Původně mi kroky Vlády České republiky s uvolňováním a znovu zaváděním jednotlivých opatření přišly vtipné, poté smutné, a nakonec jsem v nich měl takový zmatek, že jsem je raději přestal sledovat. Kromě zmatení české veřejnosti však má nekompetence českých vládních představitelů mnohem závažnější důsledky. Ale pěkně popořadě…
Na přelomu letošního a loňského roku se začal šířit v Číně podivný #virus, který nás však příliš nevzrušoval, až do doby, než si ten zlotřilec v březnu dovolil objevit na Apeninském poloostrově. Nechci Itálii nijak hájit, ale bohužel to „schytala“ jako první a kdyby se ohnisko tohoto onemocnění objevilo v rámci Evropy kdekoliv jinde, průběh rozšiřování by pravděpodobně nevypadal jinak, to už je dnes téměř jisté.
Milý náš pan premiér si ale příliš servítků nebral a neváhal se do italských preventivních postupů tvrdě obouvat. V době, kdy přibývalo v Italii přibližně 500 nových případů denně, osočil Italskou vládu z těžkého podcenění situace, neboť se v té době objevily v Česku první případy, ve všech pádech skloňovaného onemocnění. No dnes, poté co s onemocněním „bojujeme“ už více než půl roku, v naších zemi, kde žije 6x méně obyvatel než v Itálii, diagnostikujeme 1 164 nových případů nákazy. Cítím tady lehké podcenění situace, anebo to je snad jinak?
Nezapomínejme na podzimní Senátní a krajské volby
Osobně si myslím, že za současným vývojem situace stojí, ani ne tak podcenění, ale možná hůře, zájmy vládních stran, které jsou ochotné zaplatit za úspěch (omlouvám se za ten výraz) v podřadných volbách do Senátu a krajských zastupitelstev zdravím nás občanů. Vládní strana (asi tušíme, která strana ovládá českou politickou scénu) ze strachu z jakýchkoliv nepopulárních rozhodnutí, opitá dočasným jarním úspěchem, neohroženě rozvolnila většinu restriktivních opatření a zdráhala se je opět zavést, ať se situace vyvíjela jakkoliv.
Dnes v rámci své propagandy přemýšlí, že se budou rozesílat respirátory důchodcům poštou, namísto toho, aby se dodávky rozvezly do jednotlivých obcí odkud budou decentralizovaně rozdistribuovány (proč asi, že?) a „odborníci“ ve vládě se chystají řešit těžce podceněnou situaci na jednotlivých hygienických pracovištích projektem sebetrasování. Už vidím, jak všichni pozitivně testovaní na covid-19 sami sednou k počítači a vyplní formulář s kontakty na osoby, které potkali…
Premiér mezitím stále dává Českou republiku jiným zemím za příklad, jak skvěle zvládáme boj s pandemií. No nevím, co je na tom pravdy, ale podle oficiálních čísel, která jsou k dohledání na stránkách worldometers.info se opravdu dereme do špičky. Dle počtu denních případů pomalu klepeme na dveře první desítce nejvíce zasažených zemí…
Otázkou je, co bude teď. Začneme plakat nad rozlitým mlékem? Opět začínáme šachovat s pravidly nošení roušek, jen jestli už není trochu pozdě. Dle slov někdejšího šéfa ministerské odborné skupiny pro řízené rozvolňování opatření a epidemiologa Rastislava Maďara, jsou roušky pouze preventivním opatřením a nemají vycházet ze semaforu, naopak se využívat k tomu, aby nedošlo na semaforu ke zhoršení. Sám Maďar doporučoval zavedení nošení roušek ve větší míře už v půlce srpna, ale to by se pravděpodobně lidem příliš nelíbilo, takže nepochodil. Není divu, že tento odborník raději na ministerstvu na vlastní žádost skončil.
Současná situace navíc bude podle Maďara nadále eskalovat: „Virová nálož a frekvence komunitního přenosu v populaci jsou mnohem větší, než se mělo začátkem školního roku dopustit, a to nás ta nejhorší sezona respiračních nákaz stále jen čeká. Zatím se plně neprojevil ani samotný efekt školní docházky.“
Při ohledu na epidemiologickou křivku, jejíž směrnice se začíná nápadně podobat té ze začátku března, to nebude žádné překvapení. Ostatně, Rastislav Maďar není se svými obavami z řad odborníků osamocen, podobný názor formuloval téměř před týdnem v rozhovoru pro Reflex i evoluční biolog Jaroslav Flégr. Je tak pravděpodobně jenom otázkou času, kdy nás začnou jednotlivé země izolovat, jako jedno z největších současných ohnisek nákazy. Ostatně některé západní evropské země již s omezeními začaly. (viz Belgie, Německo)
Co přijde nyní?
Těžko říct, kam budou směřovat další kroky našich vládních představitelů. Křišťálovou kouli nemám. Budou muset ovšem přijít další „nepopulární“ opatření, jako omezení shromažďování a těžko říct, kde je další prostor pro restrikce, ekonomický lock-down nás doufám nečeká. Premiérem už bylo mimo jiné i deklarováno, že žádná ekonomická opatření nepřijdou, ale u nás člověk nikdy neví…
Jako uklidňující zaklínadlo se často používá nízké zadlužení Česka, máme tedy oproti dalším zemím jistou finanční rezervu, kterou by bylo možné v případě nutnosti využít k nastartování ekonomiky. Je to ale u nás možné? Je Vláda České republiky schopna peníze neprojíst, ale proinvestovat? Pokud jsou politici neschopní, tak může i relativně nízké zadlužení země vůči HDP během pár let krize prudce narůst, níže uvedený příklad Španělska budiž varováním. A současná nezodpovědná sociální politika mě rozhodně neuklidňuje.
Každopádně Andrej Babiš se nechal v průběhu dubna slyšet, že jako premiér nese plnou politickou odpovědnost za úspěch vládních opatření v boji s koronavirem. Tak třeba přinese podzimní fiasko přeci jenom něco pozitivního. ? Nevím ovšem, jak náročné je nalézt vlastní páteř…
#koronavirus #ekonomika #covid19 #vladniopatreni #volby #hdp #statnidluh