené covidem-19, rozhodnutí OPEC+ a stávky zaměstnanců v některých výrobních závodech. Nárůst cen komodit ovlivňuje marži výrobců závislých na vstupních surovinách. Nesoulad mezi nabídkou a poptávkou ovlivňuje nejen komodity, ale také cenu a dostupnost práce a některých součástek, například polovodičů.
Firmám tváří v tvář této náročné situaci často nezbývá než přenést nárůst nebo alespoň jeho část na spotřebitele, čímž podpoří inflaci. V některých případech musí omezit výrobu, mimo jiné i kvůli nedostatku materiálu a pracovní síly anebo ve výjimečných případech výrobu dokonce dočasně zastavit. To jsme mohli v poslední době vidět především v automobilovém průmyslu a příkladem jsou i významné britské továrny na hnojiva. Nedostatek materiálu nebo vybavení představuje pro výrobu podle evropských výrobců aktuálně největší omezení. Graf 2 ukazuje, že se jedná o velice výjimečnou situaci. Celosvětově je tímto nedostatkem nejvíce postižený automobilový průmysl a sektor elektrických zařízení, dopravy a stavebnictví.
Zboží cestuje na delší vzdálenosti
Podle analýzy OECD se v roce 2020 prodloužila vzdálenost, kterou dovážené produkty urazí. Částečně to způsobily uzavírky v souvislosti s covid-19, které ovlivnily produkci. Většina importérů se proto obrátila na Čínu a region jihovýchodní Asie, aby mezeru v dodávkách zaplnila.
Prodloužení vzdáleností spolu s konkurencí mezi dovozci zajišťujícími dopravu z Číny nakonec přispěly ke zvýšení nákladů na dopravu (viz graf 3). Kromě problémů se změnou dodavatele čelí společnosti také problémům s odesíláním objednávek, což vede k dalšímu nárůstu nákladů. Globální lodní doprava stále bojuje s nedostatkem lodí, zpožděním a přetížením přístavů v důsledku prudkého nárůstu poptávky po přepravě zboží. To zase vede k nedostatku kontejnerů. Situace se ještě zhoršila po březnové blokádě Suezského průplavu a uzavření některých mezinárodních přístavů, jako například terminálu v čínském přístavu Ningbo v srpnu 2021.
Další překážkou je geopolitické napětí
Dalším faktorem, který dodavatelské řetězce výrazně ovlivňuje, je geopolitický kontext. Uprostřed nedostatku způsobeného nesouladem mezi nabídkou a poptávkou se geopolitickým problémem obecně staly technologie a polovodiče, které jsou součástí bitvy mezi USA a Čínou uprostřed s Tchajwanem. USA s cílem omezit čínský pokrok uvalovaly na toto odvětví sankce, někdy dokonce na úkor svého vlastního průmyslu. To vedlo společnosti k přehodnocení jejich logistiky.
Dodavatelské řetězce navíc někdy nejsou příliš transparentní, a to ani pro různé zúčastněné strany ve stejném dodavatelském řetězci, což znemožňuje identifikovat překážky, a tudíž vyřešit problém. V závislosti na druhu odvětví jsou navíc dodavatelské řetězce s velkým počtem dodavatelů značně geograficky rozptýleny. To je i případ automobilů, u nichž dodavatelské řetězce dále komplikuje potřeba více než třiceti tisíc náhradních dílů.
Nízké zásoby
S narušením dodavatelských řetězců rostou ceny, základní nebo sofistikované materiály jsou méně dostupné a dovozci soutěží o naplnění nejmenšího kontejneru na nákladní lodi. V důsledku toho jsou zásoby společností na nízké úrovni. Graf 4 ukazuje, že americké společnosti mají zásoby na 38 dní (v „běžném“ roce 2019 to bylo na 43 dní) a že toto číslo se u maloobchodníků ještě snižuje (33 dní v červenci 2021 vs. 44 dní v „běžném“ rok 2019). Na začátku pandemie byly přitom zásoby značně vysoké – a to vzhledem k nečekanému rozšíření covid-19.
Jaké jsou důsledky narušení dodavatelských řetězců?
V krátkodobém horizontu bude narušení dodavatelských řetězců pravděpodobně pokračovat i v roce 2022, ale postupně by se mělo zmírnit. Jakýkoli potenciální nový útlum by však problémy mohl prodloužit až do roku 2023. Můžeme ale říci, že zatímco narušení dodavatelského řetězce by mohlo probíhající hospodářské oživení omezit, je nepravděpodobné, že by jej zastavilo. Ve hře jsou totiž další faktory, jako infrastrukturní plány v USA, plán obnovy Next Generation EU a také silná poptávka, což pravděpodobně dopad problémů a překážek v dodavatelských řetězcích vykompenzuje.
Pandemie covid-19 a její důsledky pro dodavatelský řetězec také vedou společnosti ke změnám sídla. Stávající model dodavatelského řetězce „just-in-time“ s různými dodavateli v různých zemích odhalil své limity a zdá se, že otázka přesídlení průmyslové výroby nyní nabírá obrátky (viz graf 5). Ačkoli toto téma není nové - již dříve bylo diskutováno a v některých případech implementováno společnostmi jako Ford, Whirlpool, Harley-Davidson a Universal Electronics - po obchodní válce zahájené Donaldem Trumpem fungovalo jako katalyzátor. Očekává se však, že přechod od globálního k regionálnímu dodavatelskému řetězci určitou dobu zabere, přičemž v samotných regionech je řada rozdílů.
Obchodní bariéry (jako např. subvence, tarify, kvóty, předpisy, sankce) zavedené před pandemií na pozadí geopolitického napětí v dohledné době nezmizí. Naopak by se tato praxe měla v příštích letech zintenzivnit. Mělo by to vést k rozvoji regionálních výrobních kapacit, zejména v oblasti technologií (jak ukazují polovodiče) a základních léčiv (což vidíme na příkladu současné zdravotní krize).
Přechod na regionální dodavatelské řetězce a rozvoj regionálních výrobních kapacit by měl přijít s automatizací a novými investicemi do technologií jako je internet věcí, 5G nebo umělá inteligence. Restrukturalizovat by se mohla celá odvětví (např. maloobchod, automobilový průmysl, letecký průmysl), což by vedlo k nesouladu na trhu práce. Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu lze tedy ve velkém měřítku očekávat realokaci kapitálu a práce. Přizpůsobení může chvíli trvat, a jak ilustruje příklad Brexitu, aktuální ekonomická transformace může zabrat mnohem více času.
Analytik: Matthieu Depreter – m.depreter@credendo.com