Některé mýty okolo investování přitom nemají nic společného s nějakou koncentrovanou snahou škodit druhým, podvádět je nebo je okrádat. Může zkrátka jít jen o rozšířené povědomí - například o tom, že cenné papíry a burzy jsou místem, která navštěvují jen bohatí finančníci v naleštěných botách a perfektně padnoucích oblecích. A že obyčejný člověk se takovým lidem nikdy nemůže vyrovnat - ba by se burze měl dokonce obloukem vyhnout, aby nepřišel i o boty.
Srovnávat burzu s kasinem nebo sázením všeobecně je však chyba. I když můžeme říct, že čistě teoreticky máte při sázce na akcii zhruba podobnou šanci jako při tradiční ruletě, kdy buď padne černá (cena roste), červená (cena klesá) a tu a tam zelená (cena jde do strany), srovnávat živou, vyvíjející se společnost uprostřed tržní reality s konstantní náturou rulety je čirý nesmysl. To už jsme vlastně u takového prvního povrchního mýtu o investování.
Rád bych se tady ale dostal k závažnějším mýtům, které se netýkají jen toho, zda se vůbec do akcií pustit/nepustit, ale i okolo samotného zacházení s nimi. Tak pojďme na tři věty, s kterými rozhodně nemohu souhlasit, byť už jsem každou někdy zaslechl (a ne jednou):
1. Do investování nemá vůbec smysl se pouštět, dokud nemáš hromadu peněz
Názor, že investování - i specificky akciové investování - dává smysl pouze pro majetné milionáře, kteří nevědí, co s penězi, je mýtus a popření nespočtu článků, které na Warengo již vyšly. Právě naopak, investování je pravděpodobně bezkonkurenční šance pro každého člověka s průměrným platem, jak postupem času pomalu a jistě rozmnožovat své bohatstvístále rychlejším tempem, ke kterému se od určité chvíle již standardní příjem ze zaměstnání nemůže ani přiblížit.
Pravděpodobně stačí podívat se na obsah, který na Warengo existuje pod hashtagem penze a najdete několik desítek textů o tom, jak spořit a investovat a přijít postupem let i s průměrným platem klidně k milionům. Asi jediným případem, kdy se o nutnosti mít větší množství kapitálu, aby to dávalo smysl, dá u akcií hovořit, je snaha vytvořit si zajímavý pasivní příjem skrz dividendové akcie. Tam je skutečně potřeba bavit se aspoň v řádech jednotek milionů korun viz tady.
Samozřejmě, že čím víc volného kapitálu máte, tím zajímavější možnosti dalšího bohatnutí investování skrývá, ale rozhodně není pravda, že běžnému člověku je burzovní parket uzavřen. Před pár desítkami let to asi pravda byla, ale dnes už to tak dávno není.
Byť jisté limity vždy existují a je logické, že někdo, kdo nemá ani na základní životní potřeby, bude asi těžko moci nakupovat akcie. O tom, kde leží ona pomyslná hranice, po níž si můžete říct, že teď už pro vás investování finančně dává smysl, jsem psal ZDE.
2. Pokud trhy začnou klesat, měli byste se všech svých akcií urychleně zbavit
Cílem investování je samozřejmě mít na konci víc peněz, než kolik jste měli na začátku. A někdy mohou být akciové trhy popisovány jako takové perpetum mobile, kam vložíte peníze a ony se tak nějak automaticky, přirozeně rozmnoží. Jenže když se pak pohádkový scénář nenaplní a hodnoty akcií naberou spád směrem dolů, nastane panika. A tady přichází na řadu výhody některých elementárních investičních strategií (zvlášť pro začátečníky a malé investory), jako je:
- Neobchodovat na páku.
- Mít dostatečně diverzifikované portfolio.
- Orientovat se na dlouhodobý investiční horizont.
Zatímco člověk, který má napákované nějaké akciové CDF, musí fofrem z trhu, aby mu ztrátové pozice na nule neuzavřel sám makléř, dlouhodobý investor má vždy možnost nevybrat si z trhu garantovanou ztrátu, ale vsázet na to, že mu jeho hedge v rámci portfolia dokáží ztráty pokrýt, nebo že se trh dříve či později (jako zatím vždy v historii) dokáže zotavit, což když se naplní, nemusí inkasovat ani jedinou ztrátu.
