16.11.2021 6 minut čtení

5 chytrých finančních návyků "superspořičů", kterými dokáží akcelerovat své spoření na důchod

Tu a tam mě vážně baví podívat se - třeba jen ze zajímavosti - na to, jakým způsobem s penězi nakládají "superspořiči" neboli lidé, kteří ještě nejsou tak úplně v hnutí FIRE, ale přesto dokáží uspořit třeba 50 % svých příjmů.

První zajímavou obsahovou skupinou jsou osobní příběhy konkrétních lidí, kterým se něco takového daří a píší texty nebo točí videa o svých konkrétních zkušenostech. Neméně zajímavé jsou ale sociologické průzkumy, které vezmou dohromady větší skupinu takto fungujících lidí a hledají společné aspekty, které tyto lidi spojují.

Jedna taková studie byla v roce 2019 provedena společností Principal Financial Group, která Američanům poskytuje jejich specifické penzijní spořící účty a plány známé jako 401(k). Ta díky svému zaměření nemusela pro zapálené "mašiny na spoření" chodit nikam daleko. Takzvané "superspořiče" si vychytala přímo ze své klientely, přičemž je definovala jako mileniály, členy Generace X nebo Generace Z, kterým se během roku 2018 podařilo naspořit více než 90 % z maximálního povoleného limitu 19 000 $, anebo odkládali na penzi minimálně 15 % svých příjmů.

Důležitou poznámkou je, že 48 % všech účastníků studie si v roce 2018 vydělalo méně než 100 000 $, neboli ušetřili pravděpodobně 20 a víc procent svého celkového příjmu.

Pro mě klíčovou součástí této studie však není počet těchto lidí a jejich finanční podmínky. Ty pocházejí z USA a byť si je s trochou snahy lze relativně dobře našroubovat i na podmínky Česka, není to vlastně důležité. Důležité je, že Principal následně všechny osoby klienty splňující výše popsané podmínky kontaktoval a zeptal se jich jednak, co je k takto výraznému spoření motivuje a také, jaké oběti dobrovolně přinášejí, aby si vyšší spoření na důchod mohli dovolit.

A tady přichází ta část, která mě zajímá. Protože když vedle sebe postavíte 100 spořivých boháčů, kteří takto dokázali zbohatnout z v dané zemi relativně normálního platu a polovina z nich vám řekne, že v rámci svých financí něco pravidelně dělá, je na místě minimálně se nad tímto návykem zamyslet. Tady je tedy 5 nejčastějších odpovědí na to, jak se "superspořiči" snaží spořit maximální možnou částku:

1. Jezdím ve starším automobilu (43 % dotázaných)

Donutit spořivého člověka, aby si koupil nový automobil, je téměř nemožné. Bude raději dále jezdit ve svém starším, ale plně funkčním voze. Není totiž žádná věda spočítat si, že vlastnit a udržovat automobil je poměrně finančně náročné a tyto náklady zákonitě stoupají s tím, jak roste pořizovací cena vašeho vozu.

Finanční experti proto často propagují nákup staršího, ojetého vozu. A faktem je, že pokud si vezmete libovolný nový vůz a pak se podíváte na to, za kolik se ten stejný model prodává, pokud je 2-3 roky starý, jde většinou o desítky procent rozdílu

Na druhou stranu bych zvlášť v dnešní době plné nekvalitních automobilů apeloval na to zjistit si (každý model už má dneska minimálně FB stránku plnou dlouholetých majitelů), jestli vám na autě právě po třech letech nezačne odcházet nějaká drahá sranda, což je zároveň důvod, proč se tato auta s takovým stářím prodávají tak levně. V některých případech tak dnes může být nejvýhodnější variantou i operační leasing (zvlášť máte-li možnost neplatit DPH).

