Nunchi: Málo známé korejské umění "čtení mysli", jež slouží i k výchově chytrých a úspěšných dětí

Nunchi (vyslovováno "nun-čí") lze doslova přeložit jako "změřit pohledem".

Stručně řečeno jde o umění vycítit, co druzí lidé cítí a co si myslí - a následně na toto zjištění adekvátně reagovat. Významným odlišením je však skutečnost, že když lidé ovládající nunchi přelétnou pohledem po místnosti, snaží se vycítit všeobecnou náladu celého kolektivu, nikoliv jeho individuálních členů.

Kromě důrazu na kolektivno před individuálnem je klíčovou ingrediencí rychlost. Lidé, že mají "rychlé" nunchi neustále upravují svůj dojem na základě jakéhokoliv nového slova, gesta nebo výrazu tváře, takže jsou neustále přítomní a plně vědomí.

V Jižní Koreji je nunchi považováno za "superschopnost". Někteří Korejci jdou až tak daleko, že tvrdí, že vám umožňuje číst mysl druhých, byť reálně na této technice není nic nadpřirozeného. Špičkově nacvičené a rychlé nunchi může v praxi sloužit třeba k tomu, abyste si pro život nebo byznys vybrali toho správného partnera, dokázali v práci předvést výjimečný výkon, nebo aby vás ochránilo před těmi, kteří by měli zájem vám nějak uškodit. Jde rovněž o účinný lék proti sociální úzkosti.

Z tohoto úvodního popisu si možná říkáte, že je to vlastně taková empatie. Dalo by se to tak říct, ale zaměnit nunchi s empatií není přesné. Přílišná empatie je totiž destabilizující. Technika nunchi staví vždy na první místo tiché pozorování a umožňuje vám zachovat si chladnou hlavu, zatímco svůj protějšek stále posloucháte.

Abyste dokázali ovládnout umění nunchi, potřebujete k tomu pouze svoje oči a uši. A pak to nejtěžší: klidnou a tichou mysl.

"Proč nemáš žádné nunchi?!"

V tradičních korejských pořekadlech pro děti je nunchi taková klasika, jež se velmi podobná našemu rodičovskému napomínání ve smyslu "než přejdeš silnici, rozhlédni se na obě sestry" nebo "nemlať svou sestru."

Rodiče začínají s výukou nunchi u dětí již od tří let. Tato tradice následuje jiné moudré korejské pořekadlo, jež praví: "Návyk získaný ve třech letech vydrží až do osmdesátky."

Proto věta "proč nemáš žádné nunchi?!" patří k poměrně typickým rodičovským výtkám směrem k jejich ratolestem.

Pojďme si to ukázat na příkladu, jež bude dobře pochopitelný i pro naši západní kulturu, která má přece jen jiné kořeny a zejména v posledních dekádách pracuje s důležitostí vztahu já vs ostatní trochu jinak.

Představme si, že korejské dítě nedopatřením rozzlobí rodiče svého kamaráda, načež se doma svým rodičům snaží celou situaci obhájit slovy: "Nechtěl jsem paní XYZ rozzlobit!". Korejští rodiče na takovouto obhajobu zareagují slovy: "Skutečnost, že jsi někomu ublížil nechtěně, to nedělá lepším. Ve skutečnosti to ještě zhoršuje."

Tady si asi s Korejci v kritice dětí na první dobrou tak úplně neporozumíme. Není přece lepší, aby vaše dítě bylo na druhé zlé nechtěně, než zcela chtěně a vědomě?

Na celou věc se však dá pohlédnout i jinak: Děti, které chtějí být zlé, minimálně vědí, čeho se svým chováním snaží dosáhnout, ať už jde o to vyrovnat účty se sourozencem, nebo vytočit rodiče.

Naproti tomu dítě, které si není vědomo následků svého konání či vyjadřování na druhé, je dítě bez nunchi. A bez ohledu na to, jak hodné či sladké takové dítě je, do budoucna to pro něj v korejské společnosti neznamená nijak perspektivní vyhlídky - pokud z něj někdo tuto nevědomost nedokáže dostat.

Rodičovská výchova dle principů nunchi

Korejská mentalita stavějící vždy "my" před "já" začíná již u úplného základu nunchi, jež je malým dětem vštěpován: "Vše se netočí jenom okolo tebe."

Pojďme si opět ukázat názorný příklad. Matka se synem čekají ve frontě v bufetu na jídlo a už to nějakou dobu trvá, což samozřejmě netrpělivého klučinu po chvíli přestane bavit, a tak začne fňukat, že má hlad a že už tam jsou příliš dlouho. Korejská matka jej však nikdy nezačne utěšovat. Místo toho mu řekne: "Podívej se na všechny okolo, kteří taky stojí ve frontě stejně jako ty. Myslíš si, že jsi v této frontě jediným, kdo má hlad?"

Tento styl rodičovství má za cíl dítě naučit, že celý svět se opravdu netočí okolo něj a že mu nikdo v životě nebude vše dávat na stříbrném podnose.

Další příklad z praxe: Některé korejské školy nezaměstnávají žádné uklízečky. Od studentů se totiž očekává, že se budou postupně v uklízení školních prostor od vytírání po vynášení odpadků či dokonce i uklízení koupelen střídat. Žáci jsou rozděleni do skupinek a jednotlivé úkony mezi nimi spravedlivě rotují.

Trénování a výuka nunchi však jde ještě dál. V některých školách mají žáci během výuky zakázáno ptát se na otázky. Učitele jim navíc schválně poskytují jenom kusé informace o všem od toho, kdy a kde se uskuteční zkoušky až po doporučení, které učebnice by si měli obstarat. Luštění těchto "záhad" pomocí nunchi je standardní součástí korejského vzdělání.

Studenti by si díky tomu měli postupem času uvědomit jedno z klíčových pravidel celého tohoto umění: 

Pokud je člověk schopen trpělivě sledovat a naslouchat, pak se často stane to, že jeho otázky - co má dělat, jak se má chovat, jak by měl reagovat - jsou ve skutečnosti zodpovězeny i bez toho, aniž by musel říct jediné slovo.

Nunchi není o tom, zda je člověk od přírody chytrý, privilegovaný nebo zda má hromadu peněz. Ne každý se s ním narodí, ale Jihokorejci věří tomu, že každý jej může pochopit a může se s ním naučit pracovat. Rychlé a spolehlivé nunchi považují za vrcholný cíl svého vzdělávání, který jim v důsledku umožní najít v životě štěstí a úspěch. Proto jde odjakživa o nepostradatelnou součást výchovy tamních dětí.

#osobnirozvoj #nunchi #ctenimysli #pocity #myslenky #korea #kultura #deti #vychova #empatie #vzdelani