Pátek: Odbouchávám snad tisící email a balím. Odpíchávám si. Loučím se poloautomaticky s nočním hlídačem. Mám za sebou další dvanáctku. Alespoň je večer v kanclu klid a nikdo mě furt neotravuje a neleze za mnou s naprosto dementníma dotazama s předem jasnou odpovědí i řešením. Podle čeho proboha ta naše personalistka tyhle experty jen vybírala?!!
Na parkovišti na mě čeká můj nablejskanej Pašík. Aspoň na někoho je spoleh. Puštěné rádio, které vnímám sotva na půl ucha, najednou upoutalo mou pozornost. Zbystřil jsem. Je pátek. A do Prčic. To znamená, že mě zase čeká náročný víkend s rodinnými aktivitami a povinnou návštěvou u mé milované tchýně. Sakra, sakra, sakra. Ještě bych dneska potřeboval makat, ale musím se trochu pověnovat ženě a vyslechnout si úžasný historky z té jejich slepičárny. Ještě, že jí stačí, že tu a tam přikývnu. Tak to bych si zatím mohl v hlavě projít přípravu na meetingy na příští týden. Ať neztrácím čas.
Ani nevím, jak jsem zaparkoval. Sotva otevřu dveře baráku a skrze zaťaté zuby procedím pozdrav, už to vypukne. Monika s Petrem se zase do krve hádaj, a žena na mne ihned začíná vybalovat, co vše důležitého se jí dneska stalo. Nemůžou bejt všichni aspoň chvíli zticha a dát mi pokoj? Copak nevidí, kolik toho v práci mám navaleno? Vždyť takhle makám pro ně...
V příběhu manažera Pepy se možná také najdete. Ukázka z mého připravovaného
E - booku na téma Syndrom vyhoření! Další ochutnávka bude následovat!