"Možná, že sentimenty obsažené na následujících stránkách ještě nejsou dostatečně módní, aby si získaly obecnou přízeň; dlouhodobý zvyk nemyslet na věc špatně udává povrchní dojem, že je správný a vyvolává nejprve ohromný nesouhlas při obraně zvyku. Ale ten záhyb brzy ustane. Čas dělá více změn než důvod.“ - Thomas Paine, Common Sense (24. února 1776).
Toto jsou úvodní poznámky Thomase Paina o americké nezávislosti na začátku roku 1776. V té době nebylo prohlášení o nezávislosti zdaleka jisté, ale podle Paineho nebylo pochyb. Nebyla to debata; byla to jediná cesta vpřed. Pochopil však, že veřejné mínění se dosud nezměnilo a přirozeně zůstalo ukotveno ve status quo, přičemž upřednostňovalo smíření než nezávislost. Zvyk je železná košile. Status quo má tendenci být bráněno, bez ohledu na zásluhy nebo hodnoty. Pravda však má způsob, jak se v čase projevit, častěji kvůli zdravému rozumu, než kvůli jakémukoli důvodu nebo logice. Jednoho dne vás pravda udeří do tváře a stane se bolestně zjevnou díky nějaké zkušenosti, která otevírá perspektivu a která by jinak neexistovala. Zatímco se Paine nepochybně pokoušel přesvědčit nerozhodné obyvatelstva rozumem a logikou, zároveň to byla výzva, abychom nepřehlédli to, co je již evidentní a vůči čemu se brání opozice.
Z pohledu Paineho, nebyla americká nezávislost něčím jako moderní IQ test ale spíše test zdravého rozumu a jeho zájem byl univerzální pro „blahobyt celého lidstva“, jak to uvedl Paine. V mnoha ohledech to samé platí i pro bitcoin. Nejedná se o IQ test; místo toho je bitcoin zdravým rozumem a jeho důsledky jsou téměř univerzální. Nemalá část lidí díky bitcoinu začala chápat funkci peněz. Jeho funkce je považována za samozřejmost a v důsledku toho se jedná o předmět, který není příliš vyučován nebo prozkoumán. Přesto přes omezenou základní úroveň znalostí často dochází k přirozené reakci na samotnou myšlenku bitcoinu jako peněz. Výchozí odpověď je předvídatelně ne. Bitcoin je anathema ke všem pojmům existujících zvyklostí. Na první pohled je to zcela v rozporu s tím, co si lidé myslí, že vědí o penězích. Pro většinu jsou peníze jen peníze, protože vždy byly. Obecně platí, že pro každého jednotlivce je stavba či forma peněz ukotvena v čase a není přirozeně zpochybňována.
Zmiňte se však o bitcoinu, a každý se najednou stane odborníkem na to, co jsou a nejsou peníze, nebo expertem, který po 3 článcích na Novinkách přijde s tvrzením, že bitcoin rozhodně peníze nejsou. Bitcoin je nativně digitální, není vázán na vládu nebo centrální banku, je nestálý a je vnímán jako „transakčně pomalý“, nepoužívá se hromadně k usnadnění obchodu a není inflační (inflační je, daná inflace je však předem známá, postupně klesající a neměná). Pokud jde o moderní peníze, dlouhodobý zvyk nemyslet na věc špatně mu dává povrchní dojem, že je pravdivý a správný.
Jak víme, peníze emituje centrální banka. Jsou relativně stabilní a díky „Boží milosti“ může být jejich nabídka rychle nafouknuta skrze kvanitativní uvolňování či machinacemi s úrokovými sazbami, aby vyhovovala potřebám neustále se měnící ekonomiky. Bitcoin nemá žádnou z těchto vlastností a v důsledku toho je nejčastěji odmítán, protože nesplňuje standardy moderních peněz. A zde nastává problém, který může ochromit i ten nejchytřejší mozek. Část odpůrců kryptoměn jsou velmi chytří a vzdělaní lidé. Jen se na na danou věc dívají u jiného úhlu pohledu. Zde se hodí přísloví: „Pro stromy nevidí les.“ Bitcoin je vzácný. K dispozici bude vždy jen 21 milionů bitcoinů. Je nekonečně dělitelný a je možné ho poslat kdykoliv, komukoliv a kamkoliv bez omezení a bez povolení.
Vědci a nejuznávanější investoři naší doby se mohli podívat na tento vynález ve srovnání s jinými aplikacemi na trhu a být zmateni, aniž by viděli její hodnotu.
