Snažit se o nějaké smysluplné nastavení strategie osobních financí pro budoucnost a penzi před 30. rokem života může být z mnoha důvodů komplikované. Řada lidí má minimální příjem, neboť ještě studují, další teprve sbírají praxi, jiní střídají práci za prací a teprve hledají tu správnou kariérní cestu, jež by je naplňovala...
Po třicítce ale nastává ideální doba sednout si a začít nad penězi a nakládáním s nimi přemýšlet zodpovědněji a v dlouhodobějším horizontu. Jakmile na dortu sfouknete 30 svíček, bylo by dobré začít se vyhýbat těmto nešvarům spojeným s osobními financemi:
1. Žádné dlouhodobé finanční plány
Pokud stále žádné větší finanční cíle nemáte, jsou třicáté narozeniny ideální chvíli, kdy si začít vytvářet nejen dlouhodobé, ale i konkrétní krátkodobé finanční cíle.
Řada mladých lidí na penzi nejenže nemyslí, ale přímo odmítá myslet. Je to něco tam někde v dálce, co se "prostě nějak zvládne" a tak dále. Opak je ale pravdou a až vám bude 60, budete si říkat, že i po třicítce bylo pozdě a možná jste o své finanční situaci v penzi měli začít přemýšlet ještě dřív.
Existuje několik způsobů, jak se do tohoto plánování pustit. Můžete se rozhodnout, že chcete mít na důchod naspořenou konkrétní částku. Anebo si můžete začít bokem spořit peníze, které jednou využijete i na důchod, ale do té doby budou sloužit i jako "nouzový fond" pro případ, že vám život nadělí nečekané výdaje. I něco jako koupě domu/bytu je de facto myšlení na zadní kolečka a to, abyste na staré roky měli kde bez obav složit hlavu.
Pokud si žádné finanční cíle nenastavíte, je vysoce pravděpodobné, že toho dříve či později budete litovat. Poskytnou vám totiž jasný směr i harmonogram, díky kterým následně můžete dosáhnout významných finančních milníků, jako je finanční nezávislost, vlastní dům, schopnost postarat se o potomky nebo založení vlastního byznysu.
Vaše krátkodobé cíle by se měly týkat následujících 12 měsíců a nejvýše 5 let. Dlouhodobé cíle by pak měly mířit na 10, 15 a více let dopředu. Není rovněž vhodné stanovovat si příliš všeobecné cíle jako "Chci si jednou postavit dům" nebo "Chtěl bych jednou mít dost peněz na odchod do penze". Pokud nebudete specifičtí (čím víc, tím lépe), těžko budete schopni začít vstříc těmto cílům konat. Takže raději:
"Chci takový a makový dům, chci ho v téhle lokalitě, takhle velký, s takovou zahradou, můj odhad je, že i s pozemkem vyjde na XY Kč, což znamená, že potřebuji začít takhle spořit a takhle velkou část naspořených financí investovat ideálně s takovým ročním výnosem."
Takto nějak může vypadat rozdíl mezi někým, kdo chce dům a vždy bude jen chtít dům, a někým, kdo má slušnou šanci, že si jednoho dne ten dům opravdu postaví. Takže tyhle klíčové finanční cíle neflákejte, jde ostatně o váš vlastní život.
2. Žádné spoření na penzi
V případě spoření a investování velmi často můžete slyšet finanční experty, jak hořekují nad tím, že lidé na spoření na penzi často v mládí úplně kašlou a myslet na zadní kolečka se rozhodnou až příliš pozdě, kdy už se jim nějaká vyšší suma střádá jen horko těžko.
Češi dle loňského průzkumu NN Penzijní společnosti v průměru odhadují, že do důchodu půjdou v 65 letech a myslí si, že se dožijí více než 80 let. Očekávají tedy, že v penzi stráví aspoň 15 let a odhadují, že na tuto dobu by potřebovali mít našetřeno necelých 1,6 milionu korun.
Pokud se do prvního menšího spoření pustíte již po třicítce, máte velkou šanci během následujících více než třiceti let plně využít moc složeného úročení, kde se i malá investovaná částka díky dostatečně dlouhé době může změnit ve velkou sumu peněz.
Díky složenému úročení, jež vám de facto poskytuje zhodnocení z vašeho zhodnocení, tak původní vložená částka může růst exponenciálně a nikoliv jen zas a znovu o dané procento za danou dobu.
Pamatujte, že i v případě spoření a investování je čas komoditou, kterou už si nikdy nebudete moci koupit zpátky.
3. Žádný přehled o výdajích a finančních tocích
Do 30 let byste měli být schopni vyvinout si návyky, díky kterým dokážete mít vždy přehled o tom, kam vaše pravidelné měsíční příjmy plynou a jak je s nimi do poslední koruny nakládáno.