Další výjimkou může být situace, kdy máte ve svém portfoliu specifické akcie, kterým se už nějaký ten pátek nedaří podle vašich představ a nevidíte naději na zlepšení. Pak může dávat smysl inkasovat i ztrátu za cenu toho, že se vám uvolní kapitál, který můžete reinvestovat do akcií s mnohem lepším růstovým potenciálem. Investiční horizont 20 či 30 let by ale jinak rozhodně neměl znamenat, že vás každý větší propad či korekce okamžitě z trhu v panice vyžene.
3. Porazit širší trh (indexy) z pozice individuálního investora je nemožné
Proč lidé rádi platí tučné poplatky fondům, které aktivně řídí známí investoři se solidní historii investičních výsledků? Protože na oplátku dostávají slušnou šanci, že jim fond dokáže peníze zhodnotit lépe než indexový fond nebo portfolio, které by si sestavili zcela sami. To je ostatně něco, co byste od profesionála, který se akciím už pár (desítek) let věnuje, přirozeně očekávali.
Nikde ale není řečeno, že porazit index S&P 500 nebo jakýkoli jiný benchmark příslušného trhu je souzeno pouze profíkům a investor "amatér" v této disciplíně nemá šanci. Máte-li správnou strategii a dáte-li si dostatek práce s průzkumem trhu a vlastní analýzou, neexistuje důvod, proč byste se k těmto výnosům nemohli rovněž propracovat. Na seznamu ingrediencí pro dosažení této mety by neměly chybět čtyři věci:
- Zaměření na akcie se silným růstovým potenciálem.
- Část portfolia tvořená dividendovými akciemi, jejichž dividendy můžete reinvestovat.
- Dostatečně diverzifikovaný mix aktiv, který nepoloží kolaps jediného tržního sektoru.
- Dlouhodobý investiční horizont, který řeší ne co bude zítra, ale co bude za 5 či 10 let.
Pokud si tuto práci jste ochotni dát, máte šanci produkovat nadstandardní výnosy a porážet i širší trh. Pokud ne, jsou alternativou ještě špičkové podílové fondy řízené opravdovými profíky. Zde je ale potřeba počítat s tím, že vám vaše případné nadstandardní výnosy chtě nechtě zčásti spořádají poplatky.
---
Abyste na akciovém trhu mohli rok co rok i několikanásobně porážet inflaci, nemusíte být žádný ostřílený investor ve smokingu s 30 lety zkušeností za pasem a miliardami na účtu. Klíčem je zatraceně dobře si na začátku rozmyslet, která investiční strategie vám dává smysl a následně se ji do puntíku držet a vydržet i v případě, kdy se na trzích náhodou momentálně objeví červená barva. Jak se říká, vaše investiční strategie a um neznamenají nic, dokud nezvládnou přežít svou první recesi. A toto moudro má svůj smysl.
Co je ale úplně nejdůležitější - nevěřte výše zmíněným mýtům. Mohou vás totiž klidně připravit o šanci vůbec si o akciových trzích něco přečíst a všeobecně se v tématu investování vzdělat. A v důsledku vám tak zabránit v tom, abyste dosáhli svých finančních cílů a vybudovali si uspokojivé jmění.
#investovani #akcie #myty #fakenews #financnigramotnost #financnicile #sporeni #kapital #penze #zhodnoceni #vzdelavani #investicnihorizont
Připojím malou poznámku k prodeji akcií: i když je obecně chybou zbavovat se svých akcií v době korekce, existují i výjimky. Např. pokud máte zisk na konkrétní akcii v desítkách (nebo dokonce ve stovkách) procent a přijde nějaký zásadní tržní šok, pak je lepší se akcií zbavit hned na začátku propadu. Získanou hotovost pak můžete použít na nákup jiného (lepšího) aktiva nebo později znovu koupit stejnou akcii, ale s výraznou slevou.
Pokud identifikujeme "začátek" propadu :)
Ona je asi i těžko předvídatelná hloubka propadu... A když se trh po propadu otočí, aby nám neujel vlak. To zavání časováním :)
@vitBarger Ano, částečně. Ale funguje to. Příklad? Třeba covid šok v březnu 2020, pád L. Brothers v r. 2007, burzovní panika v říjnu 1987 apod. Kdo tehdy zavčas prodal a realizoval zisk, byl na tom mnohonásobě lépe než ten, který "slepě" držel.