2. Stačí mi "skromný" domov (41 % dotázaných)

Nepředstavoval bych si žádný slum, ale faktem je, že za bydlení měsíc co měsíc budete odkládat největší část svých příjmů. V mezích nějakých racionálních mantinelů tak zároveň jde o položku, na které lze teoreticky nejvíc ušetřit. Bohužel, těch největších úspor na bydlení můžete zpravidla dosáhnout už při jeho výběru, kdy se spokojíte s menším bytem za menší nájem, nebo zvolíte nižší hypotéku s nižšími splátkami.

Ceny nemovitostí a pronájmů se mohou zásadně lišit podle toho, kde zrovna žijete, avšak prakticky všude platí, že v posledních letech jejich cena citelně vzrostla. Všude je však zároveň možné na bydlení ušetřit, pokud jste ochotni se uskromnit, případně si na zajímavou nabídku počkat déle.

3. Cestuji méně a pokud možno frugálně (41 % dotázaných)

Možná se budete divit, ale spořiví lidé rozhodně nesedí celé roky doma a nepočítají své ušetřené peníze. Když už ale cestují, rozhodně během dovolených na peníze nezapomínají. Proto častěji volí kratší či levnější dovolené.

Dále si mnohdy volí takové načasování, aby do vybrané destinace dorazili mimo sezónu, anebo si vše rezervují s velkým předstihem a využívají tak výhodnějších cen. Platí tady to samé jako u bydlení - pokud jste spořiví a nemáte problém dát si tu práci, můžete při cestování oproti tradičním "dovolenkářům" šetřit tisíce nebo i desetitisíce korun.

4. Neštítím se manuální práce (40 % dotázaných)

Další obvyklou vlastností spořivých lidí je to, že se nebojí vyhrnout si rukávy a udělat si své řemeslné a údržbové práce v rámci bydlení sami. Nikdo jim neuklízí, nikdo jim nevrtá poličky, nemaluje ani nic doma nemontuje. Hodnota manuální zručnosti dnes rok od roku roste a umět si základní manuální úkoly udělat sám místo nutnosti najmout si na ně někoho druhého vám může potenciálně ušetřit obrovské sumy peněz (zvlášť hovoříme-li ne o bytu, ale o rodinném domu). Do této kategorie v podstatě spadá i vaření místo objednávání jídla.

5. Se spořením jsem začal do 30 let (71 % dotázaných)

Vůbec nejčastější věcí, kterou měli všichni dotázaní společnou, však nebyl žádný konkrétní tip na šetření, ale skutečnost, že 71 % z nich se spořením začalo mezi 20. a 29. rokem svého života (nejvíc - 13 % z nich - ve 22 letech). Jinými slovy s tím, aby se spoření stalo přirozenou součástí jejich finančního života, nijak dlouho neotáleli a 4 % dotázaných s odkládáním peněz začalo již ve 20 letech.

Na závěr mě také pobavilo (a potěšilo), že 76 % všech, kteří v této studii definici "superspořiče" splňovali, se tak po dotázání vlastně vůbec necítilo. Myslím si totiž, že jedním ze základních předpokladů pro dlouhodobé úspěšné spoření je nedělat z toho vědu, ale přijmout určitý spořivější způsob života za zcela normální a samozřejmý.

Hodnocení: +50
Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.
  • Většina myšlenek je zajímavých a určitě funkčních. Jedna z nich mi však nesedí. A to, že si uklízí sami, montují poličky sami, malují sami apod. Toto zejména u podnikatelů dle mého nedává smysl a naopak by tyto věci pro ně měl dělat někdo jiný, aby oni se mohli věnovat činnosti, kterou sami dobře umí a díky tomu vydělat víc peněz, než stojí práce daného člověka. Manuální práce je určitě dobrá a je i fajn si lecos udělat sám, ale mělo by to mít rozumnou hranici, aby to pak neznamenalo menší výdělek v podnikání. Dle mého by každý měl dělat to, v čem je dobrý a na to ostatní si lépe sjednat profesionála.

    +2
  • Bod 4 je za mě velice ale velice individuální. Náklady obětované příležitosti je zde oč tu běží. Pro zaměstnance to asi bude platit ale každého kdo je osvč či jinak podniká spíš ne.

    0