Skryté riziko, které potenciálně číhá za každou SPAC společností a investoři jej většinou úplně ignorují

Dokážu si představit, že když začínající investor, který jakž takž chápe, co je to primární emise akcií, neboli IPO, neboli vstup nové - doposud soukromé - společnosti na veřejný burzovní trh, narazí na pojem SPAC, pravděpodobně vůbec netuší, o co jde.

Tak jen ve zkratce: SPAC je zkratka pro termín special purpose acquisition company, což je velmi specifický typ společnosti již obchodované na burze, která má jeden jediný cíl - najít vhodnou malou firmu (zpravidla startup), který ještě sám o sobě na vstup na burzu nemá, ale který by mohl provést s touto SPAC společností fúzi a tím se elegantní oklikou de facto na burzu dostat bez nutnosti plnohodnotného IPO.

V loňském roce se z tohoto trendu stal v rámci tržní horečky prakticky nový mainstream. Virgin Galactic ($SPCE), Nikola Motors ($NKLA), DraftKings ($DKNG), QuantumScape ($QS) nebo Fisker ($FSR). To všechno jsou společnosti, které na burzu pronikly právě skrz SPAC a až na Nikolu si zároveň nevedou vůbec špatně. 

Vzhledem k tomu, jak lukrativním byznysem dnes vstup nových ambiciózních (a ideálně disruptivních) společností na burzu je, není divu, že celá řada majetných byznysmenů a investorů má zájem vlastnit dnes své vlastní SPAC společnosti, skrz které mohou na burzu dostávat další společnosti.

Jedním z nejznámějších je Chamath Palihapitiya, jež v letech 2007-2011 pracoval jako manažer ve Facebooku. Jeho jmění je odhadováno na jednu miliardu dolarů a skrz své SPAC firmy již na burzu dostal zmíněný $SPCE, Opendoor Technologies ($OPEN) či Clover Health Investments ($CLOV). Další jeho SPAC Social Capital Hedosophia Holdings V ($IPOE) již souhlasil s tím, že na burzu dostane fintechový startup SoFi. V kapse má však ještě další dvě SPAC firmy, jež prozatím svůj akviziční cíl hledají. CEO společnosti The Social Capital však dle SEC nehodlá u sedmi firem skončit a zažádal si o vytvoření dalších sedmi (!) SPAC společností pod svou správou.

S žádostmi o vytvoření vlastní SPAC se však letos doslova roztrhl pytel a zájem o ně projevili například Richard Branson, Barry Sternlicht či nejbohatší Evropan Bernard Arnault.

Samotní kandidáti na vstupenku na burzu skrz SPAC samozřejmě neprotestují. Tyto společnosti totiž aktuálně na vlastní plnohodnotné IPO nemají, ale i tak se mohou dostat k veřejnému kapitálu. A vzhledem k tomu, kolik příběhů úspěšných SPAC loňský rok přinesl, investoři tento typ IPO milují a berou jej mnohdy jako příležitost, jak si budoucí velké hráče do portfolia pořídit mnohem dříve, než by to standardně bylo možné a "vlézt tak do zelí" private equity investorům.

Nicméně, stejně jako u všeho ostatního ze světa investování, ani SPAC nejsou jen růžové, zalité sluncem a vždy ziskové. Za nadšenými investicemi do těchto společností leží skryté riziko, o němž pravděpodobně naprostá většina investorů vůbec nepřemýšlí. A co je hlavní - čím budou SPAC populárnější a vyhledávanější, tím dražší se tato past pro nepozorné investory může stát.

Životní cyklus SPAC společnosti

Každá SPAC by měla v ideálním případě projít celkem čtyřmi fázemi:

1) SPAC oznamuje své vlastní IPO s cílem získat kapitál od investorů. U většiny těchto firem investoři platí 10 $ za podílovou jednotku, kterou tvoří dvě věci: jedna akcie společnosti a také část warrantu opravňující je ke koupi další akcie, často za cenu 11,50 $ za akcii. Později jsou tyto jednotky rozděleny na samostatné části a investoři mohou obchodovat zvlášť s akciemi a warranty.

2) SPAC s dostatkem kapitálu začne pátrat po vhodné společnosti, s kterou by se spojila. Některé společnosti tohoto typu vyhledávají specifické kandidáty, jiné mohou být otevřeny relativně širokému spektru zájemců.

3) Pokud SPAC nadějnou společnost v soukromých rukou najde a uzavře s ní dohodu o fúzi, začíná fáze číslo tři. V té ještě akcie původní SPAC společnosti technicky vzato ještě nereprezentují akcie oné privátní společnosti, nicméně investoři zpravidla začnou hromadně skupovat akcie daného SPAC ve víře, že fúze dostane od akcionářů zelenou a skutečně proběhne.

