O důstojnosti s Richardem Bransonem

Moudrá slova zakladatele Virgin

Nejen v tomto magickém čase vánočním je důležité myslet kromě sebe také na druhé a na své okolí. Bohužel, doba je dnes natolik rychlá a materialisticky zaměřená, že ty nejdůležitější hodnoty člověku často ani nepřijdou na mysl. Pojďme tedy nejenom dnes myslet na to, co je v životě opravdu důležité, na opravdové lidské hodnoty...
Richard Branson
Richard Branson

Richard Branson je bez pochyby jedním z nejúspěšnějších a zároveň nejinspirativ­nějších podnikatelů moderní doby. Vlastictví společnosti Virgin mu dává možnost nejen žít svobodný život, ale zároveň přemýšlet komplexně nad problémy a budoucností lidstva. Naštěstí pro nás všechny se o své myšlenky neváhá podělit na svém blogu.

Dovolujeme si zde uvěřejnit text, který Branson vydal před pár dny a který je podle nás hodný zamyšlení. Nejen o Vánocích!

O důstojnosti

Před několika lety jsem na cestě do Austrálie navštívil Uniting Medically Supervised Injecting Centre in Sydney, což je pozoruhodné zařízení, které nabízí lidem možnost aplikovat si nitrožilně drogy za přítomnosti lékařů, kteří poskytují čisté jehly a mohou rychle reagovat v případě podezření na předávkování. Během své návštěvy jsem se setkal s jednou klientkou centra, jejíž slova se mě opravdu dotkla: „Mohli bychom být narkomani,“ řekla. „Ale my všichni máme možnost se vykoupit. Každý, kdo má puls, má možnost se vykoupit, potřebujeme jen šanci.“

Tak, jak jsem vnímal její slova, jsem si zároveň uvědomil, že tito lidé musí zažívat hluboký pocit bezcennosti a neúspěchu, což je výsledek odmítání a přehlížení, které musí po velkou část svého života snášet od většinové společnosti. Pravdou je, že lidé, kteří užívají drogy, nepotřebují vykoupení. Jejich největší potřebou je (znovu)potvrzení vlastní důstojnosti, ochranné vrstvy sebe sama, která je neodmyslitelnou a neodcizitelnou součástí každé lidské bytosti.

Pokusy o odstranění této vrstvy, popírající hodnotu jednotlivce, jsou často a zcela úmyslně prvními příznaky represe a násilí. Útoky na lidskou důstojnost jsou jak dehumanizující, tak i ponižující a historie je plná příkladů, které ukazují, jak se úmyslné demolování lidské důstojnosti stalo předchůdcem systematického a nevýslovného porušování lidských práv. Zrovna minulý týden laureáti Nobelovy ceny míru za rok 2018 Nadia Muradová a Dennis Mukwege upozornili svět na to, že se sexuální násilí stalo běžnou válečnou zbraní. A kde dochází k sexuálnímu násilí, důstojnost trpí úplným rozpadem.

Při pohledu zpátky, důsledky druhé světové války a hrůzy holocaustu přiměly poválečné vůdce po celém světě, aby zakotvili myšlenku důstojnosti v demokratickém řízení. Minulý týden si svět připomínal 70. výročí Všeobecné deklarace lidských práv. Její úvodní slova zní, že „vlastní důstojnost … všech členů lidské rodiny, je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě.“ Podobně německá ústava z roku 1949 prohlašuje v úvodním článku lidskou důstojnost za „nedotknutelnou“ – jednoznačné tvrzení, které se snaží chránit budoucí generace před pohromou války, útlaku a genocidy.

Lidská důstojnost musí být každodenně chráněna a současný vzestup populismu a nacionalismu po celém světě, často spojený s úpadkem právního státu, mi dělá velké obavy. Ať už je to krvavá válka proti drogám na Filipínách, oddělování migrujících rodin v USA nebo agrese vůči LGBT + populacím v afrických zemích, důstojnost čelí v dnešní době mnohým útokům.

Kodifikace lidské důstojnosti bezpochyby znamenala důležitý krok k většímu porozumění veřejnosti a k ​​pokroku v řadě souvisejících výzev, kterými jsem se sám dlouhá léta zabýval, od zrušení trestu smrti až po rozumnou reformu protidrogové politiky. A samozřejmě také téma uprchlictví.

Pojem důstojnosti je však mnohem více než jen kolektivní ochranou proti zlu. Důležité je, jak každý z nás respektuje a praktikuje důstojnost v každodenním životě. Jak píše Donna Hicksová, autorka „Leading with dignity“: „Každý chce, aby s ním bylo zacházeno tak, že na něm opravdu záleží.“ Nemohu než souhlasit.

A přes to, že to zní tak jasně, stále je to vzdáleno od každodenní reality, ať už v podnikání, ve vládě a ve veřejném sektoru, na našich školách a univerzitách. Součástí výzvy je i to, že příliš mnoho vůdců stále odolává posunům myšlení, které jsou potřebné k podpoře kultury důstojnosti v jejich organizacích, od zasedací místnosti až po továrnu a učebnu. Celoživotní učení, otevřenost vůči zranitelnosti a soucit, jsou vlastnosti, které jsou bohužel stále příliš často odmítány jako slabost.

Naději mi však dává nastupující generace vůdců, inspirovaných novou koncepcí spolupráce a inkluze. Tyto osobnosti vnímají ohromné přínosy, které může „kultura důstojnosti“ mít.

Snažit se z lidí dostat to nejlepší není žádnou radikální představou. Je to vedoucí princip, který můžeme násleodvat všichni – na našich pracovištích, v našich komunitách a v našich osobních vztazích. Důstojnost je základem mírového soužití a my bychom se všichni měli snažit ji respektovat a chránit.

Vstupte do světa Warengo, je to zdarma.
Kliknutím na Zaregistrovat se vyjadřujete souhlas s našimi podmínkami ochrany osobních údajů
Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.
Řadit podle: oblíbenosti nejnovější
  • Moc hezky napsané.

    2
  • Začal bych tím, že jako lidstvo změníme chování ke zvířatům. Na západě máme problém s velkochovy, v Asii a v Africe s lovem a pašováním v obřím měřítku. O důstojnosti života a jejich umírání se tam nedá mluvit ani náznakem. Chtít pak důstojnost pro LGBT, narkomany atp. je pro některý lidi pod jejich rozlišovací schopnosti, když denně vidí tolik zvrhlostí a naučili se být neteční.

    1
  • Skvělý text

    0
  • Svatá pravda!

    0
  • 👍

    0
Nejnovější články