Moskva se velmi ráda stylizuje do role mírotvorců po celém světě a své expanzivní vojenské kroky většinou vysvětluje tak, že se jedná až o následnou reakci na čin, který má nejprve na svědomí NATO či obecně Západ. Opak je však pravdou a agresor byl nyní veřejně odhalen. Dva agenti GRU, kteří se pravděpodobně dopustili i otravy dvojitého britského agenta Sergeje Skripala, se drze vydali na několikadenní českou misi, aby zde zlikvidovali ve Vrběticích muniční sklad.
To samo o sobě strhává Rusku masku univerzálního mírotvorce, kterou si tak rádo nasazuje při zvlášť krizových či vyhrocených událostech. Mezinárodní skandál, který byl vyvolán působením nechvalně známé rozvědky GRU, jako by přesně zapadal do stále se horšících česko-ruských vztahů. Ty jsou v podstatě dlouhodobě na bodě mrazu, přičemž jejich trajektorie měla postupně sestupnou tendenci v souvislosti s několika událostmi, v nichž byl osobně zaangažován i prezident Miloš Zeman, a to výhradně na ruské straně.
Jmenujme hlavně případ jedu novičok, který měli stejní agenti, kteří operovali na našem území, použít k otravě již zmíněného Skripala. Zeman se bil do prsou za ruskou verzi - to znamená, že se jed vyráběl v malém množství v České republice a po testování byl zničen. Šlo tedy o stejnou verzi, kterou razila tehdy před třemi lety Moskva. Jí však zřetelně oponovala BIS, která prohlásila, že ČR nikdy novičok nevyráběla, šlo jen o tzv. mikrosyntézu, která ovšem není považována podle mezinárodních standardů za výrobu.
Dalším případem rusko-českého střetu, do nějž opět promluvil za Kreml Zeman, byl případ vydání ruského hackera Jevgenije Nikulina. Ten byl u nás zadržen v roce 2016 a o jeho vydání mělo zájem jak Rusko, tak USA. Zeman plédoval za to, aby byl vydán do Ruska, nicméně tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán se rozhodl pro americkou stranu, čímž nejen naštval Rusko, ale také Zemana. Česko-ruské vztahy tak již před několika lety procházely krizí, kterou ještě dramaticky zhoršily nejnovější události.
Na druhé straně případ Vrbětice vyjasnily některé sporné záležitosti, které hýbaly českou politickou scénou několik měsíců. Tendr na dostavbu jaderné elektrárny Temelín potom, čeho jsme byli svědky, nemůže dostat ruský Rosatom. A ruské firmy nelze ani pouštět do kriticky důležitých projektů, které se týkají infrastruktury státu a kde hrozí zvýšené bezpečnostní riziko.
Zároveň se ukazuje, že ruské diplomatické zastoupení, které je na jednu zemi značně naddimenzované (k čemu Rusové potřebují na české ambasádě 140 lidí?) není tím, za co se ve skutečnosti vydává, a mnoho ze 140 pracovníků ruské ambasády jsou s největší pravděpodobností členy ruských tajných služeb a používají přitom diplomatické krytí.
Skandál s ruskými agenty je natolik velkým klínem v česko-ruských vztazích, že nelze ani vyloučit kroky zásadnějšího charakteru, a to nejen v diplomatické rovině. ČR musí každopádně zůstat suverénním státem ve vztahu k Rusku a držet více než jindy pevné spojenectví s NATO a Západem.
Další články z oblasti bezpečnosti, Defence na www.securitymagazin.cz