Leonardo Da Vinci, Thomas Jefferson, Napoleon Bonaparte, Nikola Tesla či Albert Einstein, ti všichni a mnozí další si uvědomovali jedinečnou hodnotu svého pozemského života. Tito velikáni, díky kterým dnešní svět vypadá tak, jak ho známe, nechtěli promrhat třetinu svého života spánkem a tak se snažili přijít na nějaké tajemství, díky kterému by mohli své tvorbě a činnostem věnovat mnohem více času.
Aniž by ho nějak pojmenovali, toto tajemství všichni objevili. Díky tomu mohli pracovat i 22 hodin denně a měnit svět. Pokud máte stejné plány a nechcete prospat třetinu svého života, naučte se umění polyfázového spánku.
V posledních letech se velkým propagátorem polyfázového spánku v západním světě stal například Tim Ferris se svou knihou Čtyřhodinové tělo, kde tento americký spisovatel popisuje mnoho tipů a triků, jak zlepšit svůj život, včetně efektivního polyfázového spánku. Tento speciální program založený na krátkých zdřímnutích však znal svět už dávno předtím.
Pan Fuller a jeho Dymaxion
Jak už bylo zmíněno na začátku článku, mnoho historických velikánů se snažilo minimalizovat spánek tak, aby jim zbývalo co nejvíce času na to opravdu důležité. A nepochybně se to vyplatilo, vždyť kde by byl dnes svět bez Jeffersona, Tesly či Einsteina?
Opravdové pojmenování a odborné pojetí této problematiky však přišlo až v polovině dvacátých let. Zasloužil se o to geniální vynálezce, architekt a filozof Buckminster Fuller. Tento slavný američan je autorem mnoha patentů a k tvrdé pracovní morálce mu pomáhal právě polyfázový spánek, se kterým experimentoval v první polovině dvacátých let.
Ve své knize BuckyWorks se autor J. Baldwin zmiňuje o tom, že Buckminster praktikoval spánkový rozvrh zvaný Dymaxion, který spočívá v pravidelném půlhodinovém zdřímnutí každých šest hodin. Díky tomu spal Buckminster pouhé dvě hodiny denně a měl spoustu času na své projekty.
Baldwin se v knize zároveň zmiňuje o tom, že své okolí Buckminster udivoval například tím, že dokázal tvrdě usnout během pouhých 30 vteřin. Zároveň dodává, že Buckminster musel s polyfázovým spánkem přestat nejen kvůli svým obchodním partnerům, ale zejména kvůli své manželce, která si na tento jeho režim stěžovala. V roce 1943 Buckminster dokonce prohlašoval, že polyfázový spánek by mohl pomoci spojencům vyhrát válku.
Je monofázový spánek přirozený?
Mnoho zastánců polyfázového spánku namítá, že všeobecně rozšířený monofázový spánek, tedy ten, kdy člověk spí svých 6–8 hodin v kuse, je výdobytkem moderní doby a pro člověka vlastně nepřirozený.
Jako příklad slouží zvířata, která v drtivé většině praktikují právě polyfázový spánek, tedy že usínají několikrát v průběhu dne a nikdy nespí mnoho hodin v kuse jako člověk. A dokonce například taková žirafa spí podle všeho jen necelé dvě hodiny denně. Jak je tedy možné, že téměř tunové žirafě stačí k regeneraci dvě hodiny a „desetinový“ člověk potřebuje hodin osm?
Vše se prý změnilo s příchodem umělého osvětlení. Do té doby lidé praktikovali bifázový spánek, kdy usínali poměrně brzy, následně se na hodinu či dvě vzbudili a poté zase na pár hodin usnuli. Dnes se ještě v mnoha zemích praktikuje takzvaná siesta, tedy odpočinek či přímo zdřímnutí v odpolední době. To umožňuje lidem nabrat síly během dne a nespat tak dlouho v noci.
Důležitost REM
Ani dnes se vědci a lékaři neshodnou přesně na tom, jaká specifika by měl mít dokonalý spánek, který je maximálně efektivní a zároveň člověka udrží v nejlepší možné kondici. Analyzovat spánkový cyklus není jednoduché a i přes mnohé studie stále panují nejasnosti. To otevírá dveře právě takovým teoriím, jako je polyfázový spánek.
Na čem se odborníci shodnou, to je důležitost fáze REM (rapid eye movement), při které probíhají všechny důležité „opravy“ v těle a ukládání informací. Paradoxně právě v této fázi se mozek zdá být nejaktivnější, díky čemuž se nám také zdají sny. Každopádně dosažení spánku REM rozhoduje o tom, zda váš spánek bude kvalitní či nikoli.
Pro vás je však v tento moment důležité, že samotná REM fáze trvá u monofázového spánku cca dvě hodiny. Takže se dá velmi zjednodušeně říci, že šest hodin jste v posteli zbytečně a pouze ony dvě hodiny pro vás mají nějakou cenu.
Pokud tedy budete chtít spát méně a zároveň si udržet životní energii, musíte přijít na to, jak spát pouze v REM fázi a zbytku se doslova zbavit. V tu chvíli přichází na scénu polyfázový spánek se svými několika možnými formami.
Formy polyfázového spánku
Kromě tradičního monofázového a v latinské americe a středozemí oblíbeného bifázového spánku máme na výběr z několika forem spánku polyfázového. V tuto chvíli vstupuje na scénu vaše každodenní agenda, která bude určitý typ polyfázového spánku umožňovat.
