Jedna věc je říct, že se všichni pletou a vše bude jinak. A druhá podpořit tento názor desítkami či stovkami milionů dolarů. Hádat se o tom, kam trhy zamíří, zvládne drtivá většina traderů. Ale jakmile zazní "put your money where your mouth is," většina nakonec raději půjde s proudem, protože konvenční investiční dogma považují za bezpečnější strategii, která umí rovněž přinést profit.
Velké obchody jsou však zcela jiné. Točí se o nich filmy, píší se o nich knihy a lidé o nich mnohdy i řadu let po jejich uskutečnění neustále hovoří, neboť nabízejí širokou paletu cenných lekcí. Když studujete konkrétní známé obchody slavných investorů, zjistíte, že Wall Street není jenom obyčejná tiskárna na peníze pro kravaťáky. Je to výjimečný učitel a finanční univerzita, jejíž skutečný potenciál většina obchodníků nikdy plně nedocení.
Historie obchodování s akciemi nabízí hned několik působivých obchodů, kterým nejde nezatleskat. Pojďme si projít ty nejzajímavější:
1) 1929: Jesse Livermore a jeho odhad burzovního krachu
Mezi nejúžasnější obchody, jaké kdy jednotlivec na Wall Street provedl, se rozhodně musí řadit divoká spekulace, kterou před téměř 100 lety provedl finanční génius Jesse Livermore. Jeho specializací bylo vyhledávání tučných shortů, což poprvé prokázal, když v roce 1906 vehementně prodával akcie Union Pacific krátce před zemětřesením, jež zpustošilo Kalifornii.
Jeho další velký short přišel v roce 1929, když si uvědomil, že z akcií se stala čistokrevná přefouklá spekulace, která nemá šanci vydržet příliš dlouho stabilní. Byť ho kolegové přemlouvali, aby to nedělal, zahájil Livermore robustní shortování prakticky celého trhu.
Co následovalo, dnes známe jako "Krach na newyorské burze" nebo také "Černý pátek". Kolaps trhů Livermorovi vydělal na tu dobu astronomických 100 milionů dolarů, což je po započtení inflace dnešních více než 1,5 miliardy dolarů. Jeho short pozice byla posléze ze strany veřejnosti považována za jednoho z iniciátorů tržního kolapsu, za což musel následně čelit mnoha výhružkám smrtí a najmout si ochranku.
2) 1987: Paul Tudor Jones a jeho výprodej před Černým pondělím
Na Jesseho Livermore si možná o téměř 60 let později vzpomněl Paul Jones, jehož rozhodnutí k masivnímu shortu vyvolalo v roce 1987 kolaps burzovních trhů. Stejně jako jeho předchůdce začal při analyzování trhů Jones v roce 1987 stále častěji narážet na akcie, které byly obrovsky nadhodnocené. To znamenalo, že korekce musí dříve či později přijít.
Jones měl obavy, zda před Wall Street nestojí další krach podobný tomu z roku 1929. Začal proto se svými spolupracovníky porovnávat historická data a hledat podobnosti. Vyhlídky nebyly valné. Nakonec dospěl k přesvědčení, že hluboká korekce celého trhu je neodvratná a rozhodl se v jednom z nejlepších výběrů zisků v historii prodat veškeré své akcie prakticky na úplném tržním vrcholu.
Trh krátce poté během známého "Černého pondělí" za jediný den zkolaboval o bezprecedentních 22 %. Index Dow Jones toho dne ztratil rekordních 500 bodů a nejblíže se tomuto jednodennímu kolapsu přiblížil až letos na jaře. Jones z této tržní krize odešel se ziskem 100 milionů dolarů (cca 230 milionů dnešních dolarů).
3) 2001: Jim Chanos a jeho odhalení shnilého jádra Enronu
Jim Chanos proslul jako vždy pesimistický spekulant. Jeden z jeho nejslavnějších citátů ostatně hlásá: "Za svou kariéru jsem viděl mnohem víc akcií skončit na nule než v nekonečnu."
Jeho tendencí a největším talentem tak bylo vyhledávání společnosti, kterým hrozil spíš kolaps než rekordně velký úspěch. Není proto divu, že to byl zrovna Chanos, kterému se podařil jeden z historicky nejpůsobivějších prodejů v historii obchodování s akciemi. Dodnes je díky němu znám jako "ten chlápek, který prodával Enron".
