31.10.2021 9 minut čtení

7 finančních lekcí, díky kterým dokázal Andrew Carnegie položit základy první miliardové společnosti světa

Americký průmyslník skotského původu Andrew Carnegie patří k nejbohatším lidem, jací kdy v historii kráčeli po světě. Jeho urputnost, ambicióznost a pracovitost vedly až k tomu, že se z 13letého pracovníka mlýnu na bavlnu stal průmyslový magnát.

Životopis Adrewa Carnerieho je fascinující a poučné čtení o tom, jak se z malého hocha, který již ve 13 po přestěhování do USA nastoupil do mlýnu na bavlnu, stal poslíček telegrafní společnosti, železniční úředník a nakonec průmyslový podnikatel a jeden z nejbohatších mužů Spojených států.

Byť se na první pohled může zdát, že Carnegie byl ve skutečnosti velmi slušný a přívětivý člověk, během let, kdy své průmyslové impérium usilovně budoval, se rozhodně neštítil toho si na nepříjemnosti najímat lidi či naplno využívat svých cenných kontaktů na vysokých místech.

Ale co si budeme, žádný z nejbohatších lidí na světě není a ani nemůže být světec - takoví lidé nemají ani zdaleka takový zápal, náturu a žaludek, aby vrchol byznysového Olympu ustáli. Avšak stejně jako v případě ostatních vele-bohatých byznysmenů, i od Carnegieho a jeho příběhu o budování úspěšné průmyslové společnosti Carnegie Steel si lze vzít hned několik byznysových lekcí, které fungují dodnes - zvlášť pokud ve svém odvětví pomýšlíte na ty nejvyšší mety.

1. Bohatí přátelé či známí se rozhodně hodí

Život Carnegieho je rozhodně příběh o tom, jak se z chudoby (ve své první práci dostával 1.20 dolaru týdně za 12 hodin práce 6 dní v týdnu, neboli 35 dolarů po započítání inflace z roku 2019) vypracovat k nesmírnému bohatství.

Jeho otec rozhodně nebyl žádný přehnaně snaživý kariérista, a tak musela rodinu finančně zajišťovat i jeho matka (v dnešní době nic neobvyklého, ale v poměrech 19. století šlo o něco téměř pohoršujícího).

Carnegie odstartoval svou cestu na vrchol tím, že se mu podařilo zaujmout lidi, kteří byli vskutku bohatí. Klíčovou osobností, kterou Carnegie zaujal, byl zejména člen managementu společnosti Pennsylvania Railroad Tom Scott.

Když Scott Carnegiemu nabídl příležitost investovat poprvé do některých společností (Adams Express), pomohl mu zároveň skrz půjčku s výhodným a férovým úrokem získat na první investice kapitál. Nebýt Scotta a jeho obliby pro mladého ctižádostivého podřízeného Carnegieho, Andrew by neměl šanci se k podobným lukrativním příležitostem vůbec dostat.

A právě zisky z těchto prvních investic (jež byly často opředeny Scottovým inside tradingem či korupcí) společně se slušným platem od Pannsylvaia Railroad (jako vrchní dozorce Carnegie vydělával 1500 dolarů ročně, neboli 43 000 dolarů po započtení inflace z roku 2019) se staly základem pro budování kapitálu, s nímž se posléze vrhnul do průmyslového byznysu.

Ve chvíli, kdy Carnegie začal projevovat zájem o železo (jež se později změnilo na ocel a nakonec až na společnost Carnegie Steel), byl již finančně zcela nezávislý a poměrně majetný.

2. Ani v krizi za žádnou cenu nesnižujte produktivitu svého byznysu

Přebírat lekce z průmyslové výroby do jiných odvětví, kde například žádná výroba ani neprobíhá, může na první pohled vypadat poměrně komplikovaně, ne-li nemožně.

Jedno základní pravidlo, kterého se Carnegie napříč celou svou průmyslovou kariérou držel, je však použitelná kdekoliv: Bez ohledu na okolnosti vždy plně využívejte svou možnou kapacitu a ignorujte při tom klidně i velikost své marže.

Ať už zrovna jeho průmyslová branže zažívala dobré, či zlé časy, Carnegie vždy trval na tom, aby jeho ocelárny zůstávaly otevřené a jely na plné obrátky - i když to znamenalo vzdát se dočasně největších marží z jeho produktů.

I za cenu dočasně nižších zisků nicméně šlo o chytré rozhodnutí, a to hned z několika důvodů: 

a) Jednak se ani v době ekonomického poklesu nestalo, že by Carnegie přišel o svůj podíl na trhu. Právě naopak - zatímco jeho konkurence velikost své produkce snižovala, jeho podíl rostl. 

b) Jakmile se trh otočil a začal opět růst, Carnegieho koncerny byly větší než před tím a plně připraveny začít získávat ještě větší zakázky. A netřeba dodávat, že spolu s nimi začaly na objemu opět získávat i marže.

3. Ohledně svých financí vždy držte jazyk za zuby

Společnost Carnegie Steel byla řízena jako společný podnik několika byznysových partnerů. Sám Carnegie si vždy uchovával více než 50% podíl, aby měl za všech okolností poslední slovo u kormidla. Standardním pravidlem rovněž bylo, že žádný z partnerů včetně Carnegieho nikdy nikde veřejně neřekl ani slovo o skutečné ziskovosti společnosti.