Bezduché každodenní utrácení - byť malé sumy - se postupně nasčítá a v důsledku může být z pohledu 5 nebo 10 let největším sabotérem vaší snahy vybudovat si slušné osobní bohatství. Úplným a zcela logickým základem pro zvyšování osobního jmění by mělo být utrácet méně, než kolik vyděláte. Následně už je to pak jen o tom, o kolik méně jste schopni utrácet.
Zatnutí přílišných výdajů začíná - stejně jako v případě byznysu - u cash flow. Pokud netušíte, jak se to děje, že na konci každého měsíce před výplatou nemáte z posledních příjmů již skoro nic, je načase začít monitorovat vaše měsíční finanční návyky.
A to ideálně tak, že každou útratu, kterou provedete během 30denního období, si jednoduše zaznamenáte včetně konkrétní částky, jež na ni padla. Za měsíc zpětně budete schopni vidět, kolik za co běžně utrácíte a kde jich největší množství mizí v černé díře, byť by možná s trochou snahy nemuselo.
Jedním z nejtěžších úkolů v rámci osobních financí je pak najít rovnováhu mezi komfortním životním stylem, který vás v žádné esenciální oblasti neomezuje, ale zároveň vám umožňuje konzistentně šetřit a spořit. A jediným způsobem, jak toho dosáhnout, je plně pochopit, jakým způsobem (a v jakém množství) peníze do vašeho života připlouvají a jakým způsobem (a v jakém množství) z něj následně odplouvají.
Po třicítce může ve vašem životě nastat ještě jeden důležitý kariérní moment, na nějž je dobré být z pohledu osobních financí a výdajů připraven. Je dost dobře možné, že jste již dříve našli tu svou kariérní cestu a nyní po třicítce, když už se jí pár let intenzivně věnujete, s sebou přinese povýšení nebo třeba úspěšně prodaný byznys a tím pádem náhlý nárůst příjmů.
Ten by nikdy neměl znamenat, že automaticky navýšíte své pravidelné výdaje, protože "si to už můžete dovolit" nebo protože "kamarádi taky takhle žijí". Pozor na tuto mentalitu. Proto je od samého začátku, kdy se rozhodnete začít ke svým financem chovat zodpovědně, klíčové najít onu zmíněnou rovnováhu. Jakmile jste schopni žít komfortně za konkrétní částku peněz, neměl by pro vás být problém žit stejně komfortně za stejné peníze, i když se vaše příjmy třeba zdvojnásobí.
Dvojnásobné příjmy nesmí znamenat zdvojnásobení životních nákladů. Pokud tomuto pokušení odoláte, můžete svůj plán spoření a rozmnožování peněz pro budoucnost posunout na úplně jinou úroveň - a třeba jít do důchodu mnohem dříve než v 65 letech.
#osobnifinance #financnigramotnost #moneymanagement #sporeni #penze #duchod #investovani #slozeneuroceni #prijmy #vydaje #cashflow #financnicile
Skvělý článek. Děti by ho měly číst už na základce, aby do toho buď vpluly dřív, nebo aby si na to během dospívání nastavily myšlení. Většině z nás (čtenářů Warengo) asi už přijdou jako naprosto základní rady, ale je nesmírně důležité je připomínat. Díky!
Díky Davide, divil byste se, kolik lidí o tomhle nemá ani ponětí. Plus to může sloužit jako něco, co se těmto lidem dá i nasdílet.
Hezky clanek. Myslim si, ze je zaklad mit stanovene v zivote cile, mit plan, jak jich dosahnou a obecne myslet na budoucnost. Vse ostatni se uz pak prizpusobi tomu cili a jeho dosazeni. Kdo zadny cil nema/nebo ma nekonkretni cile, ten proste nema motivaci a duvod setrit a investovat.
?
Jsem rád, že se můžu po přečtení pochválit. :) a souhlasím s ostatními, že toto by mělo být opakováno a hlavně nalíváno do mladší generace, která by to měla mít jako mantru.
Absolutní souhlas, ono to ve své podstatě není žádná raketová věda, ale když k tomu člověk nemá šanci ani přičichnout, může se z něj snadno stát zombie marketingu a všudypřítomných reklam, takže kudy chodí, tudy platí, aniž by nad tím nějak přemýšlel.
Naprosto s Vámi souhlasím- rozhodně by tyto myšlenky měly dostat už děti na ZŠ, kdy se dostanou k prvním “korunkám” od rodičů. Dnes už jim budu závidět, že jsem se o takovéto informace nezajímal třeba v mých “dvacítkách”.
Super jednoduché shrnutí ??