Jestli jste ji četli, možná se vám vybaví jedna z nejzábavnějších anekdot ze světa financí. V roce 1720 se na vrcholu právě probíhající investiční mánie nazvané South Sea Bubble objevovaly nové akciové společnosti jako houby po dešti a tehdejšími IPO si chodily pro peníze mezi veřejnost. Asi nejabsurdnější z nich, která krásně ukazovala na poblázněnost tehdejších spekulantů, vznikla v hlavě neznámého podnikavce. Oznámil, že hodlá provést IPO společnosti, kterou popsal následovně: „A company for carrying out an undertaking of great advantage, but nobody to know what it is". Rozložil si svůj stánek v centru spekulací na Cornhillu, během dne prodal všechny akcie, sbalil peníze a už ho nikdo nikdy neviděl.
Jak mu vůbec na základě takového „IPO prospektu“ mohl někdo dát peníze? Lidé museli být tenkrát hloupí, řekneme si dnes. To by se dnes už nemohlo stát. Nemohlo? Neřekl bych. Myslím si, že to nesouvisí ani tak s hloupostí. Konec konců i Isaac Newton přišel díky svým spekulacím během South Sea Bubble o veškerý majetek a určitě bychom neřekli, že to byl hlupák. Spíše to souvisí s psychologií člověka a ta se v čase moc nemění.
Stačí se podívat na současné dění okolo tak zvaných SPAC. SPAC je zkratka pro Special Purpose Acquisition Company. Jsou to prázdné schránky, společnosti upisující kapitál prostřednictvím IPO s cílem časem provést později nějakou akvizici. Někdy se SPAC říká „blank check company“. V zásadě tedy znovu „A company for carrying out an undertaking of great advantage, but nobody to know what it is". A lidé se do nich jen hrnou. Letos získaly SPAC už kolem 60 miliard dolarů, což je pětkrát více než loni a pravděpodobně více než za celou historii před rokem 2020.
Peníze do nich plynou jak od retailových, tak od institucionálních investorů. Retailoví investoři si mohou dělat, co chtějí. Jsou odpovědni jen sami sobě. Docela mě ale překvapuje, jak se do SPAC hrnou institucionální investoři. Mají své fiduciary duties vůči lidem, kteří jim svěřili své peníze, a není mi jasné, jak dokážou ospravedlnit to, že vypisují bianco šek pro „A company for carrying out an undertaking of great advantage, but nobody to know what it is". (toho popisu se nemůžu nabažit. ?)
Známá Grahamova definice investice zní takto: „Investiční operace je taková operace, která po důkladné analýze slibuje bezpečné zachování jistiny a odpovídající výnos. Operace, které nesplňují tyto požadavky, jsou spekulacemi.“
Protože není možné analyzovat investici, kterou neznáme, SPAC jsou už z definice čistá spekulace. Proti spekulacím nic nemám. Nejsou ani zakázané, ani nemorální. Jen by mě zajímalo, zda si koneční majitelé peněz, které plynou do SPAC, uvědomují, co se s nimi děje. Investujte opatrně!