Sen o promořování se začíná plnit

„Tak se nám nakazila naše milá hlavní hygienička, paní Mǔllerová,“, přihlnul si dobrý veterán Švejk ze svého litrového kafáče. “To bude pěkné pozdvižení ve vládě. Vona prej – psaly vo tom Babišovy čubičky – byla s panem Duškem a ještě s někým na pracovní snídani a vyprávěli novinářům vo tej novej verzi e-roušky. Jó, to někoho přijde draho ta pracovní snídaně Ušijou mi pěkně prosím eště pět roušek do foroty, tohle potrvá tak do Velikonoc.“

„Ježíšmarjá, pane Švejku, až do Velikonoc? Letos jsem si nic neužíla, když bylo všecko zavřený, a už zas? - Já vám nějaký ušiju, třeba se budou hodit i na ty pejsky, co s nima furt chodíte po celejch Vinohradech k těm cizincům...“

----

Spolu s návratem dětí a studentů do škol (skoro po půl roce) začíná být kolem Covidu zase živo. Až příliš. Ministr zdravotnictví mluví o zakrytí huby a nosu, kamkoli se hneme. Za dva dny – po zásahu premiéra – je všechno jinak a v obchodech a školách si tato otvory zakrývat nemusíme. V dalším týdnu je to zase jinak: vzrostl počet testovaných lidí, tím logicky stoupl počet nakažených a úřady a média se lekly. Nikdo už asi nemá sílu pátrat, kudy a odkud se to sem do ČR zase dostalo.

Mnozí lidé se za současné situace návratu roušek do obchodů a do škol nediví, jiní protestují s tím, že roušky šíření infekce zcela nezabrání – např. těžko ohlídáme sousty dětí, zda roušku snímají a nasazují epidemiologicky nezávadným způsobem, zda si je mění a jak zachází s použitou rouškou. Právě to byl důvod, proč ještě před týdnem nebylo nošení roušek ve školách shledáno nezbytným (a v konečném důsledku kvůli tomu „zmizel ze scény“ prof. Maďar. Mezitím se společnost promořuje, pražští hygienici nestíhají trasovat. Na ministerstvu zdravotnictví (jehož šéf se zatím nenakazil) prý vypukla preventivní čistka a 150 lidí muselo do karantény.

V současném (politicko-epidemiologickém) „boji o roušky“ se školy ukázaly jako klíčové. Stát se snaží je co nejdéle udržet v provozu, rodiče potřebují zaměstnat děti mim o domov. Studenti by raději zase byli doma nebo někde v klubu (kde je riziko mnohem větší než ve škole).

Ministr školství vyřešil zmatky kolem uzavírání škol „pokynem“ ministrovi zdravotnictví (t. č. v sebeizolaci), aby vydal nějakou směrnici platnou pro všechny hygienické stanice. Stalo se – překvapivě rychle (1). Krátká příručka je psána úřednickým ptydepe včetně neustálého opakování formulací. Její poselství je jasné: chce-li vedení školy zabránit karanténě, musí se při trasovacím rozhovoru duš(k)ovat, že všichni, kdo byli s nakaženou osobou v tzv- úzkém kontaktu po dobu delší než 15 minut, měli roušku. Ta se pokládá za „svatý grál“ bránící nutnosti karantény.

Takže čekám, že hodně ředitelů nařídí roušky na školních chodbách, záchodech a ve frontě na oběd hned, ne až od 14. září, jak bylo dnes nařízeno. A studenti možná budou v naději na zavření školy tvrdit, že dané osoby roušku neměly. A tento princip se pak může rozšířit do mnoha firem.

Jj, účel světí prostředky.

(1) www.pedagogicke.info/2020/09/metodicky-navod-pro-narizovani.html