On bitcoin: “It’s probably rat poison squared”
– Warren Buffett“Bitcoin – there’s even less you can do with it […] I’d rather have bananas, I can eat bananas”
– Mark Cuban
Peníze nerostou na stromech
Jako děti jsme se všichni učili, že peníze nerostou na stromech. Opravu je tomu tak? Teprve v posledních dvou měsících centrální banky ve Spojených státech, Evropě a Japonsku (Fed, ECB a BOJ) kolektivně zvýšily nabídku svých měn celkem o 3,3 bilionu USD - nárůst o více než 20 % za pouhých osm týdnů . Samotný Fed představoval většinu, vytiskl 2,5 bilionu dolarů a zvýšil základní peněžní nabídku o více než 60 %. A to zdaleka není u konce; budou vytvořeny další biliony. Není to možnost; to je jistota. Zdravý rozum je, že hluboký pocit nejistoty, který mnozí zažívají, říká: „To nedává žádný smysl“ nebo „to nekončí dobře.“ Jen málokdo přebírá tento myšlenkový proces k logickému závěru, často proto, že je nepříjemné myslet na něj, ale v celé zemi i ve světě se to odráží. I když ne každý spojuje tyto obrovské peněžní hodnoty s 21 miliony bitcoinů, stále více lidí bude takto smýšlet. Čas dělá více změn než důvod. Jednotlivci nemusí chápat, jak nebo proč bude jen 21 milionů bitcoinů. Při praktických zkušenostech musí být pochopeno pouze to, že dolary budou mít v budoucnu významně menší hodnotu, a pak začne mít smysl mít měnu s pevnou peněžní nabídkou.
Pro každého jednotlivce existuje možnost, že žije buď ve světě, ve kterém má někdo možnost produkovat nové peníze zdarma (jen to není on/ona), nebo ve světě, kde tu možnost nikdo nedostane (včetně něho/jí). Z individuálního pohledu není v těchto dvou světech žádný marginální rozdíl; je to jako noc a den a každý, kdo si je vědom tohoto rozhodnutí, se velmi intuitivně rozhodne pro druhé, protože uznává, že první není ani dlouhodobě udržitelný, ani není v jeho/její prospěch. Představte si, že v ekonomice je 100 lidí, z nichž každý má různé dovednosti. Všichni se rozhodli používat společnou formu peněz k usnadnění obchodu výměnou za zboží a služby produkované ostatními. Jedinou výjimkou je, že jeden jedinec má supervelmoc k tisku peněz, což nevyžaduje žádnou investici času a prakticky žádné náklady. Vzhledem k tomu, že lidský čas je neodmyslitelně omezeným zdrojem a že se jedná o požadovaný vstup při výrobě jakéhokoli zboží nebo služeb vyžadovaných v obchodu, tak by takový scénář by znamenal, že jedna osoba by si mohla koupit produkci všech ostatních zdarma. Proč by někdo souhlasil s takovým jednáním? To, že jednotlivec je podnik, a konkrétně centrální banka, u níž se očekává, že bude jednat ve veřejném zájmu, nemění základní fundament. Pokud by žádný jednotlivec neposkytl tuto moc jinému, nebylo by učiněno vědomé rozhodnutí udělit ji v centrální bance.
Všechno mimo tuto základní realitu se rozprostírá v abstraktní teorii a spoléhá se na skoky víry, hypotetika a velká slova, kterým nikdo nerozumí. Nejde o to, že jeden jedinec je důvěryhodnější než jiný nebo jedna centrální banka vůči druhé entitě; je to prostě to, že na individuální úrovni není zvýhodňován nikdo jiný, než ten, kdo má schopnost tisknout peníze bez ohledu na identitu nebo zájmy. To, že je to pravda, ponechává pouze jednu alternativu, a to tu, že každý jednotlivec by byl zvýhodněn zajištěním, že žádný jiný jednotlivec nebo entita nemá tuto moc. Fed má schopnost vytvářet dolary za nulové náklady, ale peníze stále nerostou na stromech. Dá se tedy říct, že peníze rostou na stromech. A na individuální úrovni jsme všichni motivováni, abychom zajistili, že tomu tak nebude. I když existuje zvyk nemyslet na tuto konkrétní věc špatně, nepochopitelná obrana zvyku se dříve či pouději dostaví. Čas přetočí každého zpět do reality. V současné době je to kampaň Fedu „šok a hrůza“ kontrastující s jednoduchostí fixní nabídky bitcoinů ve výši 21 milionů. Neexistuje žádný důvod, který by mohl nahradit pozorovanou divergenci ve dvou odlišných cestách.
Pokračování příště...
Pozn. autora: Trochu jsem bojoval s překladem, snad je vše pochopitelné. Pokud ne, můžeme se pobavit v komentářích.