4) Čtvrtá a poslední fáze zahrnuje období po uzavření spojení obou firem. V té chvíli začnou akcie původního SPAC reprezentovat vlastnictví nově získané společnosti, která se tak z privátních rukou rázem dostává na dosah veřejného kapitálu. SPAC se také zpravidla vzdá svého jména i burzovního tickeru ve prospěch privátní společnosti, která si začne v případě úspěchu užívat toku peněz od investorské veřejnosti.

Nejhorší možný scénář?

Kandidáti na fúzi se SPAC společnostmi dnes dostávají v médiích mnoho prostoru, takže již ve chvíli, kdy se v hledáčku některé SPAC nějaká vhodná akvizice objeví a novináři se pustí do práce, začnou investoři nakupovat její akcie v domnění, že z nich brzy budou akcie malého nadějného startupu s velkými plány. Tento scénář ale není garantován a zdaleka ne každá SPAC projde všemi výše zmíněnými fázemi.

Tyto společnosti totiž nemají na nalezení vhodného kandidáta věčnost, nýbrž většinou jen 24 měsíců. SPAC případně může investory požádat o prodloužení této doby, ale ti podobné žádosti nikdy neschvalují.

Každá SPAC má jasně dané předpisy, jež stanovují, co se stane, pokud čas vyprší, aniž by našla vhodnou společnost pro fúzi. Tradičním scénářem je, že peníze, které společnost v 1. fázi získala od investorů a dosud držela pro případnou akvizici, jsou po odečtení případných nákladů rozděleny zpět mezi investory. 

Pokud tedy běžná SPAC uskutečnila své IPO na ceně 10 $, pro investory i její selhání znamená, že po započítání úroků získaných za zmíněné dva roky a odečtení provozních nákladů dostanou zpět zhruba svých 10 $.

Jak se drobná ztráta může změnit ve velkou

Takový scénář je samozřejmě zklamáním, ale rozhodně pro váš obchodní účet nebude devastující. Pokud se vám podařilo nakoupit akcie některé SPAC za 10 $ a posléze jste dostali přibližně 10 $ zpět, vše, o co jste přišli, je šance vložit tento kapitál jinam, kde by dokázal být produktivnější + pár procent z hodnoty kapitálu kvůli inflaci. Zkrátka nic hrozného.

Problémem však je, že většina investorů do SPAC nevstupuje během jejich IPO již v 1. fázi. Místo toho se do hromadných nákupů pouštějí až později, kdy už společnost funguje na otevřeném trhu a nákupy přirozeně zvedají cenu jejich akcií. V poslední době proto není ničím neobvyklým, že hodnota akcií SPAC vzroste o 50 až 75 % nad IPO cenu ještě před tím, než tyto společnosti vůbec oznámí jméno možného kandidáta na fúzi.

Jenže pokud zaplatíte 15 $ za akcii SPAC společnosti, která nakonec žádnou dohodu nepodepíše, nedostanete při její likvidace zpět svých 15 $. Dostanete oněch 10 $ a inkasujete tak ztrátu ve výši 33 %.

Hezkým příkladem je SPAC společnost Churchill Capital IV ($CCIV), jejíž cena vystoupala po spekulacích o spojení s Lucid Motors až nad 50 $ za akcii. Investoři neměli problém zaplatit tyhle peníze i bez podepsané dohody, jež by stanovila, jak celá fúze bude vypadat a jakou roli v ní Churchill Capital sehraje. Fúze je stále očekávána - pokud by ale náhodou neproběhla a tahle SPAC skončila fiaskem, riskují investoři, kteří akcie koupili za 50 $, celkem 40 $ ze své investice, neboli jim hrozí ztráta 80 % vloženého kapitálu!

Zajímavá příležitost, s kterou se ale nevyplatí hazardovat

SPAC společnosti jsou velmi zajímavé a lukrativní investiční tituly. Jde o unikátní způsob, jak se i obyčejný retailový investor může dostat k aktivům, která jsou jinak zcela mimo jeho dosah a rozdělují si je mezi sebou jen velké private equity fondy atp.

Chcete-li však do těchto firem investovat, je potřeba chápat, jaká rizika jsou s nimi spojená. A zejména kolik reálně riskujete, když si akcie SPAC kupujete až po IPO za více než 10 $ za kus. Bez započítání tohoto rizika a jeho porovnání s reálným potenciálním ziskem nemají SPAC ve vašem portfoliu co dělat.

#investovani #ipo #spac #burza #fuze #akvizice #startupy #privateequity #prilezitost #chamathpalihapitiya #virgingalactic #opendoortechnologies #cloverhealth #sofi #nikola #draftkings #quantumscape