Jak na diverzifikaci portfolia, aby dávala smysl? 1/2

Aneb proč je k ní Buffett skeptický a „inteligentní investor“ Graham na ní staví

Otázka diverzifikace investorského portfolia je složitým, přesto velmi živě diskutovaným tématem. Vyjadřují se k ní jak odborní analytici, tak drobní individuální investoři, přičemž shoda na její důležitosti či správném způsobu provedení neexistuje. Jak se v celé diskusi vyznat a upravit své portfolio odpoví tento článek. Celá věc nemusí totiž být tak záludná.
Jak rozložíte své portfolio?
Jak rozložíte své portfolio?

Jak co nejlépe rozdělit omezené prostředky ve svém portfoliu, abych pokud možno co nejvíce minimalizoval možný risk, ale zároveň vytvářel rozumné pozice a tvořil zisk? To je otázka, kterou si klade snad každý začínající investor a povětšinou z ní není příliš moudrý. Nebo tedy alespoň Ti, kteří to s investováním myslí opravdu vážně.

Pravdou totiž zůstává, že vymyslet vhodné rozložení je zvláště u menších investičních účtů opravdu oříšek a jste-li drobní začátečníci, dříve nebo později dojdete k závěru, že se budete muset spokojit pouze s velmi omezenou verzí jakékoli diverzifikační strategie, kterou si zvolíte.

Neschopnost uzpůsobit drobnější portfolio diverzifikačním zásadám vám však ve výsledku nemusí až tak vadit. Ne každý investor totiž tento přístup uznává a mezi jeho kritiky patří často i těžké váhy investičního světa. Jejich argumenty přitom vzhledem k úspěchům, jichž dosáhli, rozhodně nelze brát na lehkou váhu.

Přečtěte si také
Hlavně se nespálit! Jak si vybrat vhodného brokera v několika krocích – 1/2
Nepodceňte důležitost výběru brokera

Opatrný Graham, náš „inteligentní investor“

Pokud jste někdy četli rozhovor s Warrenem Buffettem, jistě jste v něm minimálně jednou narazili na jméno Benjamina Grahama. Právě tohoto muže totiž „Věštec z Omahy“ označuje za svého učitele a člověka, který nastavil jeho mysl na investiční úspěch. Pokročilejší studenti tématu pak již možná narazili na jeho mnohokrát do nebe vynášenou knihu Inteligentní investor, v níž rozebírá svůj pohled na vývoj trhů a na jeho základě skládá profil profitabilního investora.

Graham je znám především jako myšlenkový otec hodnotového investování (value investing), což je již poněkud složitější metoda vyhledávání a oceňování aktiv na základě fundamentální analýzy. Konkrétně tedy posuzování velikosti a hodnoty majetku firmy, jejíž akcie investor touží koupit, a následné stanovení vnitřní hodnoty akcie, jež se porovnává s aktuální tržní cenou.

V jeho přístupu však lze nalézt i mnoho zmínek právě o diverzifikaci portfolia, dalo by se dokonce říci, že právě diverzifikace prostředků mezi větší množství akciových titulů je jedním ze stěžejních bodů jeho přístupu.

Potopení velkých ryb

Náš „inteligentní investor“ byl ve svých úvahách totiž silně ovlivněn osobní zkušeností s tzv. černým pátkem a ohromným burzovním kolapsem z roku 1929. Ten přitom sledoval nejenom jako zapálený ekonomický akademik, ale především jako majitel investiční firmy Benjamin Graham Joint Account, a tudíž přímý účastník tržní mánie.

Během několika málo měsíců tak na vlastní oči viděl, jak se dosud zdánlivě neporazitelná a profitabilní portfolia mění v prach z důvodu špatného rozložení kapitálu. Pád jedné či dvou „velkých ryb“, vůči nimž byl burzián silně kapitálově exponovaný, tak stáhla celý jeho účet ke dnu a způsobila mu nemalé až existenční problémy. Grahamovi proto bylo záhy jasné, že má-li investor na trzích přežít i neočekávané propady, není možné vkládat všechna „zlatá vejce do jedné ošatky“ a riskovat tak jejich rozbití.

Dosažení adekvátní diverzifikace

Jak již bylo zmíněno, Graham se specializoval na akciové trhy, proto se jeho poznatky převtělily v doporučení rozkládat investiční kapitál do pokud možno většího vzorku akciových titulů z různých odvětví americké ekonomiky.

Těmto sektorům přitom investor nemusel úplně detailně rozumět, podstatné bylo nalézt dostatečné množství firem, které splňovaly kritérium nižší tržní ceny než reálné vnitřní hodnoty a mezi ně rozložit riziko. Pokud několik z nich zkrachovalo či přinejmenším šlo cenově ke dnu, investor měl stále v zásobě dostatek jiných společností, které mohly hodnotu jeho portfolia vytáhnout nad hladinu.

A jaké bylo jejich konkrétní množství? Sám hovořil o tzv. adekvátní diverzifikaci, která snižuje riziko, zároveň však nezpůsobuje přílišné vytížení investora a ten tak může poctivě sledovat všechny důležité výkazy. Konkrétní čísla tak sahala od deseti až do třiceti titulů.