Existuje
5 základních forem spánku:
Monofázový: 6–8 hodin spánku v kuse
Bifázový: 5–6 hodin spánku v noci, 20 minut zdřímnutí odpoledne
Everyman: 2–4 hodiny spánku v noci, 2–4 zdřímnutí přes den
Dymaxion: Zdřímnutí 30 minut každých 6 hodin
Uberman: Zdřímnutí 20 minut každé 4 hodiny
Jak můžete vidět na obrázku výše, každá forma spánku vyžaduje jinou časovou investici. Takový Buckminsterův Dymaxion sice v celkovém čase zabere pouhé dvě hodiny, ale zároveň je potřeba si poctivě každých šest hodin splnit povinnost zdřímnutí, což může být pro mnoho lidí problém.
Pokud například musíte být každý den v kanceláři v tradiční době od 9 do 5 a zároveň nepracujete pro Google, kde si člověk může zdřímnout, takový Dymaxion či Uberman pro vás bohužel nepřichází v úvahu. Řešením pak může být Everyman v některé ze svých podob, kde je podstatou delší spánek v noci a 2–4 zdřímnutí v průběhu dne. Pokud byste si tedy například zdřímnuli na půl hodiny ráno v 8h, potom znovu na půl hodiny navečer v 18h a spánek si nastavili od 23h do 3h, mohl by pro vás tento systém fungovat s celkovou časovou investicí ve výši pěti hodin.
Pokud jste naopak podnikatel na volné noze, který jen občas potřebuje dojet někam na schůzku, může pro vás být Dymaxion řešením, jelikož jednání si vložíte do šestihodinových volných bloků a máte jistotu, že i když se kdekoli zdržíte, stále dodržíte svůj režim. A pokud se vás žádné schůzky netýkají a pracujete nonstop z domova, neváhejte vyzkoušet režim Uberman.
Disciplína je základ
Stejně jako nic v byznysu, ani tento systém nebude fungovat bez tvrdé disciplíny. U klasického monofázového spánku je víceméně jedno, jak si svůj čas posunete, pokud se dostanete na svých 6–8 hodin spánku, v podstatě se nic nestane. Stejně tak u bifázového spánku se siestou nehrozí žádný kolaps, pokud své odpolední zdřímnutí o pár hodin posunete nebo dokonce mimořádně vynecháte.
U všech zbývajících druhů polyfázového spánku však platí, že pokud se nebudete striktně držet nastaveného režimu, dostanete to od svého těla náležitě vědět. Pokud například v režimu Uberman vynecháte jedno jediné dvacetiminutové zdřímnutí, můžete se dostat do energetické propasti, ze které se budete dostávat několik dní.
Zároveň je potřeba zmínit, a je to vcelku logické, že tělo si bude na nový režim nějaký čas zvykat. Počítejte tedy s tím, že v prvních několika týdnech se budete s velkou pravděpodobností cítit ještě o něco hůř, než obvykle. V tu chvíli je potřeba silná vůle a disciplína.
Až po dvou až čtyřech týdnech se mozek pomalu adaptuje na nový režim a zlepší svou schopnost přejít co nejrychleji do fáze REM, která je pro dokonalé odpočinutí tak důležitá. Podobně jako Buckminster Fuller, který dokázal tvrdě usnout během pouhých 30 vteřin, naučíte se i vy rychle uvolnit své tělo i mysl a nechat je přejít rovnou do REM fáze.
Začínáme
Ať se budete v prvních dnech cítit jakkoli, hlavně se nevzdávejte. Nejrozumnější je začít nejdříve pomalu například s bifázovým spánkem či nejlehčí verzí Everymana. Ano, sice ještě nebudete spát pouze dvě hodiny denně, ale pro vaše tělo to alespoň nebude takový šok a na nový režim si snadněji zvykne. Jakmile budete cítit, že vše funguje tak, jak má, můžete zkusit odvážnější verze Everymana s co nejkratším nočním spánkem. Tím se můžete poměrně snadno dostat do režimu, kdy budete spát 4 hodiny denně a přitom se stále cítit svěží a odpočatí.
Samotným vrcholem jsou verze Dymaxion a Uberman, to je doslova svatý grál efektivity. Ale pozor, zároveň se jedná o velmi nebezpečný nástroj, který může v nejhorším případě poškodit vaše zdraví. Určitě k těmto režimům nepřistupujte nepřipraveni! Nejdříve trénujte své tělo a mozek na lehčích verzích Everymana a až poté je možné začít experimentovat s Dymaxionem či Ubermanem. Zároveň si musíte být naprosto jisti, že dokážete tento režim pevně dodržet.
Nejlepší je přecházet na režim Dymaxion či Uberman pouze po kratší časové úseky, kdy například potřebujete dokončit nějaký důležitý projekt. V tu chvíli je ideální přepnout z režimu Everyman a třeba měsíc až dva jet v tomto „vyšším módu“. Po dokončení projektu můžete zase v klidu přejít do klidnějšího režimu. Například Buckminster Fuller dokázal v Dymaxion režimu fungovat několik let a dožil se požehnaného věku 88 let, přesto však doporučujeme v tomto směru opatrnost.
Sledujte signály vlastního těla, experimentujte a pokud vám bude připadat, že Dymaxion či Uberman zvládnete bez problému dlouhodobě, směle do toho!