Byl totiž jedním z hrstky investorů, kteří se rozhodli obejít působivou PR oponu tohoto energetického giganta a opravdu detailně si posvítit na jeho finance, jež skýtaly celou řadu červených vlajek. Když dal Chanos závěry své analýzy dohromady, došlo mu, že akcie Enronu byly trestuhodně předražené a pro zbytek trhu zcela nečekaně, prodal všechny své akcie ve chvíli, kdy byla společnost stále na výši a považována za jednoho z tržních vítězů.
Nedlouho poté se však na titulcích novin objevily informace o rozsáhlém korupčním skandálu uvnitř společnosti, po němž akcie Enronu zažily volný pád. V řádu měsíců se společnost nacházela na poklaji krachu. Chanos, jež je dodnes považován za jednoho z iniciátorů pádu celé firmy, mezitím počítal svůj zisk z prodeje, který mu vynesl 500 milionů dolarů. Jo a mimochodem, Chanos loni vydělal 100 milionů na kolapsu Wirecard, jehož prohnilé účetnictví mu rovněž přišlo velmi podezřelé.
4) 2008: John Paulson a bublina hypotéčního trhu
Po značnou část své obchodní kariéry nebyl John Paulson považován za nijak významného hráče v džungli Wall Street. To se však mělo rychle změnit ve chvíli, kdy si všiml potenciální masivní krize, jež se vznášela nad americkým hypotéčním trhem, kterou celý trh zcela přehlížel. Paulson se však rozhodl konat a nakonec provedl další z nejpůsobivějších obchodů, jaký kdy akciové trhy viděly.
Podobně jako Kyle Bass či Michael Burry i John Paulson si své podezření ověřil důkladnou analýzou. Ta potvrdila, že trh s rizikovými hypotékami je posetý astronomickými dluhy, které pravděpodobně jejich majitelé nebudou schopni splatit. Banky však tyto dluhy dál vesele nakupovaly a čile s nimi obchodovaly. Jakmile Paulson zpozoroval, že hypotéční trh začíná vykazovat první slabiny, začal ve velkém nakupovat kreditní deriváty zajišťující proti riziku úvěrového selhání (CDS).
Podobně jako ostatním výše jmenovaným, se mu tato spekulace masivním způsobem vyplatila. Jakmile se veřejnost dozvěděla, že zisky bank nejsou takové, jaké byly předpokládány, začal Paulsonův zisk růst exponenciálně. Během jediného dne v roce 2007 dokázal jeho fond vydělat 1,25 miliardy dolarů. A za celý tento rok dokázalo jeho portfolio vykázat zisk neuvěřitelných 15 miliard dolarů, z čehož si sám Paulson domů odnesl 4 miliardy.
5) 2009: David Tepper a jeho pochopení robustnosti bankovního sektoru
V roce 2009 dosáhla bankovní krize v USA panických hodnot. Některé z nejdéle fungujících bank na světě jako Bear Stearns či Lehman Brothers kompletně zavíraly krám a opouštěli je deprimovaní bankéři s krabicemi osobních věcí. Index Dow Jones měl za sebou katastrofální propad ceny a hovořit o nějaké nákupní spekulaci v bankovním sektoru znělo v mainstreamu tak trochu jako kacířství.
Všichni byli kolabováním bankovních společností tak šokováni a vystrašeni, že očekávali každým dnem bankrot dalšího velkého brandu. Vlastně ne tak úplně všichni. David Tepper v té době řešil přesně opačnou věc. Důsledně prohledával deprimovaný bankovní segment a hledal zdravě vypadající společnosti, které vypadaly, že krizi v klidu ustojí a následně se začnou zotavovat.
Nakonec na bankovní sektor vsadil víc než kdokoliv jiný, což byl v roce 2009 zatraceně odvážný krok. Většina jeho kolegů totiž neustále mluvila o tom, že do konce roku nepochybně padnou další velké banky.
Jenže zbytek největších bank již dokázal hypotéční pohromu ustát a posléze se postupně začít zotavovat. Když se na toto zotavení zpětně podíváte, dojde vám, ž Tepperova sázka na to, že robustní bankovní systém i takový zásah v pohodě ustojí, byla jedním z nejlepších přečtení akciového trhu všech dob. Co se v té době zdálo jako investiční sebevražda, se posléze ukázalo jako geniální spekulace, jež Tepperovi vynesla zisk v hodnotě 7 miliard dolarů!