Často se mi stává, že přemýšlím nad budoucností. Což asi není nic zvláštního, dělává to jistě každý z nás. Ale já si tu budoucnost představuji hodně živě - mám svou malou firmu v krásných kancelářích v centru Prahy, několik tvrdě pracujících zaměstnanců, scházím se s velmi významnými klienty, rodinu beru na úžasné dovolené...
"Problém" je ten, že dnes jsem od této reality ještě docela daleko, mám živnost, žádné zaměstnance a shánění klientů a jednání s nimi často velmi náročné a komplikované. Práce mě baví, beru to jako životní poslání. Jenže čím více každý den myslím na tu svou vysněnou budoucnost, tím hůře se mi pracuje na dnešních úkolech.
Stává se vám to někdy také?
Problém je u mě pravděpodobně v tom, že mozek se navnadí na tu příjemnou budoucnost a já po něm najednou chci pracovat v současnosti, kdy ho čeká řešení spousty náročných a nepříjemných věcí. Občas to u mě dříve končívalo tím, že jsem jen tak seděl a přemýšlel nad tím, proč se mi nechce pracovat. Nebo jsem rovnou prokrastinoval.
Začal jsem to řešit tím, že se snažím méně přemýšlet nad budoucností a více se zaměřovat na současnost. Samozřejmě, pořád mám nějaký dlouhodobý plán, ale výrazně jsem omezil fantazie a snění přes den.
Výsledkem je to, že mě můj dnešní stav zase více baví a užívám si každodenní výzvy. Jsou sice náročné, ale jejich zdolávání je naplňující. A to je podle mě ta správná cesta, nemyslet neustále na svůj budoucí život, ale žít tím současným a každý den ho o kousek posouvat kupředu. Ta budoucnost jednou nepochybně přijde, a pokud k tomu přistupujeme po těchto krocích, určitě bude zajímavá.
Co si o tom myslíte?
#osobnirozvoj #motivace #prokrastinace #mozek #mysleni #prace
Naprosto souhlasím!?