Podle údajů Antlantic Council momentálně zkoumá možnost využití CBDC a jejich implementaci do běžného užívání více než 80 zemí, které tvoří přibližně 90 procent globálního HDP.
Pro srovnání ve zprávě společnosti z května 2020 uvažovalo o realizaci CBDC pouze 35 zemí, což znamená, že růst zájmu je vysoký. Jelikož CBDC představují digitální verzi klasických fiat měn, patří pod správu centrálních bank jednotlivých států. Pilotní projekty již stihlo rozjet celkem 16 států, dalších 15 zemí je ve vývojové fázi a 33 zemí je zatím jen na začátku – ve fázi analyzování a zkoumání možností zavedení vlastní digitální měny.
Pravděpodobně nejdále je v tomto směru Čína, která uvedla do života pilotní verzi digitálního jüanu už v dubnu 2020. Mimo jiné umožňuje používat digitální jüany i zahraničním návštěvníkům výměnou za cestovní informace Čínské lidové bance, která se vyjádřila, že pokud bude e-měna úspěšná, mohla by v budoucnu zcela nahradit tamní fyzickou hotovost.
EU informovala, že by se na konkrétní podobě digitálního eura měla dohodnout v průběhu července, což znamená, že už za několik dní by mohly být známé podrobnosti. Na rozdíl od Číny však unie nechce úplně nahradit hotovost. E-euro má být „pouze“ jejím doplňkem.
Otázkou zavedení digitální měny se zabývá i USA, kde se konalo 27. července veřejné slyšení Kongresu k otázkám národní bezpečnosti souvisejícím s možností digitalizace dolaru.
Ačkoli digitální měny představují další významný posun do budoucna, regulátoři musí řešit řadu důležitých problémů spojených s jejich spuštěním. Bez nových standardů a mezinárodní koordinace totiž může finanční systém v budoucnu čelit významným problémům s výměnou měn. Také je nutné zavádění nových standardů pro využívání CBDC v praxi, zejména co se týče bezpečnosti a ochrany soukromí poživatelů.