5 minut čtení

Portfolio defenzivního investora podle učitele Buffetta

Tento článek prochází hlavní myšlenky čtvrté kapitoly knihy Inteligentní investor, která je o obecném přístupu defenzivního investora k portfoliu. Máme příležitost aplikovat věčné investiční principy v současném kontextu.

 

Defenzivního investora jsme zmínili v prvním videu této série: je to ten investor, který chce bezpečí a zároveň se nechce příliš zaobírat přemýšlením nad investicemi. Graham dodává, že takový investor poté musí počítat se skromnou návratností.

Podle Grahama lze dosahovat vyšší návratnosti než trh: ten, kdo je pozorný a kdo uplatňuje inteligenci a schopnost,i si zadělává na významně vyšší návratnost, tak jako se snažím se svými portfolii na Portále rozumného investora: díky detailnímu výzkumu podniků a nákupu v pravý čas se snažím využít těch příležitostí, které mi trh tu a tam nabízí.

Vybrat si cestu defenzivního investora nemusí být nutně špatně, protože neexistuje jediná nejlepší cesta, jak investovat či spořit pro každého. Graham píše, že charakteristika vhodného portfolia musí vyhovovat pozici a charakteru jeho vlastníka. Tedy, není to tak, že každý by se měl stát aktivním investorem - někomu totiž může lépe sedět pasivní investování. Jde tedy o to vybrat si přístup, který nám sedí.

Kombinace znalostí a psychologie

Graham v této kapitole dochází k závěru, že defenzivní investor by měl držet portfolio kvalitních akcií a dluhopisů v poměru 50 na 50. Sice nejprve píše o tom, že alokace akcie-dluhopisy by se měla pohybovat mezi 25 a 75 % podle aktuální očekávané návratnosti. Pokud jsou výnosnější dluhopisy, jak to bylo na konci 60. let, tak až 75 % portfolia v kvalitních (high-grade) dluhopisech a 25 % portfolia v akciích. A pokud to bude např. jako v roce 2009, tak přesunout většinu portfolia do akcií. To je podle Grahama optimální strategie, nicméně zároveň přiznává, že běžný investor podléhá trendům a emocím: má tendenci dělat přesně opak toho, co by měl dělat: když jdou akcie nahoru, tak nakupuje a když klesají, tak prodává. 

To je naše psychologie, kdy si nechceme nechat ujet vlak, což pramení z naší závisti, a také nesnášíme pohled na ztrátu, tedy máme tendenci prodávat při poklesech cen. Proto Graham přichází s jednoduchým stabilním pravidlem 50 na 50. Takto defenzivní investor eliminuje ze hry své přemýšlení - jednoduše, automaticky a bezmyšlenkovitě následuje svou strategii. Slovo bezmyšlenkovitě je zde použito v pozitivním nádechu, protože nezkušený a netrénovaný investor má tendenci udělat tu špatnou věc ve špatnou chvíli, tak jako např. někteří přestali investovat do svých podílových fondů či ETF, když se ceny na trhu v březnu a v dubnu propadly, někteří dokonce prodávali. 

Přitom jsou to právě nákupy za nižší ceny, které zásadně zvyšují naši dlouhodobou návratnost. Tedy strategie defenzivního investora by měla být nastavena tak, aby se takový investor vzdal přemýšlení, v jeho podání spekulování. Nutno ke Grahamově výkladu dodat, že v té době nejkvalitnější dluhopisy nabízely reálný výnos 3-4 % ročně. Dnes podle mě investovat do dlouhodobých dluhopisů s 1% úrokovou mírou, nebo ještě nižší, a dlouhodobě je držet, je velmi riskantní, z důvodu rizika inflace. Dnešní prostředí je podle mě celkem náročné pro běžného investora, který pokud chce být úspěšný, musí se naučit nepronásledovat vyšší úroky či dividendy, protože ty jsou obvykle spojené s neúměrně velkým rizikem.

Preferenční akcie

V kapitole jsou také zmíněny preferenční akcie, zakončeme tedy tuto kapitolu zmínkou o nich. Preferenční akcie mají nárok na dividendu pokaždé, když jsou dividendy vypláceny kmenovým akciím. Podle Grahama lze najít opravdu dobré preferenční akcie, přestože tato investiční forma je podle něj ve své podstatě špatná. Zmiňuje konkrétně preferenční akcie, které nejsou konvertibilní na kmenové akcie a které pokud vyplácí dividendy, tak tyto dividendy jsou fixní. Podle něj si preferenční akcie půjčuje to horší z obou světů: majitel preferenční akcie má nárok na vypořádání až po majiteli dluhopisu (tedy je horší než dluhopis), a zároveň preferenční akcie mají limitovaný zisk kvůli limitované dividendě (tedy jsou horší než kmenové akcie). Také pokud podnik přestane platit dividendy na kmenových akcií, může utnout dividendy u těch preferenčních. Čas výhodně koupit preferenční akcie může existovat, a je to tehdy, když je cena akcie neoprávněně nízká, ale to je spíše rada pro aktivního investora, a ne pasivního.

Z pohledu USA mohou mít preferenční akcie smysl, protože mohou podléhat v některých případech nižším úrovním zdanění, zejména pro korporace. Obecně bychom si měli pohlídat, o jaký typ preferenční akcie se jedná, existují totiž různé druhy: kumulativní (tedy pokud nedostaneme předem stanovenou dividendu, vzniká nám pohledávka tuto dividendu získat později), konvertibilní (kdy po určitém čase můžeme převést tento papír na kmenovou akcií), callable (tedy podnik je od nás může bez našeho svolení po určitém datu odkoupit) atd. Vždy bychom si tedy měli pohlídat, co kupujeme.

#investovani #inteligentniinvestor #buffett #mentor #kniha #benjamingraham #akcie #preferencniakcie #defenzivniinvestovani #portfolio

Hodnocení: +15
Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.