Přečtěte si také
Geniálně jednoduchá investiční strategie Warrena Buffetta, inspirujete se?
Věštec z Omahy nevyužívá žádná kouzla

„Buffettova vzpoura“ aneb koncentrace kapitálu se vyplácí

K jedněm z nejhlasitějších kritiků Grahamova diverzifikačního přístupu patří trochu paradoxně právě jeho obdivovatel a žák, dnes jeden z nejbohatších mužů planety Warren Buffett. Ten se, jak sám mnohokrát přiznal, zpočátku své investiční kariéry Grahamovými závěry řídil. Časem je však shledal příliš omezujícími pro růst vlastního kapitálu. Původní širokou diverzifikaci se tak rozhodl nahradit uvědomělou koncentrací prostředků.

Detailní poznatky nic nenahradí

Buffett tvrdí, že hlavním problémem většiny investorů (ty začínající samozřejmě nevyjímaje) je naprosto nedostatečné pochopení charakteru vlastněných investičních instrumentů. Protože i on se zabývá výhradně obchodováním akcií, hovoří tedy o příliš nízké znalosti firem, k nimž se nakoupené akcie vztahují.

Investor tedy dle něj často nakupuje cenné papíry jenom na základě neúplných informací, domněnek, doporučení ostatních či zkrátka jenom proto, že je vidí růst. Tak často své prostředky „rozmetá“ do všech stran a ve výsledku získá nevybalancované portfolio plné pro něj neznámých akciových titulů.

A jak by to mělo být správně? Investor by měl nakupovat pouze akcie takových firem, s nimiž se detailně seznámil. To znamená, že pronikl do tajů jejich hospodaření a finančních výsledků za několik posledních let, poznal jejich produkty, pochopil obchodní strategii a v ideálním případě se seznámil i s managementem.

Na základě takovéhoto výzkumu pak může učinit kvalifikované rozhodnutí k nákupu, jenž navíc dle Buffetta skýtá jen velmi málo rizik. Pokud totiž burzián firmu opravdu dobře zná, dokáže si spočítat její současné postavení na trhu a pravděpodobnou budoucnost. Jen málo věcí jej pak může překvapit.

Koncentrace dává portfoliu sílu

Jestliže však učiní takto kvalifikované rozhodnutí, pak nemá smysl, aby do akcií investoval jenom malou část svého kapitálu. Firmě totiž věří a zdráhat se do ní vložit nemalou část portfolia se proto zdá být nesmyslným oslabováním síly vlastního kapitálu. Risk plynoucí z případné ztráty tím totiž nezvyšuje, ale naopak snižuje díky kvalitním informacím, které detailním studiem získal.

Pro Buffetta je tedy daleko lepším řešením vytvořit si výrazně koncentrované portfolio složené z několika málo akciových titulů dobře zanalyzovaných subjektů než své peníze „zbytečně“ rozkládat mezi desítky neprozkoumaných společností, o nichž investor již z podstaty věci vlastně ani nemůže mít dobrý přehled.

A o kolika kusech akcií se konkrétně bavíme? Sám Buffett přesnou odpověď nedává, nicméně tu a tam se zmínil, že existovala období v jeho investiční kariéře, během nichž držel v portfoliu jen něco mezi pěti až deseti akciovými tituly.

Přečtěte si také
Investiční předsevzetí 2019: Jak být lepším burziánem
Závěrečný audit je základ

Kostolanyho sázka naslepo a široká diverzifikace

Zcela specifický přístup k problematice diverzifikace pak zaujímal americký burzián maďarského původu André Kostolany. Tento taktéž plodný autor a novinář ve svých statích neustále zdůrazňoval svoji snad až chorobnou nedůvěru v pravdivost finančních výkazů, ukazatelů a statistik, které na burzách obchodované firmy, popřípadě na ně napojené analytické společnosti, vykazují. Dle jeho slov se ve své kariéře setkal s příliš mnoha podvody a navíc, i pokud čísla byla správná, jejich vliv na růst či propad cen daných cenných papírů byl sporný.

Sám proto praktikoval metodu velmi široké, snad až do určité míry spekulativní diverzifikace, kdy se často nezdráhal investovat menší části svého portfolia do řady společností, jež se potácely na hraně bankrotu. Podstatné pro něj bylo, zdali jsou něčím zajímavé – například příslušností k odvětví, produktem nebo složením managementu. Jinak řečeno si prostě „vsadil“ na neznámou kartu a vyčkal na výsledek.

Někdy je mu rovněž připisován výrok, v němž návod na investiční úspěch popisuje následovně: „Nakupte větší množství nějakých akcií a poté si vezměte silné prášky na spaní. Až se po deseti letech probudíte, zjistíte, že jste bohatí.“

A příště již konkrétně

Tolik tedy trocha inspirace, jak o problému diverzifikace přemýšlet a jaký základní přístup si zvolit dříve, než se člověk pustí k tvorbě konkrétního diverzifikačního klíče. Již konkrétními možnostmi jeho sestavení se budeme zabývat v druhé a výrazně techničtější části tohoto článku.

Vstupte do světa Warengo, je to zdarma.
Kliknutím na Zaregistrovat se vyjadřujete souhlas s našimi podmínkami ochrany osobních údajů
Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.
Nejnovější články