Toto pravidla jako první porušil až Henry Frick (jeden z těch lidí, které si Carnegie najal na "špinavou práci"), jež o účetnictví společnosti začal nahlas mluvit na veřejnosti. Frick totiž Carnegie Steel rovnou zažaloval a u soudu tvrdil, že hodnota jeho akcií - které byl následně donucen prodat zpět společnosti, když dostal po svém veřejném extempore padáka - byla ve skutečnosti mnohem vyšší, než jakou udávalo účetnictví společnosti. Aby soud mohl stanovit tržní hodnotu Carnegie Steel, Frick "vykecal" informace o extrémní ziskovosti společnosti, která všechny přítomné šokovala.

Pokud veřejně nevytrubujete citlivé informace o své ziskovosti, nemůže je každý na oplátku použít při vyjednávání o cenách. Dokud se Carnegie Steel dařilo reálnou ziskovost svého byznysu tajit, mohla společnost tuto skutečnost využívat k tomu, aby své tučné sazby nijak neměnila, což je druhý zásadní benefit této lekce.

4. Mějte kontakty na nejvyšších místech

Andrew Carnegie moc dobře věděl, že byť byl byznys s železem a ocelí v jeho době zatraceně lukrativní, ty největší zakázky zpravidla nezadávaly soukromé společnosti, ale stát, který potřeboval budovat železnice, mosty, nakupovat vybavení pro armádu a tak dále.

I proto si vždy dával záležet na tom, aby osobně znal, nebo byl minimálně vlivným poradcem pro téměř každého amerického prezidenta, který po dobu jeho vlastnictví Carnegie Steel vládl. To mu dávalo zcela unikátní a zásadní výhodu nejen při získávání zakázek, ale i při vyjednávání o jejich podmínkách.

5. Neusnout na vavřínech? Reinvestujte do technologií jako diví

Jedním z významných důvodů, proč dokázala být společnost Carnegie Steel ve své době tak neuvěřitelné profitabilní, byly technologie. Carnegie vždy dbal na to, aby jeho závody za všech okolností disponovaly těmi nejmodernějšími technologiemi v oboru.

Podobně jako John D. Rockefeller, i Andrew Carnegie byl doslova posedlý veškerými detaily, jež mohly o další kousek snížit výrobní náklady jeho závodů. A právě neustálé investování do technologií následně mu umožňovalo neustále navyšovat své marže a být tak ve svém byznyse finančně svobodnější a svobodnější.

6. A minimálně stejně intenzivně investujte i do sebe

Pokud si přečtete něco o tom, jak Carnegie po odchodu do podnikatelské penze nakládal ze svým jměním v rámci filantropie (velmi inspirativní, doporučuji), možná byste do něj neřekli, že jakožto byznysmen byl silný odpůrce vyplácení dividend. Zatímco na stará kolena peníze více než rád rozdával, jakožto aktivní podnikatel se snažil uchovat ve své společnosti každý dolar, který mohl.

Často proto docházelo ke konfliktům mezi ním a dalšími partnery Carnegie Steel ohledně toho, jak velkou částku společnost bude vyplácet investorům na dividendách. Carnegie byl totiž vždy fanda toho, aby co největší část zisků zůstala "pod střechou" a firma je raději investovala do nových technologií, závodů a navýšení své integrace v rámci segmentu.

7. Cash is king?

I když ve svých pracovních začátcích Carnegie žádnou závratnou hotovostí rozhodně neoplýval, už od mládí tvrdě pracoval na tom, aby pro něj jeho kapitál vždy pracoval. Bylo to rizikové, ale vyplatilo se.

A toto finanční chování z mladých let si uchovával po celý svůj pracovní život a vždy dbal na to, aby měl po ruce dostatek volného kapitálu. Již v prvních letech rozjezdu svého průmyslového byznysu, jež se později přetavil na Carnegie Steel, byl Andrew Carnegie známý jako váš muž, pokud jste pro svůj zajímavý projekt hledali investora.

Pravidelně za nim chodili nejen přátelé, ale například i společnosti, s nimiž v rámci průmyslu nějak spolupracoval, a nabízeli mu své investiční návrhy. Když nabídka vypadala zajímavě, byl vždy připraven ji využít a měl v trezoru pro tyto účely připraveno dostatek hotovosti. Pokud byste se ho tedy zeptali na názor na rčení "Cash is king!", pravděpodobně by odpověděl zdviženým palcem.

Jak už jsem zmínil, Carnegio životopis nepřestává být fascinující ani poté, co svou společnost Carnegie Steel v roce 1901 prodal za více než 303 milionů dolarů J. P. Morganovi, který ji následně spojil s několika dalšími průmyslovými výrobci a vytvořil kolos zvaný United States Steel Corporation (U.S. Steel). První společnost na světě, jež svou valuací překonala jednu miliardu dolarů, když už při svém vzniku disponovala valuací 1,4 miliardy dolarů - neboli 4 % tehdejšího celkového HDP Spojených států. Do své smrti totiž Carnegie téměř 90 % svého jmění rozdal na projekty, které mu přišly smysluplné a pro posun civilizace kupředu důležité.

Hodnocení: +53
Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.
Doporučené příspěvky
Doporučené příspěvky