Ve dnech, které následovaly po inauguraci nového amerického prezidenta Joea Bidena, jsme mohli být svědky ,,výletu" formace čínských 8 bombardérů H-6K s doprovodnými stíhači, jak se řítí na Tchaj-wan. Ve stejný den pak americká letadlová loď USS Theodore Roosevelt a další plavidla vpluli do sporného teritoria Jihočínského moře.
Čínští vojenští plánovači dali nejen najevo hypotetický scénář, který by se odehrál v prvních okamžicích války, ale naznačili i možný způsob bojové formace, která by se v případě vojenského konfliktu utkala s americkou letadlovou lodí.
Přirozeně je jedna věc jasná. Útok na americkou letadlovou loď by vyžadovala daleko více čínských bombardérů než zmíněných 8, připomíná časopis Forbes. To číslo se může vyšplhat až na 100 bombardérů, které by následně zaútočily na americkou letadlovou loď. ,,Nevím, zda bylo možné vidět tak velký zástup bombardérů v čase válečného konfliktu, a doufám, že to nikdy nezjistíme, prohlásil k teoretické úvaze Andreas Rupprecht, publicista a spisovatel, který se zabývá čínskou vojenskou technikou a napsal na toto téma několik knih.
Forbes pak zmiňuje analogii, že pokud bylo nutné během studené války v 80. letech potřeba 100 Tupolevů - Tu-95, Tu-16 and Tu-22M na hypotetické potopení americké letadlové lodě, v dnešní době by byla potřeba rovněž stovka čínských bombardérů, která by způsobila přetížení obrany nepřítele a teoreticky dosáhla svého cíle. ,,Sověti zjistili, že taková akce by vyžadovala vypravení dvou divizí, okolo 100 bombardérů celkově, aby mohly zaútočit na americkou letadlovou loď," připomíná jiný letecký expert, analytik a spisovatel Tom Cooper. ,,Číňané by museli bojovat podobným způsobem," dodává dále Cooper, aby mohli slavit případný úspěch.
Na druhé straně Cooper uvádí, že sebeobranné kapacity letadlových lodí, respektive úderných skupin letadlových lodí, jsou slabší než v 80. letech. To by pak znamenalo možnost čínských bombardérů se pohybovat blíž letadlové lodi a větší šanci na zásah. Tak jednoduché by to ve skutečnosti ale pravděpodobně nebylo, protože Američané a jejich posádky mohou daleko lépe komunikovat a koordinovat akce díky nejmodernějším prostředkům, k nimž patří například letoun včasné výstrahy E-2 Hawkeye, který dokáže kromě letadel velikosti stíhaček detekovat a sledovat i řízené střely. Právě včasná výstraha by zde hrála důležitou roli.
Čínské letectvo v dnešní době disponuje okolo 200 bombardérů H-6. Na druhé straně není možné pro žádné letectvo světa učinit v jeden moment všechny letouny bojeschopnými a všechny je tak dostat do vzduchu, aby plnily ostré úkoly. U letek bombardérů pak není neobvyklé, že se u nich udržuje bojová připravenost zhruba na 50%. Tento fakt by pak velmi ztížil potenciální útok čínských bombardérů na americkou letadlovou loď.
Popsaný scénář de facto popisuje nasazení bombardéru proti letadlové lodi v taktice srovnatelné s taktikou II. světové války. Zcela je opomenuta vlastní palubní palebná obrana lodě (kanony a rakety), činnost palubního letectva a možnosti palebných prostředků doprovodného svazu, kdy letadlová loď v podstatě nikdy nepluje sama, a v neposlední řadě systém včasného varování z jiných letounů nebo satelitů.
Vraťme se však k jednotlivé letadlové lodi. Základem je schopnost vlastní detekce, a to jak vzdušných, hladinových i podmořských hrozeb. Na jejich vyhodnocení navazuje manévr a aktivace zbraňových prostředků a klamných cílů. Podmořské cíle jsou ničeny minami nebo torpédy, hladinové raketami a torpédy, nízkonalétávající cíle především rychlopalnými kanony.
A zpět ke schopnosti bombardérů zničit letadlovou loď - vždy záleží na typu bombardéru, jeho ochraně a zbrani na palubě. Při klasickém bombardování je možnost zasažení a zničení manévrující letadlové lodě z velké výšky velmi malá. Avšak při použití specializovaných protilodních střel s vysokou či hypersonickou rychlostí se poměr mění, pokud je střela schopná proniknout intenzivní protileteckou obranou, ať již letem shora, nebo při hladině, vždy však odpálená ze vzdálenosti mimo dosah hlavních zbraňových systémů letadlové lodi. A v případě poškození letadlové lodi a její ponechání mimo svaz ochranných lodí nebo jen s minimální ochranou je snadným cílem, stačí se jen podívat, jakým spektrem protilodních střel ČLOA disponuje.
Takže závěrem, nelze definovat jednoznačně počet čínských bombardérů ke zničení jedné americké letadlové lodi, je zde příliš mnoho neznámých. V optimálním případě stačí jeden letoun a perfektní zásah, v opačném případě velké bojové sražení s nesčetnými ztrátami na obou stranách.
Na každý pád můžeme jen doufat, že se výše zmiňovaného scénáře, tedy útoku čínských bombardérů na americkou letadlovou loď, nikdy nedočkáme, protože by to znamenalo katastrofu a zatažení světa do jisté války.
Více článků z komerční bezpečnosti, Defence a historie na www.securitymagazin.cz